Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa po svržení venezuelského vůdce Nicoláse Madura výrazně přitvrdila i vůči Kubě. Podle informací lidí obeznámených s děním se Washington snaží najít spojence přímo uvnitř kubánského mocenského aparátu a donutit současnou vládu ekonomickým nátlakem ke kapitulaci a změně režimu, a to do konce tohoto roku. Informuje Wall Street Journal.

Americké zpravodajské služby považují kubánskou ekonomiku za mimořádně zranitelnou. Ostrov se potýká s chronickým nedostatkem potravin, léků i energií a výpadky elektřiny jsou každodenní realitou. Zásadní zlom přišel po pádu Madura, jenž byl pro Havanu klíčovým spojencem a dodavatelem levné ropy, upozorňuje deník. Podle Wall Street Journal může ostrovní ekonomika bez dodávek paliv zkolabovat v řádu týdnů.

Bílý dům dává najevo, že právě tento moment je pro Havanu kritický. „Kubánští vládci jsou nekompetentní marxisté, kteří svou zemi zničili, a teď utrpěli zásadní ránu pádem madurovského režimu, který sami udržovali při životě,“ uvedl jeden z představitelů administrativy. Zároveň zopakoval, že Kuba by podle Washingtonu měla „uzavřít dohodu, dokud není pozdě“.

Trump tuto logiku podpořil i veřejně. V lednovém příspěvku na sociálních sítích varoval, že na ostrov už nepotečou „žádné další peníze ani ropa“.

Kromě odstřižení od ropy tlačí Spojené státy na ostrov i jinak. Uvalily například sankce na kubánské lékaře v zahraničí. Právě program vysílání kvalitních lékařů do zahraničí přináší ostrovu tvrdou měnu. Washington kvůli tomu uvalil vízové sankce na kubánské i zahraniční činitele zapojené do tohoto programu. Washington se také snaží podle Wall Street Journal pracovat s početnou komunitou emigrantů na Floridě a získávat informace od nich. Podle zdroje Wall Street Journal chce americká vláda tlakem vynutit změnu režimu do konce roku.

Oficiálně Spojené státy vojenský zásah na Kubě nehrozí. V zákulisí ale podle amerických činitelů funguje jako nepřímý vzkaz nedávná operace v Caracasu, při níž byl Maduro zadržen a zahynuly desítky kubánských vojáků a zpravodajců, kteří jej chránili. Model Venezuely má být pro Havanu zároveň varováním i návodem: eskalace tlaku spojená s nabídkou vyjednávání.

Postoj Washingtonu shrnulo i americké ministerstvo zahraničí. Podle něj je v bezpečnostním zájmu Spojených států, aby Kuba byla „kompetentně řízena demokratickou vládou“ a aby „odmítla hostit vojenské a zpravodajské služby našich protivníků“.

Havana tuto logiku veřejně odmítá. Kubánskou vládu podle oficiální linie nadále pevně ovládá čtyřiadevadesátiletý Raúl Castro, mladší bratr Fidela Castra, zatímco každodenní chod státu zajišťuje prezident Miguel Díaz-Canel. Ten nedávno na pietním aktu za příslušníky kubánských bezpečnostních složek, kteří byli zabiti v Caracasu při ochraně Madura, zdůraznil, že „nepřipadá v úvahu žádná kapitulace ani vzdání se moci a už vůbec ne jakékoli porozumění založené na nátlaku nebo zastrašování“.

„Je to mnohem tvrdší oříšek,“ uvedl Ricardo Zúñiga, který pracoval v administrativě Baracka Obamy v době, kdy nastalo oteplení vztahů mezi ostrovem a USA a Obama některé sankce na režim zrušil. Podle Zúñigy je těžké si představit, že by se někdo z kubánského vedení odhodlal spolupracovat s Washingtonem.

Přesto má Trump ambici zlomit komunistickou vládu, která drží moc téměř sedm dekád. Podle jeho spolupracovníků by pád havanského režimu završil prezidentovo úsilí „přetvořit západní polokouli“ a přinesl mu historický odkaz, o který se v minulosti neúspěšně pokoušeli i jeho předchůdci včetně Johna F. Kennedyho. Silným zastáncem tvrdého postupu je i ministr zahraničí Marco Rubio, syn kubánských emigrantů.