Fanoušci se dnes naposledy loučí s legendárním zpěvákem a hudebníkem Ozzym Osbournem, který zemřel minulý týden ve věku 76 let. Rodákovi vzdává hold britský Birmingham, jehož centrem od 14 hodin prošel smuteční průvod s rakví zesnulého. Akce se zúčastnily desetitisíce lidí, uvedl server BBC. Nemálo příznivců má legenda heavy metalu samozřejmě i v Česku; do jejich povědomí se někdejší zpěvák Black Sabbath zapsal již v 70. letech minulého století za časů tuhé normalizace, která "dekadentní kultuře prohnilého Západu " věru nepřála. Ozzyho kult tu tehdy zdaleka neproslavila jen Marie Rottrová, jak se traduje, ale vlastně i všeuměl František Ringo Čech, který obdařil píseň "sabatů" v podání Jiřího Schelingera dosti podivným textem.

Mnozí si jistě vzpomenou na Marii Rottrovou a její hit Lásko, voníš deštěm, v originále She’s Gone, z počátku let osmdesátých. Již méně známým, ale o to více fascinujícím příběhem je to, co ještě několik let předtím, konkrétně v roce 1975, stvořili František Ringo Čech s Jiřím Schelingerem. Jejich výtvory Báječní muži a Metro, dobrý den (Into The Void a A National Acrobat) skýtají mnoho podivností a jistou nejednoznačnost... a také něco z ducha a podstaty svých předloh.

Hudba Ozzyho Osbourna a Black Sabbath začala ilegálními cestami do normalizací zatuchlého Československa pronikat již na počátku 70. let. Zprvu se hojně šířila pomocí desek pašovaných ze zahraničí i jejich kopiemi na magnetofonových páscích. „Nikdy tu Black Sabbath možná nebyli až tak populární, co se hard rocku (a heavy metalu) týče, jako třeba Deep Purple a Uriah Heep, uctívaní jako takový kult tu ale byli už, řekl bych, téměř od jejich začátku,“ uvádí hudební publicista Petr Korál.

Další důležitou cestou mimo oficiální proud, kterou se zde hudba Ozzyho a jeho skupiny začala prosazovat, bylo živé hraní převážně na vesnických tanečních zábavách. „Ty takzvaně vesnické ‚tancovačkové‘ kapely jejich písně často hrály dokonce v originále – či spíše s takovou pseudoangličtinou.“ „A někdy si k tomu dělaly vlastní české texty,“ říká Korál. A tak například hit Iron Man doprovázely kreace jako Lidi, třeste se / železný muž běhá po lese / stromy poráží / ženský jako sudy naráží či My jsme Black Sabbath / utíkáme z Ruska na Západ / My jsme Sabati / utíkáme z Ruska nahatí.

Black Sabbath v pokladnici normalizační pop music

Zpívat veřejně anglicky, tedy jazykem, který byl dle směrnic tehdejšího režimu v podstatě symbolem prohnilého Západu, bylo však riskantní, a to i na zmíněných tancovačkách. Obzvlášť když na ně v tu chvíli dohlížela všudypřítomná Státní bezpečnost. Pokud tedy umělec měl ambici stát se oficiálním a profesionálem, české texty byly povinností. A jak známo, pokladnice přezpívaných zahraničních písní opatřených více či méně kreativními - a někdy i bizarními - českými texty je v tehdejší české pop music opravdu plná (aniž by se u nich často kdokoliv kohokoliv ptal třeba na autorská práva).

A součástí této pokladnice jsou jako jedna z mála takto tvrdých kapel právě i Black Sabbath. Nejznámějším případem přebásnění je nepochybně píseň Marie Rottrové Lásko, voníš deštěm, jež se dokonce stala jedním z jejích největších hitů (přičemž originál She’s Gone byl paradoxně naopak spíše řadovou skladbou z repertoáru Black Sabbath). Jak Rottrová již několikrát v minulosti popisovala, za jejím vznikem stála náhoda. Svým synům koupila singlovou desku v Jugoslávii a následně zjistila, že na její druhé straně se skrývá píseň She’s Gone, kterou si stejně jako Ozzyho nezaměnitelný hlas okamžitě zamilovala. Jejího přebásnění se následně chopil Jarek Nohavica a když Lásko, voníš deštěm v roce 1981 vyšlo, hvězda Rottrové vystoupala opět o něco výš. Ale o propagaci zakazovaných "sabatů" v tomto případě úplně nešlo. „Mnoho posluchačů a fanoušků Marie Rottrové ani nevědělo, že jsou nějací Black Sabbath. A ani je vlastně nezajímali, protože Rottrová měla přece jen trochu jiné než rockové publikum,“ upozorňuje Korál.

