Předseda ANO Andrej Babiš, vítěz voleb a hlavní vyjednavač s potenciálními koaličními partnery – Motoristy sobě a SPD –, nasadil zběsilé tempo. Během uplynulého pátečního večera, tedy méně než týden po vyhlášení výsledků voleb, oznámil: Splněno, máme shodu na rozdělení resortů. Celkem by postů ve vládě mělo být 16, tedy stálých 14 ministerských budov s úředním aparátem, úřad premiéra ve Strakově akademii a jeden post bez portfeje – konkrétně nové ministerstvo pro sport, prevenci a zdraví. Končící kabinet Petra Fialy měl při svém vzniku ministerstev 18, z toho nad dosud obvyklý rámec tři resorty bez portfeje: pro legislativu, vědu a výzkum a evropské záležitosti, což bylo častým terčem Babišovy kritiky. V průběhu příštích čtyř let by ale chtělo ANO zrušit ministerstvo pro místní rozvoj a rozdělit ho mezi jiné resorty, čímž by celkový počet klesl. Tři subjekty si zatím křesla rozdělily v poměru ANO devět, Motoristé čtyři, SPD tři, přičemž šéf SPD Tomio Okamura by ještě mohl získat funkci předsedy Poslanecké sněmovny.

Babiš, který do politiky přinesl heslo „řídit stát jako firmu“, zdůvodnil rychlost jednání nepřekvapivě: Je třeba začít co nejdříve „makat“. A to například s odkazem na prázdnou státní kasu. Dle zjištění Babiše, která prezentoval poté, co se sešel mimo jiné s šéfem Ředitelství silnic a dálnic Radkem Mátlem, může současný stav rozpočtu mj. ohrozit naplánované dopravní stavby. Chybí prý 40 až 50 miliard – nehoráznost, kterou by si jeho kabinet v roce 2021, kdy předával vládu pětikoalici, nikdy nedovolil, tvrdí šéf ANO. Rozpočtové provizorium, které z logiky věci nastane, pokud bude chtít nová vláda „zákon roku“ přepracovat, musí být v ideálním případě co nejkratší. Nevyřčenou motivací, proč Babiš postupoval ve vyjednáváních tak rychle, je nejspíš i to, že se chce vyrovnat pětikoaličním předchůdcům, kteří si – motivováni antibabišismem – plácli na společném postupu vedoucím k sestavení vlády ještě ten večer, co byly v sobotu 9. října 2021 sečteny výsledky.

Tak a teď se uklidníme

Jednat se proto teď začalo již během bujaré volební noci, a to přímo u Babiše doma v Průhonicích, kam se nejprve v obřím pick-upu dostavili lídři Motoristů Petr Macinka s Filipem Turkem, následně Okamura. A každý další den povolebního týdne jsme byli svědky schůzek politických špiček, jak v Průhonicích, tak v Chodově, kde má hnutí ANO centrálu hned vedle té patřící Agrofertu, případně na Hradě. Rozdělení vládních křesel – po kterém se má až následně probírat programová shoda – ale nováčci aspirující na ministerské posty hned zkomplikovali. Jako první se neudržel Okamura, když prohlásil, že chce ministerstvo vnitra. A jako první by prý usiloval o výměnu policejního prezidenta Martina Vondráška. „Je potřeba tam udělat výměnu, protože chceme svobodu slova bez cenzury, náš volič je na to opravdu háklivý,“ uvedl dlouholetý zákonodárce, kterému vadí, že je trestně stíhán za loňský předvolební plakát s „chirurgy z dovozu“ znázorňující imigranta se zakrváceným nožem, který státní zastupitelství vyhodnotilo jako podněcování k nenávisti, za což hrozí až tři roky vězení. Šéf SPD stíhání označuje za politicky motivované, prý šlo o názor.

Byť výměna šéfa policie přichází s výměnou kabinetu poměrně běžně, Babiš ještě ten den označil výrok za nevhodný a následně zakázal oběma menším subjektům záležitosti kolem sestavování vlády veřejně komentovat. Není divu: Okamurovo prohlášení značně připomíná situaci, kdy se na sklonku roku 2021 stal ministrem vnitra Vít Rakušan (STAN), který si ještě před svým jmenováním dal neformální schůzku s Vondráškovým předchůdcem Janem Švejdarem. Policejní prezident po ní následně rezignoval, protože „dospěl k názoru, že setrvání není žádoucí“. Babiš dával jeho konec do souvislosti s korupční kauzou Dozimetr, která se týká právě hnutí STAN, což Rakušan odmítl. Stejně jako tehdy, i nyní taková horlivost „smrdí“, a proto Okamura dostal rychle přes prsty: vnitro SPD nedostane, nechá si ho ANO a Okamurovu hnutí raději dá obranu.

Ještě závažnější situace nastala po pátečním oznámení rozdělení resortů, neboť pod palbu se dostal samozvaný aspirant na ministra zahraničí Turek, do sněmovních voleb úřadující europoslanec. Deník N rozpoutal debatu ohledně Turkových komentářů na sociálních sítích, kterých se měl nyní zvolený poslanec dopustit v minulosti blízké, ale třeba i 15 let vzdálené. Některé tyto příspěvky, které Turek označuje za „černý humor“, případně za zfalšované či zmanipulované, jsou rasistické či vyjadřují sympatie k nacismu.

