Jestli se na něčem ve volebních programech shodnou prakticky všechny strany, je to obligátní podpora lidí v tom, ať se raději do systému zdravotní péče vůbec nedostanou. Souvisí to možná i s tím, že na nějaké zásadnější, konkrétní kroky až na výjimky v programech nezbylo příliš místa. Zatímco systém zdravotního pojištění a s ním financování zdravotní péče podle expertů už prakticky míří do zdi, ve volebních programech se objevují spíše hesla jako „zlepšíme stravování v nemocnicích“ či „zajistíme dostupnost zdravotních služeb a léků“.

V létě představila nová iniciativa Platforma pro udržitelné zdravotnictví (PLUZ) plán systémových změn, které už poněkud „hoří“. Jde o skupinu organizací od těch pacientských po zdravotnické expertní think tanky či třeba Svaz průmyslu. Jejich poselství je už stokrát opakovaným apelem odborníků – české zdravotnictví je bez reformy neudržitelné a systém zdravotního pojištění se bude propadat do (ještě výrazně horších) deficitů. Nevaruje před tím zdaleka jen PLUZ, ale i NERV či Hospodářská komora.

Podle údajů ministerstva financí by systém zdravotního pojištění měl letos skončit ve schodku 12,7 miliardy korun. Příjmy by měly činit 529,1 miliardy korun a výdaje 541,8 miliardy korun. Loni byl deficit 7,5 miliardy korun a předloni 1,8 miliardy korun. Příjmy i výdaje se zvedají. V roce 2018 do systému na pojistném přiteklo 309,8 miliardy korun a vydalo se 295,3 miliardy.

„Není nám jedno, jak zdravotnictví funguje. Když se podíváme na fakta, tak po dlouhých dekádách od 90. let je potřeba přijmout politickou odvahu a něco udělat. Právě ta odvaha je něco, co chybí,“ uvedl při představení návrhů PLUZ člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy Tomáš Kolář. Dodal, že schodek zdravotního pojištění by se mohl beze změn podle dosavadního vývoje každý rok pravděpodobně zdvojnásobit, za dva roky by tak mohl činit k 60 miliardám korun.

Z toho, co iniciativa navrhuje, lze v programech několika stran najít přísliby zlepšení dostupnosti péče v regionech, digitalizaci či veřejně dostupná data o kvalitě léčby v různých zařízeních. Podobně pak v nich existuje podpora zdravějšího životního stylu a jeho podpory, která v dlouhodobém horizontu může taktéž ulehčit výdaje na zdravotní péči. Při pohledu na volební programy stran lze najít jen velmi málo konkrétních příslibů k nějakým odvážnějším, systémovým krokům, které by zejména zasáhly do fungování nedotaženého systému pojišťoven a umožnily tak větší efektivitu zdravotnického systému.

Odborníci totiž navrhují také odpolitizovat řízení zdravotních pojišťoven a zapojit do něj zástupce zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří do systému odvádějí nejvíc. Stát by měl stanovit rozsah nároku na péči a neměl by do nastavení úhrad zasahovat, pojišťovny by měly zajistit dostupnost péče. Pojistné by podle nich mělo také motivovat k péči o vlastní zdraví. Experti navrhují, aby mělo dvě složky. Určité procento z výdělku by lidé odváděli, část by se nastavila podle jejich přístupu – třeba zda chodí na preventivní kontroly a nechávají se očkovat. Pojišťovny by si mohly konkurovat, nabízet by mohly vedle základního pojištění i další programy se službami či asistencí. Podle toho by se stanovila pojistná částka. Zvyšování odvodů PLUZ odmítá. Podle Koláře průzkum ale ukázal, že si lidé uvědomují, že péče není zadarmo, a jsou i ochotni si za ni podle svých možností něco platit.

Podobné kroky lze najít zejména v programu Motoristů sobě a v menší míře pak v programu Pirátů, kteří ve svém nepříliš podrobném plánu ke složce zdravotnictví píší o tom, že „zdravotní pojišťovny budou moci nabízet alternativní pojistný plán s nominálním pojistným“, (tedy princip výše zmiňovaného dvousložkového pojistného). Jinak i v programu Pirátů zůstávají problémy pojišťoven pod heslem „zavážeme pojišťovny ke skutečné zodpovědnosti“.

Konkrétnější jsou v radikálnějších krocích Motoristé. Jak už deník Echo24 popsal, jsou jediní, kteří si do programu jasně dali zavedení nadstandardů ve zdravotnictví. Podobně pak volají po zavedení dvousložkového pojistného u zdravotních pojišťoven. „Prosadíme rozdělení veřejného zdravotního pojištění na základní a variabilní složku, čímž vytvoříme skutečné konkurenční prostředí mezi zdravotními pojišťovnami a podpoříme individuální odpovědnost pojištěnců. Celkové odvody se přitom nezvýší – naopak se mohou mírně snížit u těch, kteří pečují o své zdraví nebo pokud jejich pojišťovna hospodaří efektivně. V návaznosti na námi navrhovanou reformu zdravotního pojištění zrušíme každoroční úhradovou vyhlášku a nahradíme ji smluvní volností mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče. Místo centralizovaného diktátu státu umožníme pojišťovnám diferencovat platby podle kvality a efektivity služeb. Tento krok povede ke zvýšení konkurence, lepšímu řízení nákladů a větší orientaci systému na pacienta. Dosavadní nárok pacienta na bezplatnou zdravotní péči zůstane touto změnou nedotčen,“ uvádí v programu.

V případě vládní koalice Spolu lze mluvit podobně jako u nadstandardů o tom, že její program se snaží spíše neříkat nic. „Posílíme odpovědnost zdravotních pojišťoven tak, aby aktivně přispívaly k efektivitě a dostupnosti péče ve všech regionech,“ uvádí Spolu v programu. K podobně podrobnému popisu se pak odhodlalo i opoziční hnutí ANO.

„Stabilizujeme hospodaření zdravotních pojišťoven a posílíme jejich kontrolu a odpovědnost, aby tu skutečně byly pro své pojištěnce,“ uvádí program hnutí. Ten slibuje ještě odpolitizování orgánů VZP a také navýšení plateb za státní pojištěnce, tedy nynější deficit zdravotních pojišťoven by tak vyrovnala platba ze státního rozpočtu, kterou odvádí stát například za důchodce či děti. Dále pak program nekonkrétně mluví o „spravedlivém nastavení úhrad pro všechny segmenty péče“. Konkrétní kroky v otázce řešení situace pojišťoven pak chybí v programech hnutí SPD, Stačilo! i hnutí STAN, nezmiňují je prakticky spíše vůbec.