V případě Františka Ringo Čecha a Jiřího Schelingera, jedněch z mála aktivních protagonistů tvrdých žánrů na oficiální scéně, a jejich výtvorů Báječní muži a Metro, dobrý den z poloviny sedmdesátých let to ovšem bylo jinak. Tam se odkaz na Ozzyho kapelu jeví poměrně jasně. „Já myslím, že Schelingerovi fanoušci to věděli. Naopak to, že se jedná o Black Sabbath, zřejmě tehdy úplně nedocházelo těm, kteří desky s těmi písněmi v Supraphonu schvalovali. Režim tady Black Sabbath rozhodně neměl rád a měl je spojené se vším možným špatným. Nicméně Schelinger s Ringo Čechem sice uvedli autory těch písní, ale neuvedli, že jsou z Black Sabbath. A oni ti lidé z dohlížejících úřadů neznali jména jako Tony Iommi nebo Geezer Butler,“ říká Korál.

Mohlo by se tedy zdát, že za nenápadnou propagací Black Sabbath na československé hudební scéně byla jistá snaha o rebelii. Hudební publicista Josef Vlček to však vidí jinak. „S rebelstvím to nemělo nic společného. Na trhu prostě byla díra, žádná jiná kapela tohle nehrála,“ uvádí Vlček. „Bylo to i v německé hitparádě, takže se ze strany kapely (F. R. Čecha) předpokládalo, že o to bude zájem.“

Duch Black Sabbath se do coverů Ringo Čecha a Schelingera i tak promítl výrazněji než u Rottrové. Oproti její písni jsou ty v Schelingerově podání daleko tvrdší a kytarovější. O to podivněji však působí režimem schválené české texty. Zatímco o Lásko, voníš deštěm údajně Ozzy tvrdil, že jde o jeden z nejlepších coverů, který kdy slyšel, v případě Metro, dobrý den by se asi nestačil divit, co za text pánové Čech a Schelinger stvořili.

Píseň Metro, dobrý den skutečně vznikla nedlouho po otevření první linky pražského metra v květnu 1974. A z veršů jako Komu to nestačí, ať hledá si dopravu jinačí. / Já jinou nechci mít, jen metrem jezdit, vozit se a snít, či „Hej, metro, dobrý den, tak ses narodilo / je to znát, když se ohlédnu, městu se ulevilo / ulice tramvají, proudy aut nekonečné / děti dál běhají přes cesty nebezpečné je těžké usoudit, zda je to pokus o vtipnou provokaci či do očí bijící budovatelská úlitba režimu.

Z pohledu Petra Korála šlo v případě Schelingera a známého recesisty Ringo Čecha v podstatě o obojí, „aby vlk se nažral a koza zůstala celá“. „Na jednu stranu v tom určitě nějaká dávka humoru a provokace byla. Na stranu druhou nechci Čechovi sahat do svědomí, ale myslím si, že tím taky trochu kryl záda sobě i Schelingerovi,“ uvádí.

„Čech si liboval v ironii, praštěném humoru, dokonce to někdy až přehrával. V podstatě si z těch, co to v Supraphonu nebo na kulturním odboru ÚV KSČ hodnotili, svým přeháněním dělal p*del, když používal jejich ideologii nebo jazyk v takovém kontextu, kdy člověk neví, co je vážné a co sranda. A je zajímavé, že komoušům ta ironie a sranda nedocházela,“ říká pro změnu Vlček. „Každopádně nevylučuji, že šlo i o úlitbu ‚bohům‘, protože kapela měla pořád nějaké průsery a musela přijít s něčím angažovaným,“ dodává.

Paradoxně se přitom Ringo Čechovi, ať už úmyslně či nikoli, povedlo ve skladbě Metro, dobrý den udržet ducha originálu. V tom smyslu, že vlastně také tematizuje cestu k novému životu. Čechův text vysvětluje, jak zavedení podzemní dráhy do velké míry změnilo život, respektive životní styl nejen Pražanů. To originál A National Acrobat pojímá cestu k novému životu víc doslovně. Jeho autor, baskytarista Geezer Butler, popsal, že to, o čem Ozzy zpívá, je v podstatě filozofická úvaha nad tím, kdo vybírá, jaká spermie se dostane do vajíčka…