Ursula von der Leyenová i její současná Evropská komise jsou v sevření různých krizí a obrovských politických tlaků, při jednání o dlouhodobém rozpočtu Evropské unie ale nejde vyhovět všem. V rozhovoru pro Echo24 to řekla bývalá dlouholetá eurokomisařka Věra Jourová, která má zkušenosti s vyjednáváním o aktuálně platném rozpočtu na roky 2021 až 2027. Dodala, že von der Leyenová si už nemůže dovolit, aby byl finální rozpočet, o kterém se teprve začíná jednat, podobně neflexibilní jako ty předchozí.

Jak vnímáte současný návrh dlouhodobého rozpočtu EU? Je Ursula von der Leyenová z různých důvodů pod větším tlakem než byli její předchůdci?

Nepochybně je pod větším tlakem, protože Ursula i její Komise jsou v sevření různých krizí, politických tlaků a musí vyhovět všem a všemu, což ale není reálné. Projednávání rozpočtu je na začátku. Minule se vedla největší bitva do posledních minut o to, zda se mají peníze podvázat principem právního státu (což navrhuje Komise nyní – pozn. red.). Svádělo se tisíc různých bitev o to, jaké priority, za kolik peněz, posunovala se koheze, přešlapovalo se po špičkách okolo zemědělských dotací, protože to je extrémně vysoká cifra, které jde právě do zemědělství.

V čem je nyní posun?

Zatímco v minulém rozpočtu byly v boji proti sobě tři priority: zelená priorita, sociální stát a ekonomika, respektive řekněme už tehdy konkurenceschopnost, kam se zahrnovaly i investice do technologií, tak teď se do popředí protlačila úplně nová priorita, tedy bezpečnost a obrana. V momentu, kdy se objeví tento nový prvek, obrovský finanční nárok, tak začíná tenze. Především ti, kteří byli zvyklí na spolehlivou dávku z EU, například z koheze, začínají být ve střehu. Je potřeba vidět konstrukci toho rozpočtu, kolik budou státy přispívat, o to bude také bitva. Příjmová stránka toho rozpočtu bude neméně zajímavá.

Zaznamenal jsem již, že se počítá s příjmem z daně z tabáku a dalšími novými příjmy…

Musí se táhnout návrhy nových příjmů, které jsme navrhovali, když jsme přijímali ten pocovidový balík opatření, kde toho bylo více a dodnes se to nevyřešilo. Nicméně ta výdajová strana se vám rozpadá do mozaiky národních či sektorových zájmů. Všechny možné faktory, které vidíme, že vstupují do debaty o národních rozpočtech, jsou na evropské úrovni výrazně multiplikovány.

Zmínila jste bezpečnost a obranu. Klíčovým tématem bezpochyby budou výdaje na podporu Ukrajiny. Když vidíme, jakým způsobem přistupují především Slovensko a Maďarsko k balíkům sankcí vůči Rusku a blokují je, tak lze asi odhadovat, že najít jednomyslnou podporu členských států pro rozpočet může být i kvůli válce zásadní problém, že?

To jistě bude velký nervák. Ukrajina je jenom jedním z neuralgických bodů. Je tam jedna velká neznámá, která se bude ještě vyjasňovat během vyjednání o rozpočtu. A to je, jak to bude s přístupem nových zemí do Evropské unie, včetně Ukrajiny. Představme si to, roky 2028 až 2034 (tedy doba platnosti nového rozpočtu – pozn. red.) jsou opravdu obdobím, kdy se reálně uvažuje o tom, že se budou přijímat nové země. V tuto chvíli je obrovské množství neznámých a doba je tak dynamická, že když začnete dělat rozpočet na další sedmiletku, tak nemůžete předvídat ani, co bude za rok.

Dává podle vás toto sedmileté plánování právě v této turbulentní době smysl? Nemělo by se do budoucna zvážit, že by se rozpočet plánoval na kratší období?

Na kratší dobu než třeba na pět let to v podstatě nejde, protože když si představíte ten proces, který k tomu vede, tak byste pomalu plánoval delší dobu, než na jakou by pak byl ten rozpočet reálně účinný. Ale s ohledem na nové sedmileté období a určitou rigiditu spojenou s těmi rozpočty, která nepočítá s novými faktory v průběhu těch sedmi let, nyní při vyjednávání určitě daleko častěji uslyšíte slovo flexibilita. Já to někdy nazývám elasticitou, tedy že by ten rozpočet měl být schopen reflektovat nové události a externí vlivy.

Existuje nějaká paralela v minulosti se současným obdobím?

Viděli jsme to v době, kdy evropský rozpočet na roky 2007 až 2014 nedokázal reflektovat finanční krizi. Já jsem tehdy dělal v regionální politice a zoufala jsem si, že ta mašina jela pořád stejně a platily se zbytné věci. Tehdejší režim zkrátka neuznal, že jsou podnikatelé v obrovských problémech. V dalším období bylo potřeba, aby rozpočet reagoval nějakým způsobem už na covid a na bezpečnostní ohrožení. My jsme prošli dvakrát velkým testem flexibility, respektive neflexibility. A tohle už si Ursula nemůže dovolit a musí s tím rozpočtem pracovat také jako s manažerským nástrojem.

A daří se jí to?

Dělá to podle toho, co vysledovala a vykonzultovala v politických klubech. Konzultace probíhají už minimálně rok. Já jsem teď účastna debaty o tom, kam půjdou peníze na vědu. výzkum a vzdělávání. Co jsem na Univerzitě Karlově, teď zhruba půl roku, tak už ta debata běží. Vychází ze širokých konzultací, je pod obrovským politickým tlakem a musí zvládnout management změny, protože v minulém období měla zelenou hlavně ta zelená politika. Teď jsme viděli velký posun. Ursule je vyčítáno, že se posunula příliš doprava. My jsme to řešili ještě před koncem našeho funkčního období a bavili jsme se, kde bude nový politický střed. Už před evropskými volbami bylo jasné, že se posune více doprava. Ona se na to musela připravit, návrh rozpočtu to nějak reflektuje. Je to ale výkop, ale myslím si, že ještě dojde ke změnám.

Přesouvá se ale opravdu paní předsedkyně více doprava? Některé ústupky v zelených opatřeních se dějí, nicméně posun třeba k postoji, který má pan ministr Stanjura, že se musíme rozhodnout mezi obranou a „šílenými výdaji na dekarbonizaci“ a nefinancovat obojí, se asi čekat nedá.

Především si myslím, že v rozumných kruzích v Bruselu nikdo nepoužívá slovo šílené. Já jsem si na tohle slůvko pomalu zvykla, že zaznívá v Česku od opozice i od vládní koalice. Ale řekla bych, že to, o co se Ursula nyní v této oblasti musí pokusit, jsou přiměřené výdaje, nejenom ve smyslu objemu, ale třeba i toho, na koho dopadnou případné zátěže. Tohle se teď musí přehodnotit.