Ministerstvo zdravotnictví muselo přiznat, že v některých evropských zemích se hluk z venkovních hudebních produkcí na rozdíl od České republiky reguluje na základě celostátních zákonů. Ministr zdravotnictví v demisi Vlastimil Válek (TOP 09) přitom dříve tvrdil, že tomu tak není – že všude jsou limity určovány jen samosprávami tak jako v ČR. Resort změnil názor poté, co na půdě Parlamentního institutu vznikla odborná studie mapující legislativu v jednotlivých zemích. Na zbytku své argumentace si ale ministerstvo trvá.

„Nikde, v žádné evropské zemi, neřeší koncerty, veřejné produkce, vystoupení, která jsou venku, nikdo jiný než města, samosprávy eventuálně omezeními a vyhláškami. Neexistuje jediná – v žádné zemi neexistuje – metodika, protože nelze stanovit,“ sdělil v květnu 2023 ministr zdravotnictví Válek na půdě Senátu.

V roce 2015 Poslanecká sněmovna na základě pozměňovacího návrhu schválila, že hygienické stanice nebudou řešit hluk z venkovních hudebních produkcí, v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví řeší pouze hudbu ve vnitřních budovách. „Pozměňovák“ tehdy šel z pléna, změna se tedy nestala na popud tehdejší vlády. Venkovní produkci mají od té doby řešit svými vyhláškami obce, které mají lépe znát složení místní populace, například s ohledem na věk.

Jenže jak upozorňuje bojovník s hlukem Miloš Závora, k tomu nedochází. „Samosprávy to odmítají jako řešit. Na území České republiky neexistuje jediná vyhláška, která by omezovala počet akcí, decibely, zkrátka něco takového. Myšlenka, že to mají regulovat obce, se úplně minula účinkem,“ řekl Echu s tím, že obcím současný stav nelze zazlívat, neboť nemají potřebný odborný aparát. Podle Závory je také častým argumentem právě absence zákona, o který by se mohly opřít.

Právě z důvodu neexistence zákona vznikla na půdě Parlamentního institutu – odborný aparát Parlamentu ČR – srovnávací studie, jak hluk z veřejných produkcí regulují různé země v Evropě. „V evropském prostoru existují země, které uvedené oblasti upravují na celostátní zákonné úrovni, a to i velmi podrobně (zejména Francie, Lichtenštejnsko, Portugalsko, Severní Makedonie, Slovinsko či Španělsko). V některých zemích pak probíhá společenská debata o potřebě a možnostech jejich zákonné regulace,“ stojí ve shrnutí závěrů studie, kterou zadala senátorka Hana Kordová Marvanová (BEZPP), taktéž pražská zastupitelka a někdejší radní.

„Zákonný rámec tady nepochybně chybí a doufám, že nový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch to bude ochoten řešit. Jsem stále přesvědčená, že to nelze nechat jen na obcích, protože to dopady na zdraví a životy lidí má. Ve světě tato agenda spadá zpravidla pod resorty zdravotnictví a zdravotního prostředí,“ sdělila Echu senátorka s tím, že dle jejího názoru je nebezpečnost podceňována.

MZ: Kontrolujme četnost, ne hladinu

To, že všude v Evropě to není tak, jako u nás, jak dříve tvrdil ministr Válek, muselo nakonec přiznat i ministerstvo zdravotnictví, byť s dovětkem, že zemí, kde tomu je jinak, je menšina. „Regulace veřejné produkce hudby je v zemích Evropy velmi různá. Limitní hodnoty expozice jsou ve většině případů obsahem odborných doporučení, respektive vyhlášek, ojediněle speciálním zákonem,“ uvedl pro Echo24 ředitel komunikace resortu a jeho mluvčí Ondřej Jakob. „Používané limity pro regulaci veřejné produkce hudby nevycházejí ze zdravotních hledisek, protože vztahy mezi krátkodobou expozicí a přímými zdravotními účinky nejsou dosud známy,“ doplnil s tím, že obce se mohou opřít o materiál s názvem „Odborné doporučení pro regulaci expozice hluku z produkce hudby pořádané ve venkovním prostoru“, které vzniklo v roce 2016.

To navrhuje regulaci především na základě omezení četnosti akcí, nikoliv na hladině akustického tlaku. Takové řešení dle ministerstva umožňuje prevenci. „Ukazuje se totiž, že exponované nezúčastněné osoby tolerují zvýšenou hlučnost při pořádání produkcí, pokud jejich četnost nepřesáhne určitou míru,“ doplnil mluvčí Jakob s tím, že pokud obce požadují i regulaci podle hladiny akustického tlaku, odborné doporučení stanovuje i akční hodnoty, kterými se mohou obce řídit. „Obce si tak mohou stanovit vlastní postupy a limity podle svého uvážení, to jest dle místních zvyklostí, kulturních tradic či přání obyvatel,“ uvedl.

Závora ale toto rozporuje. „Když se podíváte na vyjádření ministerstva, tak to říká, že krátkodobá hudební produkce nemá vliv na zdravotní stav. Je to pouze obtěžování. Ale my už se nenacházíme v pásmu krátkodobé hudební produkce, například co se známého případu Ledáren Braník týče. Nikdo nepředpokládal, že si někdo uprostřed města dovolí dělat prostě 60 koncertů za sebou, to samozřejmě už krátkodobá hudební produkce není a z logiky věci to ten zdravotní dopad mít může,“ sdělil Echu Závora s tím, že to potvrzují i lékařské zprávy dotčených lidí.

Přímo v ministerstvem zmíněném doporučení se uvádí, že „za ojedinělou nebo krátkodobou expozici fyzických osob hluku z veřejné produkce hudby se považuje ve chvíli, kdy poslech hudby je hlavním předmětem pořádané akce, produkce provozovaná ve venkovním prostoru nejvýše 3 na sebe navazující kalendářní dny tak, že tato období po sobě následují nejdříve až po 3 kalendářních týdnech“.

Právník Miloš Závora založil občanskou iniciativu Česko bez hluku, která si klade za cíl umožnit lidem život bez nadměrného zvukové zátěže. Uskupení se staví proti neomezenému hluku z veřejných akcí, festivalů i dle nich nefunkční legislativě, která obcím brání účinně chránit své obyvatele. Upozorňuje na to, že hluk není jen obtěžující, ale považuje ho za závažné zdravotní riziko s ohledem na to, že dlouhodobá hluková zátěž může zvyšovat stres, zhoršovat psychický stav a může vést i k vážným onemocněním. V minulosti se iniciativa angažovala v kauzách Kasárna Karlín nebo Ledárny Braník, ve kterých stála na straně místních obyvatel, kterým hluk vadil.