Film Sbormistr zaznamenal úspěch na karlovarském festivalu i v kinech. Teď se ale dostal do centra sporu. Režisér a producent Radovan Síbrt totiž napsal otevřený dopis, kde vyzývá Českou filmovou a televizní akademii (ČFTA), aby ještě zvážila, zda vyslat Sbormistra do oscarového klání. Tvrdí, že snímek čerpá ze skutečné kauzy sexuálního zneužívání ve sboru Bambini di Praga a z příběhu jeho sestry a jedné z hlavních svědkyň.

Podle Síbrta není pochyb o tom, že Sbormistr režiséra Ondřeje Provazníka ve skutečnosti rekonstruuje události kolem dirigenta Bohumila Kulínského ml., který byl v minulosti pravomocně odsouzen za sexuální zneužívání nezletilých dívek ze slavného dětského pěveckého sboru. „Ve filmu není jediná scéna, která by neodkazovala či přímo nepopisovala dění v Bambini di Praga a chování Bohumila Kulínského,“ píše Síbrt s tím, že podobnost s realitou je zřejmá i z mediálních výstupů.

Dodal, že zde začíná zásadní etický problém. "Má sestra se jmenuje Karolína a byla jedinou Karolínou v celé kauze Bambini di Praga. Stačí zadat do vyhledávače cokoliv spojeného s touto kauzou a vyjede vám nejen jméno Karolíny Ch. (později Karolína R.), ale také její příběh, který poskytla médiím ve snaze bránit se útokům," uvedl. Na otevřený dopis Radovana Síbrta upozornil například filmový kritik Kamil Fila.

Síbrt upozorňuje na přímou identifikovatelnost hlavní ženské postavy jménem Karolína s jeho stejnojmennou sestrou – skutečnou hlavní svědkyní v případu Kulínského. V době zneužívání jí bylo dvanáct let, zúčastnila se soustředění v horské chatě v Krkonoších, popisovala výsady, jako bylo tykání či společná sauna s dirigentem, a dozvěděla se o zahraničním turné až na poslední chvíli. Tyto motivy se podle něj objevují ve filmu téměř doslovně, podobně jako zasazení do 90. let.

Síbrt tvrdí, že tvůrci filmu o záměru natočit příběh inspirovaný kauzou Bambini di Praga nikdy nepochybovali – už v roce 2019 se s jeho sestrou snažili spojit při vývoji scénáře. Karolína tehdy odmítla, protože byla zážitky stále hluboce traumatizovaná. Režisér dokumentů Postiženi muzikou, Česká fotka nebo Na cestě uvedl, že jeho sestra tvůrcům snímku řekla, že téma pro ni zůstává bolestivé a že si nepřeje být s filmem jakkoliv spojována.

Tehdy Radovan Síbrt řekl, že nebránil tvůrcům aby se setkali s jeho sestrou. "Považoval jsem za prospěšné, aby slyšeli, co to s těmi dívkami udělalo, jaké trauma si nesou. V té době psali scénář k filmu o Bambini di Praga a netajili se tím. Sestra odmítla s tím, že je pro ni stále celá věc příliš bolestivá, traumatická a nezahojená a každé vracení se k ní je pro ni příliš zraňující. Tvůrci tedy již v roce 2019 věděli, že hlavní svědkyně kauzy Bambini di Praga je má sestra, že se jmenuje Karolína a věděli, že si nepřeje vůbec o celé kauze mluvit," napsal v dopise.

Režisér dodává, že se jeho sestra nechtěně stala hlavní svědkyní v procesu. "Její případ byl záměrně obhajobou Bohumila Kulínského medializován (kvůli zastrašení ostatních svědkyň) - spolu s příběhem dvou sester. Jedné, která si vzala Bohumila Kulínského za manžela, druhé, kterou zneužíval jako nezletilou ve stejnou dobu," doplnil Radovan Síbrt s tím, že film nabízí dílčí rozdíly. Filmaři zaměnili Japonsko za New York a Pec pod Sněžkou za Špindlerův Mlýn.

Přesto postava ve filmu nese její jméno, sdílí její osud i klíčové okolnosti případu. „O pár let později se k mé sestře dostali přes někoho jiného,“ píše Síbrt. „Chtěli po ní souhlas a ujišťovali ji, že nepůjde o příběh Bambini di Praga, ani o její příběh.“ Karolína byla podle jeho slov v šoku, začala film řešit se svou psycholožkou, aby zvládla emocionální dopad jeho uvedení. Přesto snímek vznikl – a přestože tvůrci zdůrazňují svou etickou citlivost vůči herečkám, skutečné oběti podle Síbrta zůstaly bez podpory.

Síbrtova sestra prý v první reakci na film řekla, že se cítí podvedena. "Těmto ženám nikdo nenabídl bezpečí, doprovod, podporu. A především se jich nikdo neptal, resp. ptal, ale když odmítly, stejně to tvůrcům nezabránilo v tom, aby do takto exponované kauzy použili první jméno hlavní svědkyně kauzy!" uvedl Síbrt. "Film Sbormistr se prezentuje jako fikce, ale pro moji sestru a další, které si nesou následky skutečných činů (včetně jejich rodin), to fikce není. Je to realita a bolest. A znovu otevřená rána."

Veřejnost přitom film jednoznačně spojuje s případem Kulínského, upozorňuje režisér. Novináři kontaktují Karolínu, přátelé a známí se jí ptají, proč na filmu spolupracovala. „Nenapadne je, že by takto pojatý film mohl vzniknout bez jejího souhlasu,“ píše Síbrt.

Filmař kritizuje nejen samotný vznik filmu, ale i fakt, že právě takový snímek má reprezentovat českou kinematografii na mezinárodní scéně. Podle něj je Sbormistr dalším zneužitím – tentokrát uměleckým – skutečných žen a jejich bolestivých zkušeností. „Karolína by už nejraději mlčela. A mlčet bude. Nechce na sebe upozorňovat. Užila si dost. Já ale mlčet nebudu a s jejím souhlasem se na Vás obracím.“

Uzavírá dopis tím, že vzhledem ke kontextu by bylo nešťastné nominovat Sbormistra na Oscara. "Ve chvíli, kdy se dozví o tomto kontextu členové Akademie filmového umění a věd, půjde o naprosto zbytečnou nominaci. Žádám Vás tímto, abyste tento dopis zaslali ostatním členům Akademie, měli by znát kontext vzniku tohoto filmu před tím, než budou volit. Jsem totiž přesvědčen, že při něm došlo k zásadnímu etickému selhání," uzavírá Radovan Síbrt.

Jeho výzva adresovaná České filmové a televizní akademii (ČFTA) je jasná: zvažte, zda právě tento film – postavený na skutečném příběhu bez svolení těch, kterých se týká – má být tím, co pošleme do Hollywoodu.