Přestože byl syrský prezident Bašár al-Asad v prosinci 2024 svržen a odešel do exilu v Rusku, hromadný návrat syrských uprchlíků do vlasti se nekoná. V Německu dnes žije téměř milion Syřanů, avšak podle oficiálních údajů se jich od začátku letošního roku vrátily zpět jen necelé dvě tisícovky. Hlavní překážkou návratu zůstává válkou poničená infrastruktura, zhroucené hospodářství a přetrvávající pocit nejistoty. Mnozí Syřané, kteří si v Německu našli práci a jejich děti chodí do škol, proto raději volí stabilitu jedné z nejbohatších zemí světa než nejistou budoucnost ve vlasti.

Například v roce 2024 získalo německé občanství 83 150 Syřanů. Letos sice ještě nejsou kompletní data k dispozici, ale očekává se, že číselně půjde o výrazně vyšší skupinu než těch, kteří odjeli zpět, píše deník Bild.

Ekonomika a bezpečnost brzdí návrat

Hlavním důvodem, proč lidé zůstávají, je nevyhovující stav infrastruktury a bezpečnostní situace v Sýrii. „Německo se počítá mezi nejsilnější hospodářské země světa,“ říká Faisal Shehadeh, předseda Syrské společnosti lékařů a farmaceutů v Německu. „Když tu máte děti ve škole a práci, osm měsíců není mnoho na to, abyste plánoval návrat do Sýrie.“

Podle odborníka na Blízký východ Naseefa Naeema je situace ještě horší. „Hospodářství v Sýrii je na nule. Bankovní systém není funkční. Syřané mohou v současnosti vybrat jen 60 dolarů týdně. Elektronické platební systémy neexistují,“ uvedl Naeema. To podle něj odrazuje zahraniční investory. „V Sýrii je třeba nejdříve vybudovat fungující právní systém,“ dodal. Ačkoliv konkrétní bezpečnostní situace není špatná, „abstraktní pocit bezpečí je mizivý“. Ohroženy jsou zejména menšiny, například Drúzové, alávité, křesťané či Kurdové, popsal deník Bild.

Nejasná budoucnost

„Pokud se Sýrii v příštích měsících nepodaří dostat se přes kritické období, bude těžké lidi přivést zpátky,“ shrnul Naeem. Podle něj by Německo mělo spustit programy podpory, a přitom využít syrské odborníky žijící v Německu.

Rozdílná je podle Naeema i motivace různých skupin. „Samozřejmě se uprchlíci rychleji vracejí z tábora v Libanonu než z Německa, kde je jejich situace lepší.“ Shehadeh dodává, že o návratu uvažují spíše ti, kteří nemají práci, nebo žijí v oblastech, kde cizinci nejsou příliš vítáni. I pro ně je ale realita složitá. „Domy jsou zničené, celé obytné bloky chybí. Zvláště v Aleppu nebo Homsu,“ uvedl.

Politika CDU tlačí na návrat

Německé spolkové úřady situaci vidí podobně. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky v interním dokumentu v srpnu uvedl: „Zejména politicky nestabilní situace a chybějící infrastruktura v Sýrii a z toho plynoucí komplikace vedou k obtížné realizaci podpory reintegrace v cílové zemi.“

Politici CDU však chtějí proces urychlit. „Původní důvod útěku, hrůzovláda Asadova režimu, odpadl,“ uvedl Alexander Throm, mluvčí unijní frakce pro vnitřní politiku. Podle něj je proto třeba očekávat, že se syrští občané vrátí zpět do své vlasti a budou se podílet na jejím znovuvybudování. To platí především pro ty, kteří jsou zde krátce, nebo se ani po mnoha letech nezapojili, zejména pracovně.

Jeho stranický kolega Marc Henrichmann, šéf parlamentního kontrolního výboru, doplnil: „Ekonomický stimul zůstat tady nesmí být vyšší než zájem podílet se na obnově země. To ale také znamená: musíme pomoci stabilizovat situaci na místě, podpořit obnovu a spolupracovat v otázkách bezpečnosti.“

Henrichmann varoval i před současným systémem přerozdělování uprchlíků. „Rozhoduje mechanismus přidělování. Nikdo, kdo přichází do Evropy, nesmí do budoucna vědět, v které zemi skončí. Aby otázka sociálních dávek nebyla motivací.“ Zdůraznil také potřebu reformy podpory v nezaměstnanosti. „Reforma občanského příspěvku – zvlášť s ohledem na uprchlíky, kteří jsou sice právně uznáni, ale neochotní se integrovat a pracovat – musí přijít rychle.“