Ví v Bílém domě pravá ruka, co dělá levá? Minulý týden Trumpova administrativa náhle oznámila, že pozastavila vojenské dodávky Ukrajině, včetně střel do protivzdušné obrany. Byl to šok pro Ukrajince, Evropany, ale i pro americké ministerstvo zahraničí, se kterým to Pentagon nekonzultoval. Krok byl o to překvapivější, že Donald Trump na summitu NATO naznačoval, že se bude snažit ukrajinskou protivzdušnou obranu posílit. Nyní zase ale Američané oznámili, že dodávky budou pokračovat. Co se to ve Washingtonu vlastně děje?

Zprávy v médiích o rozhodnutí jsou dosti zmatečné. Není jasné, kdo všechno se ho zúčastnil, kdo o něm byl informován předem a kdo ho musel odsouhlasit. Sám Trump podle deníku The Wall Street Journal ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému řekl, že pozastavení dodávek zbraní nenařídil, pouze schválil audit zásob munice.

Podle Mikea Rogerse, předsedy výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené složky, jde „jen o pravidelnou pauzu, abychom se podívali, jaké máme zásoby“. Možná se tak jedná o velké nedorozumění, kdy krátká pauza pro sečtení munice byla interpretována jako zásadní politické rozhodnutí.

Ale je tu ještě jedna možnost. Trumpa sabotují jeho vlastní lidé. Americký prezident v posledních pár týdnech začal měnit názor ohledně pomoci Ukrajině. „Je to těžší, než si lidé dokážou představit. Vladimir Putin je náročný,“ stěžoval si Trump na ruského prezidenta během summitu NATO.

„Dnešní rozhovor s prezidentem Putinem mě zklamal, protože si nemyslím, že je tam,“ prohlásil později o telefonátu s Putinem – tím „tam“ měl na mysli ochotu zastavit válku na Ukrajině. „Jen říkám, že si nemyslím, že chce přestat, a to je škoda,“ dodal.

Naopak telefonát se Zelenským prý probíhal velmi dobře. Trump ukrajinskému prezidentovi slíbil, že mu chce pomoci s protivzdušnou obranou a prozkoumá možnosti, jak toho docílit. Zelenskyj později prohlásil, že to byl nejlepší vzájemný rozhovor od Trumpova návratu do úřadu.

„Pošleme další zbraně. Musíme. Musí být schopni se bránit,“ řekl Trump novinářům ohledně Ukrajiny během pondělní návštěvy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. „Nyní jsou velmi tvrdě zasaženi. Budeme muset poslat více zbraní, především obranných,“ dodal.

Nařídil okamžité předání deseti raket Patriot – ty se používají proti balistickým střelám – a snaží se přesvědčit Němce a Řeky, aby předali své zásoby.

Je jasné, že minimálně část svého týmu si Trump vybral podle osobních sympatií, a ne nutně podle schopností či ideologického souznění. To se projevilo například v případě šéfky tajných služeb Tulsi Gabbardové, která publikovala podivné video varující před jadernou apokalypsou. Zpětně je zjevné, že se jednalo o její neomalený pokus, jak zvrátit chystaný úder proti Íránu.

Podobné je to v Pentagonu. Z něj se stává nejproblematičtější Trumpovo ministerstvo. Zažilo aféru Signalgate, kdy do tajného chatu řešícího bombardování Húsíů byl omylem přidán šéfredaktor magazínu The Atlantic Jeffrey Goldberg. Pak tu byla kauza ohledně úniků informací, kvůli které byl vyhozen Hegsethův poradce Dan Caldwell. A nyní jsou tu nejasnosti ohledně pomoci Ukrajině.

Colby, který je ze zastavení pomoci podezřelý, patří mezi nejznámější kritiky této podpory. Tvrdí, že hlavním geopolitickým soupeřem USA je Čína a na konflikt s ní je třeba se dobře připravit. Válku na Ukrajině vnímá přinejlepším jako zbytečné rozptýlení, přinejhorším jako nebezpečný prostředek na odčerpávání zdrojů, které bude potřeba nasadit proti Číně.

Colby má také výhodu, že již předtím ve vládě působil. Umí se tedy pohybovat v byrokracii a nejspíše by věděl, jak si vyložit Trumpův rozkaz o přezkoumání zásob tak, aby znamenal pozastavení dodávek munice.

Elbridge Colby rozhodně není jediný v Trumpově administrativě, kdo je proti pomoci Ukrajině. Někteří si stejně jako on myslí, že je třeba se soustředit na Čínu, že Rusko dokonce může být potenciálním spojencem proti Pekingu. Další jsou prostě izolacionisté, proti veškerým angažmá v zahraničí. Jsou i lidé, kteří Ukrajinu prostě nenávidí.

Trump k těmto lidem nepatří. Zřejmě si opravdu přeje mír na Ukrajině a věřil ve zvláštní pouto s Putinem, díky kterému ho dokáže přesvědčit o nutnosti příměří. Když se mu Ukrajinci snažili vysvětlit, že Putin si žádné příměří nepřeje, bral to jako sabotáž svých plánů, což vedlo k prudkému zhoršení vztahů. Kyjev poté změnil taktiku – snaží se Trumpovi ve všem maximálně vyjít vstříc, s vědomím, že Putin stejně na žádné příměří nekývne. Doufají, že si Trump tak uvědomí, že hlavní překážkou k míru je Putin, a povede to k větší podpoře Kyjeva ze strany Washingtonu. Poslední týdny ukazují, že plán možná pomalu začíná fungovat. Problém je, že ne všichni v administrativě jsou na stejné vlně.

Již dlouho americká média upozorňují na skrytou válku mezi „restrainery“, kteří jsou proti všem zahraničním angažmá, a těmi členy vlády, kteří si myslí, že občas je prosazení americké vůle či podpora spojenců dobrá věc. Krátké pozastavení pomoci Ukrajině mohlo být jen posledním veřejným projevem tohoto souboje.