Green Deal by mohl vážně zasáhnout Česko. Ohroženo by mohlo být až 30 % HDP Česka. A to kvůli velkému zastoupení energeticky náročného průmyslu či výrobě elektřiny. Vychází to z analýzy bruselského think-thanku Bruegel. Ten srovnal evropské státy podle emisní náročnosti jejich ekonomik a potenciálních dopadů evropské zelené transformace na jejich HDP. Nejvíce ohrožené je Polsko, nejméně Švédsko či Francie, Česko je podle studie v EU čtvrté nejohroženější.

Studie se zaměřuje na dva ukazatele. Zaprvé na velikost sektorů s vysokou energetickou náročností a velkou tvorbou emisí v jednotlivých evropských ekonomikách. A za druhé na připravenost těchto sektorů v jednotlivých zemích na přechod na nízkoemisní fungování v budoucnosti.

Nejvíce ohrožené zelenou transformací Evropy je podle studie Polsko, kde se snaha o snížení emisí dotýká 43 % současného HDP. Silně zasaženo bude i Bulharsko, kde Green Deal ovlivní až 33 % HDP. Jak Bulharsko, tak Polsko podle studie v současnosti ve velkém využívají uhlí, což vede k velké tvorbě emisí. Studie si také všímá vysokého podílu těžkého průmyslu v těchto zemích. Zároveň však upozorňuje, že Polsko významně ustupuje od uhlí v energetice, kde se podíl uhlí na výrobě elektřiny v letech 2022-2024 snížil o 16 procentních bodů.

V případě Česka podle studie hraje roli především nepřipravenost průmyslu na zelenou transformaci či výroba elektřiny z uhlí. Těžba uhlí by přitom měla v ČR skončit na začátku třicátých let. Naopak v dopravě by Česko příliš zasaženo být nemělo.

Právě energeticky náročná lodní doprava podle studie zasáhne výrazně například Dánsko, u kterého by sektor dopravy mohl negativně ovlivnit až 23 % HDP. Dopravní sektor zelené regulace také významně ovlivní v Řecku, kde tranzice ohrozí až 28 % HDP.

V průměru je Green Dealem ohroženo 16 % HDP evropské sedmadvacítky.

Naopak nejlépe jsou na zelenou transformaci připravené Francie a Švédsko. Ve Francii by Green Deal měl zasáhnout až 9 % HDP a ve Švédsku 8 % HDP. Obě země podle studie čerpají výhodu z vysokého podílu obnovitelných zdrojů při výrobě energie. Podle statistik IEA pochází ve Francii 74 % elektřiny z jádra a země od roku 2000 snížila emise o 22 %. V případě Dánska jde 57 % výroby elektřiny z větru a 10 % ze solárních elektráren. Zemi se od roku 2000 podařilo emise snížit o 47 %.

Studie také navrhuje možnosti řešení problému při tranzici k zelené energii. Podle autorů by měly státy zavést uhlíkové daně a podporovat rekvalifikaci zaměstnanců v sektorech, které přestanou být konkurenceschopné.

Člen think-thanku Bruegel ekonom Jean Pisani- Ferry minulý rok poskytl obsáhlý rozhovor deníku Financial Times. V něm varoval, že zelená politika může vést k tomu, že v následujících 10 až 25 letech bude muset Evropa do nových technologií investovat 2-3 % HDP ročně, které by mohla investovat jinak. „Nechápu, proč by to mělo být pozitivní. Takže v podstatě budeme investovat 2 až 3 % HDP po dobu 10, možná 25 let. Spalování fosilních paliv je podstatně méně kapitálově náročné než investice do čisté energie. A my to nahrazujeme systémem, v němž jsou nutné počáteční investice do transformace energetického systému a do zajištění toho, aby nebyl závislý na fosilních palivech. Znamená to, že investice, které jsou obvykle věnovány na zlepšení celkové efektivnosti, zvýšení celkové produktivity nebo úspory práce, musí být přesměrovány na úspory ve fosilních palivech. A to nepřispěje ke zlepšení ekonomické výkonnosti,“ uvedl Pisani-Ferry.

Zároveň varoval, že výrazně ohrožen je automobilový sektor, ve kterém měla Evropa dlouhodobě specializaci. Podle něj může hrozit zpočátku šok podobný ropnému šoku ze 70. let. Záležet potom v budoucnu bude na efektivnosti technologií, které budou fosilní paliva kompenzovat.