Není na světě mnoho moderních budov, které si lidé dokážou okamžitě spojit s konkrétním městem. To, čím je budova opery pro Sydney, je pro San Francisco pyramidální mrakodrap. Po padesáti letech provozu si tato kdysi nenáviděná stavba vysloužila generální rekonstrukci, která vzdává hold původní architektonické koncepci.

Adekvátně radikální

Transamerica Pyramid stojí mimo stylové škatulky – má v sobě monumentalitu pozdní moderny i drzost nastupující postmoderny. Tím také vystihuje zadání investora – bohaté finanční společnosti Transamerica Corporation, která koncem šedesátých let chtěla mít sídlo, jež zhmotní její moc, sebevědomí a ambice. Architekt William Pereira měl v té době na stole nerealizovaný návrh mrakodrapu ve tvaru pyramidy, původně připravený pro centrálu televizní stanice ABC v New Yorku, která jej však odmítla pro jeho výstřednost. Co však bylo pro jednu korporaci příliš, bylo pro jinou právě tak akorát. Tehdejší šéf Transamerica Corporation John Beckett v návrhu okamžitě rozpoznal potenciál a s architektem se dohodli.

Výsledkem byla velmi nezvyklá koncepce. Mrakodrapy mají obvykle jiné tvary, do kterých silně promlouvá také tržní pragmatismus – s výškou podlaží roste jejich atraktivita a cena plochy, takže dramaticky zmenšovat půdorysy směrem nahoru nedává investorům smysl. V tomto případě však měl tvar pyramidy opodstatnění, zejména s ohledem na místní stavební regulace povolující jen určitý objem stavby, takže tvar není primárním kritériem.

Tvar pyramidy ovšem od začátku provokoval a návrh to schytával v médiích i během protestů před sídlem firmy nacházejícím se hned vedle parcely. Hlavní obavou byla tzv. manhattanizace města – přetvoření San Francisca v les mrakodrapů. Druhou bylo měřítko. Původně měla mít stavba na výšku 350 metrů, což by ji v době dokončení v roce 1972 řadilo na druhé místo světového žebříčku hned za Empire State Building. Nakonec musela být výška snížena o čtvrtinu na 260 metrů, což ale i tak stačilo, aby se stala dominantou města, viditelnou už zdálky a působící až mimozemským dojmem. A až do roku 2018 byla vůbec nejvyšší budovou San Francisca.

Paralely

Minulý rok byla dokončena velmi očekávaná rekonstrukce celého komplexu. Po nedávné změně majitele byla renovací pověřena ta nejprestižnější architektonická kancelář planety: Foster + Partners. Mrakodrap zaujímá plochu celého městského bloku a jeho součástí jsou další dvě kancelářské budovy a také rozlehlý park se vzrostlými sekvojemi. Studio pod patronátem architekta Normana Fostera přistoupilo k obnově s pietou hodnou této architektonicky významné stavby. Očistili budovu od pozdějších nánosů, odstranili stropní podhledy a odhalili pohled na originální betonovou konstrukci, jejíž dimenze byly projektovány i s ohledem na častá zemětřesení v této lokalitě. Interiéry byly přetvořeny s ohledem na dnešní komfort a flexibilitu – součástí jsou wellness patra s výhledem na město, klubová podlaží, sdílené salonky a na samém vrcholu pod věží i soukromý lounge bar.

Že se rekonstrukce ujalo právě studio Normana Fostera, je v jistých rovinách až symbolické. Stejně jako William Pereira totiž i Foster dokázal vybudovat jednu z komerčně nejúspěšnějších architektonických kanceláří své doby a postavit budovy, o kterých mluví celý svět. Pereirovi však hrála více do karet doba, ve které projektoval, takže jeho studio William L. Pereira & Associates jen v šedesátých a sedmdesátých letech vypracovalo přes 250 projektů a sám Pereira se za svůj život podílel na dobrých čtyřech stovkách projektů. Přesto právě Transamerica Pyramid zůstává jeho největším dílem. Stavba, která měla být pomníkem korporátní moci, se stala kulturní ikonou – a díky nynější rekonstrukci dostala šanci promlouvat i k dalším generacím.