Dobrá diskuse dříve nebo později musí dojít do fáze, kdy to někdo nevydrží a vysloví trochu nepatřičný, až zavádějící argument na podporu své teze. To je ta chvíle, kdy někdo z přítomných musí nutně prohlásit: „Teď nám tu ale mícháš hrušky s jabkama.“ Přesně tak. A to se nedělá. Ani v kuchyni, ani v sadě, ani ve sklepě, prostě hrušky a jablka jsou dvě různé věci. Co to plácám? Já vím, že se výše uvedené mnohde děje, ale jsou to spíše obezličky. Pokud jste někdy jedli například pravý neslazený frgál s povidly z křížal, dáte mi za pravdu. Nebo odrůdový štrúdl z plátků jablka odrůdy Zvonkové kolem Vánoc či starofrancouzský koláč z hrušek s mletými mandlemi.

Delikátní chuť hrušky lze jablkem pouze zabít. Platí i naopak – jablko cukrem z hrušky po stránce chuti nevylepšíte. Samozřejmě. Hrušky se sypou do moštů i do povidel k jablkům jako sladidlo, ale to je prostě taková cesta prostřednosti.

Hrušky s jablky jsou blízce příbuzné, ale ne zas tolik, aby se křížily. Historií lidstva se prolínají více či méně neúspěšné pokusy o jejich křížení a kromě trochu bájné x Pyralus kursakovii, o které v roce 2013 psal Ukrajinský botanický žurnál, se průlom nekonal. Přitom tradice takzvaných mezirodových kříženců je v ovocných dřevinách značně silná a mnohdy i toužená. Již v roce 1855 se podařilo v Normandii zkřížit hrušku s kdoulí, hybrid je stále pěstován, a stal se dokonce vítanou krví pro další šlechtění hrušní. Nám se tyto snahy pojí s dobře známým Ivanem Vladimirovičem Mičurinem, jehož výpěstky popularizoval již před válkou Jan Böhm v Blatné, kterému neušel jejich jedinečný potenciál. Na vině byla i velmi tvrdá zima 1929 a fakt, že právě šlechtěnce z Ruska měly ověřenou mrazuvzdornost. Smůlou je, že jeho práce se u nás stala obětí propagandy a dnes je zmiňován spíše v pejorativních konotacích. Jeho výsledky si toto hanobení rozhodne nezaslouží – řada pěstitelů ví, o čem mluvím. V posledních letech Mičurinovi šlechtěnci získávají na popularitě a inspirují celou novou generaci šlechtitelů po celém světě. Současné technologie umožňují poměrně dostupnými metodami pokračovat v jeho práci a obohacovat nejen marmelády, likéry a kvasy.

Na počátku bylo křížení střemchy s třešní, a to právě za účelem zvýšení mrazuvzdornosti. Jakkoli byly údajně historicky již známé spontánní křížence hrušky s jeřáby nebo hlohů s mišpulemi, teprve systematické šlechtění přineslo zajímavé výsledky. Pokročilé je zejména křížení jeřábů, nejen s hruškami, ale i hlohy, muchovníky, jabloněmi či blízce příbuznou aronií. Některé hybridy jsou schopné i křížení v další generaci a tyto dveře jsou stále otevřené. O křížení peckovin téměř každé s každou ani nemluvě.

Po dědečkovi mi zůstala na dvoře hruška, na které míval všech svých jedenáct odrůd hrušní naroubováno na různých větvích. Dobře věděl, kde je která, a když si k nám někdo přišel pro rouby, nemusel běžet nahoru na aleje, pouze vzal žabku a dotyčnému posloužil. Dnes by se asi velice divil, co všechno by mohl na své matečnici roubů mít „štípnuto“, protože jeden z mezidruhových kříženců překonal všechna očekávání. Východoevropská šlechtitelská tradice zrodila totiž x Cydomalus, tedy křížence kdoule s jabloní. Kdoule se má velice ráda s hrušní a často je na ni roubována. Tento hybrid tak velmi dobře srůstá jak s jabloněmi, tak s hrušněmi. Krom toho projevuje ochotu srůstat i například s jeřabinami. Takže jsme se ocitli ve chvíli, kdy skutečně můžete na jednom stromě míchat hrušky s jablky. Na pravidlech férové diskuse se tím ale, doufejme, nic nemění.