Písek v motoru

„Nejlepší by bylo, kdyby Motoristé, stejně jako SPD, do vlády vyslali experty,“ nechal se pak ve víkendovém videu slyšet Babiš, který od začátku chtěl vládnout sám na půdorysu menšinového kabinetu, který by byl doplněn o odborníky ve svém oboru, byť dosazenými jinými stranami, výměnou za jejich podporu ve sněmovně. Tuto variantu SPD, které se soudí s ministerstvem vnitra o to, zda do politiky vnáší extremistické prvky, či nikoli, prezentovalo již před volbami, protože nechtělo svou reputací ohrozit Babišův návrat k moci (zde podotkněme, že i nezávislý expert je stále reprezentantem politického subjektu, za který je do vlády vyslán). Jenže Motoristé o něčem takovém nechtěli ani slyšet a předseda Macinka se za Turka jasně postavil s tím, že ministři Motoristů mají být jejich zvolení poslanci. „Vydírací“ potenciál na to strana ostatně má: bez 13 „motohlasů“ Babiš takto narýsovanou vládu nesloží. A Turek je hlavní tváří strany, bez níž by se pravděpodobně nikdy nedostala ani loni do europarlamentu (v těchto volbách Turek získal přes 150 tisíc preferenčních hlasů), ani letos do sněmovny – preference Motoristů začaly růst přes pět procent až poté, co Turek po měsících rozmýšlení oznámil svou kandidaturu.

Již solidně rozhořelý požár se zástupci ANO a Motoristů snažili hasit na pondělní schůzce, ta ale jasné řešení nepřinesla. „O tom, kdo bude ve vládě, zatím není rozhodnuto,“ sdělil první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček po schůzce s tím, že by měla být každému ponechána možnost obhájit se a tvrzení vůči své osobě vyvrátit. „Mně se ta vyjádření nelíbí, ale dejme mu ten prostor,“ doplnil Havlíček s tím, že ANO s Motoristy o výměnách dojednaných ministerstev nediskutovalo a platí původní dohoda. To potvrdil i Macinka, který věří, že se dění okolo Turka vysvětlí dříve, než ponese Babiš prezidentovi konkrétní jména. Přičemž to vysvětlení má nejspíš vzejít z trestního oznámení, které Motoristé na Deník N podali. Čekání na jeho výsledek by ovšem Babišovo ostré tempo mohlo notně přibrzdit. Havlíček tak onomu „prostoru na obhajobu“ hned začal stavět mantinely, když dodal, že Macinka v pondělí již tak kategoricky Turka nebránil.

Koaliční potenciál je dlouhodobým problémem ANO. První pátek po volbách se distancovala KDU-ČSL od varianty „záchrana demokracie“, tedy že by tváří v tvář formující se vládě, kterou oni považují za extremisticko-populistickou, šli ke kormidlu raději oni, aby z velkého zla udělali menší, přijatelnější, více kontrolovatelné. Nicméně lidovci, kteří s Babišem už v minulosti vládli v Sobotkově kabinetu, získali 16 poslanců, což by na samostatnou koalici s ANO nestačilo. Podporu by tak museli hledat i u dalších stran bývalé pětikoalice, které – stejně jako lidovci – toto vylučují.

Nestandardní postup? Zřejmě ne

Ze zmíněného Pražského hradu – kde se prezident Petr Pavel a Babiš setkali nejprve v neděli, den po volbách, a následně ve čtvrtek – se snažil do celé situace vstupovat nejvyšší ústavní činitel tak, aby superefektivní skládání nové koalice brzdil. Připomněl například, že dosluhující vláda může podat demisi až poté, co proběhne první, tzv. ustavující schůze sněmovny v novém složení dvou set zákonodárců.

Prezident schůzi nařídil třicet dnů od voleb, obdobně jako jeho předchůdce Miloš Zeman, konkrétně 3. listopadu. Jak je procedura ústavou dána, Babiš jistě ví, nicméně bylo evidentní, že šéf ANO si přál od prezidenta alespoň pověření k sestavování vlády, tedy neústavní krok, který se ovšem stal od dob Václava Havla tradicí. Ve čtvrtek ovšem po více než hodinové schůzce s hlavou státu předstoupil před novináře zamračený, žádné pověření nedostal a jen neurčitě oznámil, že „pokud má prezident výhrady, určitě vám je sdělí“. Pravdou je, že Babiš si počíná tak, jako by pověření de facto měl, a jedná o sestavení příštího kabinetu. Různí prezidenti přitom pověření udělovali v minulosti různě: zatímco Miloš Zeman sociálnědemokratického Sobotku pověřil až měsíc po volbách v roce 2013, Babiš byl při své první vládě v roce 2017 pověřen po deseti dnech. Tedy Pavlovi nelze nic vyčítat.

Za nestandardní mohl být prezidentův postup vnímán v jiném ohledu. „Jsem připraven jednat s nominanty politických stran na členy vlády a diskutovat jejich priority a postoje,“ oznámil Pavel. Na diskusi s jednotlivými adepty na ministry nelze hledat nic špatného, chtěli je poznat všichni Pavlovi předchůdci (Václav Klaus je údajně třeba zkoušel z angličtiny) a postupovali obdobně, byť třeba ne tolik ostentativně jako před čtyřmi lety Miloš Zeman, který si začátkem prosince s adepty Fialovy vlády dal celé kolečko. Dodejme ale, že tehdy byl již Fiala od 28. listopadu jmenován premiérem. Přijímat kandidáty na ministry potenciálního premiéra, který nebyl ještě sestavením vlády pověřen, natož jmenován, se zdá poněkud předčasné. Jak ale osvětlil Havlíček po zmíněném pondělním jednání s Motoristy, časový harmonogram jednání o programové shodě zabere třem subjektům zhruba měsíc, tedy na představení jednotlivých kandidátů by došlo zhruba v půlce listopadu. Tehdy už může být Babiš jak pověřen, tak jmenován.