Výpisky z deníků, časopisů a knih

Přežije tradiční západní kultura v srdci Afriky?

Výpisky z deníků, časopisů a knih
Přežije tradiční západní kultura v srdci Afriky?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Už to tak vypadá, že Jevgenij Prigožin je mrtev, zřejmě na Putinův pokyn. I když ti nejnezávislejší mezi komentátory by neměli opomenout ani hypotézu, že Prigožinův pilot zkolaboval následkem vedlejších účinků covidové vakcíny. Objevila se na webu RT a je pro ně jako dělaná. Tak či onak bychom si měli zvykat, že pravdu se hned tak nedovíme, že transparentnost státní správy a vládnutí byla jedním z těch dočasných průvodních jevů mylně považovaných za trvalou součást konce dějin.

Můžeme spekulovat o tom, proč zrovna teď, a ne dřív. Zřejmě proto, že Putin potřeboval dokončit čistky Prigožinových sympatizantů v ozbrojených silách. Generál Surovikin, který krátce po Prigožinově tažení na Moskvu zmizel, byl právě v den pádu letadla oficiálně zbaven funkce.

Ale existuje několik pěkných reportáží o tom, co ještě museli Putinovi lidé řešit – Afriku. Putin Prigožina ukolébal tím, že zátah na jeho obchodně-vojenské impérium byl polovičatý. Prigožin si zjevně představoval, že jeho podnikání v Africe může pokračovat. Tam taky vedla jeho poslední zahraniční cesta, z níž zveřejnil video. Podle reportáže Wall Street Journal byl v hlavním městě Středoafrické republiky, kde se vedle tamního vedení setkal taky se svými klienty ze Súdánu, kteří pro změnu bojují proti vládě. Prý mu předali domluvenou platbu – zlaté tyče z dolu, který jeho zbraně pomohly pro povstalce zajistit. Prigožin chtěl víc.

Jenže tou dobou byla v libyjském Benghází ruská delegace v čele s náměstkem ministra obrany. Wagnerovy jednotky pracovaly pro vládce východní Libye Chalífu Haftara už delší dobu. Prigožin tam za ním byl loni v říjnu v jednom ze svých populárních převleků. „Na fotografiích se Prigožin usmívá skrz svůj falešný plnovous,“ píše Wall Street Journal. „Krátce po jejich pořízení řval na Haftara prostřednictvím tlumočníka a dožadoval se dvou set milionů dolarů za pomoc Wagnera při zajišťování území libyjského válečníka včetně ropných polí. Prigožin za měsíc poslal pro peníze letadlo.“

Jenže teď Rusové oznámili Haftarovi, že ruští vojáci zůstanou, ale pod jiným velením; a on bude mít vztah přímo s ruským ministerstvem obrany.

Týden poté se v Petrohradě konal rusko-africký summit. Prigožin se taky zúčastnil, ale nebyl vpuštěn na hlavní akce. Středoafrický prezident i ostatní přítomní potentáti se na Putinovu radu vyhnuli tomu, aby se s Prigožinem nechali vyfotografovat.

Podaří se Putinovým generálům převzít lukrativní Prigožinovy vazby ve světě? Je to možné. Když Financial Times před dvěma měsíci, v době Prigožinova puče, sbíraly ohlasy v Africe, přinesly i tento citát bezpečnostního poradce středoafrického prezidenta: „Kdyby se Moskva rozhodla Wagnery odvolat a poslat nám Beethoveny nebo Mozarty, tak je bereme.“ Přežije tradiční západní kultura v srdci Afriky? O to se teď hraje.

Ve Spojených státech proběhla dost divná debata republikánských uchazečů o prezidentskou nominaci, jíž se nezúčastnil Donald Trump, který vede v průzkumech. Razib Khan, genetik a polyhistor bangladéšského původu, v textu pro web UnHerd nechal politiku stranou a všiml si něčeho jiného: že z osmi kandidátů na pódiu byli dva – ten nejhlučnější a ta, která si podle průzkumů debatou nejvíc polepšila – indického původu. A že to nikoho moc nevzrušilo.

K podnikateli Vivekovi Ramaswamymu a bývalé velvyslankyni u OSN a předtím guvernérce Jižní Karolíny Nikki Haleyové přihodil ještě viceprezidentku Kamalu Harrisovou a celou plejádu šéfů velkých amerických firem a ukázal to, co je nepochybné – Indové nastupují.

Připomíná několik faktorů. Do Ameriky přicházejí ti nejvzdělanější Indové z elitních kast. A na indických univerzitách zůstala živá britská tradice soutěživého, asertivního debatování, jež je dobře připraví na politiku. Ta chybí přistěhovalcům z Japonska či Koreje. Ale mohl připomenout ještě něco jiného. Když v minulých demokratických primárkách kandidoval syn tchajwanských imigrantů Andrew Yang, za nehoráznou diskriminací ze strany médií bylo možné tušit jeden faktor – když se u demokratů řekne „menšiny“, myslí se tím „černoši“. Republikáni tuhle fixaci nemají.