Hadriánův val přetínal britský ostrov od moře k moři v délce osmdesáti římských mil. To je nějakých sto sedmnáct kilometrů. Za nejoblíbenější platí centrální část ložená v pastvinách, která se táhne přes strmé hřbety geologicky dobrodružnou krajinou, vizuálně drsnou i v červenci. Zde se také dochovalo ze zdi, věží, valů, pevností a měst zdaleka nejvíce. Lze tu strávit přinejmenším týden a bude to užitečný čas, který vám zůstane v paměti.

V sedle mezi dvěma pahorky se před lety na britské straně zdi usadil strom. Dost dobře mohl být sázen jako pomezní, anžto pastva moc příznivá k spontánnímu zmlazení není. Každopádně javor klen, který zde koncem 19. století započal svou cestu, se v průběhu let stal tichým symbolem místa a vryl se do paměti i srdcí mnoha lidí. Proč?

V řadě směrů šlo o ideálního jedince, který z vůle někdejšího vlastníka půdy vyrostl ve velmi působivý solitér. S průmětem koruny přesahující patnáct metrů šlo o dospělý strom, který si užíval chráněné polohy mezi pahorky a neměl žádné poškození. Nejbližší vzrostlý strom není v okolí vůbec na dohled a můžete na něj shlížet z obou pahorků, stejně tak ho pozorovat z podhledu při nástupu z jihu. Přitom nejde o zcela ideální symetrický strom, má výraznou větev ve východním směru na bázi koruny. To mu ovšem na jeho charakteru spíš přidává.

Kdysi to byl nepochybně jeden z pasteveckých stromů, kde si dali lidi společný oběd a kde ovce hledaly stín. Podobně posloužil tisícům poutníků, jak se trasa Hadriánova valu stávala v dvacátém století stále populárnější. Jako místo srazu je ideální a nezaměnitelný. Zrovna tak pro malý nedělní výlet či velkou pouť napříč ostrovem. Také si jistě hodně vyslechl. Vážných i veselých příhod. Slibů i rozmíšek. Nikdo již nespočítá, na kolika fotografiích se ocitl, ale Alice Whysallová z Bramptonu byla patrně poslední, kdo ho v půl sedmé večer letos 27. září vyfotografoval. Ráno ho našli pokácený.

Do vazby byl vzat nejdřív šestnáctiletý chlapec a později i šedesátiletý muž. Po okolí jdou drby, že šlo o mstu bývalého zaměstnance ve snaze vypořádat se s organizací The National Trust, která území spravuje. Jde o jednu z největších charit ostrovů, která se těší všeobecné důvěře a podpoře. Vyšetřování běží. A dohady s ním.

Brutální čin, který patří mezi ty nejostudnější vůbec. Mstít se na stromě? Ta zpráva oběhla svět, dokonce i do tuzemských médií doběhla. Ačkoli jde o strom. Celá kauza je sledována a v britských médiích se pravidelně přetřásá. The National Trust sebrala semena, protože strom bohatě plodil. Obecně se věří, že strom obrazí v pařezu a bude z něj vícekmen. U klenů by šlo o očekávatelnou reakci. Strom byl vitální a zdravý, bez jakékoli dutiny. Byla uspořádána dobročinná sbírka na pět tisíc liber pro blaho stromu a okolí. Pařez byl oplocen a pokácené dřevo odtěženo. A zde se zastavme.

Na snímcích ze „zásahu“ vidíme lesní traktor stojící vedle pařezu a pásový jeřáb na témže místě vyzvedávající nejtěžší kusy kmene. Včetně oběma stroji vyjeté cesty v mokré zemi v bezprostřední blízkosti stromu. Dělníci mají dokonce mezi náběhy pařezu kombinovaný kanystr pro olej a benzin do pily. Běžná fuška. Vy toho naděláte. Wau. Nebo spíš „au“. To v Anglii překvapí. Nejcitlivější je kořenový systém na obvodu průmětu koruny, tedy v zóně 8–9 metrů od pařezu. Dalo se k němu chovat i lépe a nestálo by to pět tisíc liber. Jen víc práce s navijákem a roznesením hmotnosti. Já vím. On obrazí i tak. A bude krásný. Jiný, než jsme ho znali.