Od roku 2019 do roku 2024 přibylo v Česku více než 50 procent nových asistentů pedagoga na základní škole, zhruba 86 procent ve školách mateřských. Od zavedení inkluze v roce 2016 stála tato politika zhruba 77,7 miliard korun. Inkluzivní vzdělávání čelí v České republice kritice jak ze strany učitelů, tak politiků, kteří plánují po volbách systém změnit. Deník Echo24 přináší přehled o tom, jak inkluze v Česku v současnosti funguje.

Od září 2016 bylo zavedeno inkluzivní vzdělávání, které umožňuje, aby děti se zvláštními vzdělávacími potřebami chodily do klasických základních škol. A počet těchto dětí se neustále zvyšuje, učitelé si často stěžují na zvýšenou zátěž a to, že snaha začlenit děti například s problémy s chováním narušuje chod výuky. Podle výzkumu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně z loňského roku 65 % učitelů nevěří v přínos inkluze. Podle dat CVVM z roku 2023 s jejím současným nastavením nesouhlasí 80 % rodičů. Že se politika inkluze příliš nepovedla, se shodují i mladí kandidáti do sněmovny v rámci seriálu Echo24 Hlasy nové generace, včetně těch nejliberálnějších. Jednotlivé strany avizují po volbách změny týkající se speciálních tříd či zvýšení pravomocí ředitelů (více psalo Echo24 zde).

Implementace principů inkluzivního vzdělávání je podle MŠMT v českém kontextu stále v relativně rané fázi. „Inkluzivní vzdělávání u nás nefunguje tak dlouho jako třeba v jiných evropských státech, které se ale rovněž potýkají s problémy. V České republice bylo k inkluzivnímu vzdělávání přistoupeno i na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České republice,“ řekla pro Echo24 mluvčí resortu Mikuláše Beka (STAN) Veronika Lucká Loosová.

Přesné vyčíslení všech nákladů souvisejících s inkluzí není podle MŠMT možné, inkluze je prostoupena celým vzdělávacím systémem. Výdaje na podpůrná opatření od roku 2016, kdy vstoupila v platnost příslušná novela školského zákona, za všechny zřizovatele jsou odhadovány ve výši cca 77,7 miliard korun, z toho v roce 2024 to bylo cca 11,7 miliard. „Tato podpora není každý rok stejná, měnila se v závislosti na tom, jak byla přijata další legislativní opatření. Nemalý vliv na výši výdajů má také zvyšování platových tarifů v daném období,“ uvedla Lucká Loosová.

Stejně tak podle ní nelze vyčíslit počet zaměstnanců, kteří „zvládají inkluzi“. „Týká se každého pedagogického pracovníka ve školách běžného proudu, který přichází do kontaktu se zdravotně postiženými žáky,“ řekla mluvčí. Co se týká počtů asistentů pedagoga, ty od roku 2019 strmě stoupají především na základním stupni vzdělávání. Zatímco k 30. září roku 2019 bylo na základních školách 12 839,28 asistentů pedagoga (v přepočtu na plné úvazky), k 30. září loňského roku se jednalo o 19 622,34 plných úvazků. Jde tedy o nárůst o skoro 53 procent. V mateřských školách je nárůst dokonce o 86 procent, ze zhruba 3230 plných úvazků na 6014.

MŠMT podle Loosové dlouhodobě podniká kroky k rozvoji pedagogických pracovníků, s důrazem na ty začínající. Národní pedagogický institut ČR vydal množství materiálů ke vzdělávání heterogenních kolektivů. Dlouhodobě také pořádá kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti inkluzivního vzdělávání.

77 % zdravotně postižených žáků v běžných třídách

MŠMT se zaměřuje na celoškolní pojetí inkluze a postoje vedení škol k inkluzivnímu vzdělávání, které jsou často stěžejní pro jeho úspěšnost – zde lze zmínit reformu přípravy učitelů a podporu začínajících učitelů v souladu s Kompetenčním rámcem absolventa a absolventky učitelství, který velmi podrobně popisuje kompetence učitele k vedení inkluzivní výuky – např. dovednost vytvářet bezpečné prostředí a prostředí důvěry, efektivně pracovat s pravidly a očekáváním ohledně chování žáků, diferenciovat výuku podle předchozích znalostí a kompetencí žáků, spolupracovat s asistentem pedagoga, se školním poradenským pracovištěm a dalšími odborníky na podpoře znevýhodněných i nadaných žáků a další. Počet podpůrných pedagogických pozic ve školách (asistentů pedagoga, psychologů, speciálních pedagogů) se neustále zvyšuje.

Ke zkvalitnění inkluzivního vzdělávání mají přispět současné legislativní změny, kdy na úrovni školského zákona dochází k opatřením k zajištění plynulého přechodu dětí mezi mateřskou a základní školou, včetně předávání informací o pedagogickém diagnostikování z mateřské do základní školy, nároku na 20 hodin přímé pedagogické činnosti (0,56 úvazku) asistenta pedagoga v každé běžné třídě s 15 a více žáky prvního ročníku či zrušení hodnocení známkou v prvním a druhém ročníku základní školy.

Došlo také k nastavení parametrizovaného financování psychologů, speciálních pedagogů nebo sociálních pedagogů v základních školách hlavního vzdělávacího proudu (stabilní financování ze státního rozpočtu v závislosti na velikosti školy), zavedení spádových obvodů pedagogicko-psychologických poraden vůči mateřským, základním a středním školám za účelem jejich metodického vedení, změnám ve financování školských poradenských zařízení a umožnění zohlednění náročnosti poskytovaných služeb a dalším.

Zároveň je v návaznosti na tyto změny připravována metodická podpora pro školy a školská poradenská zařízení a dostupná finanční podpora z „Evropského sociálního fondu plus“ k financování některých podpůrných pozic ve školách, vzdělávání pedagogických pracovníků a zajištění metodického vedení škol ze strany spádových pedagogicko-psychologických poraden, aktivitám k podpoře dětí, žáků a studentů ohrožených školním neúspěchem či fungování multidisciplinárních týmů duševního zdraví intervenujících ve školách a rodinách při řešení náročného chování žáků.

Způsob financování regionálního školství školám umožňuje kromě podpůrných opatření reagovat na potřeby dětí, žáků a studentů i dělením hodin či využíváním tandemové výuky. V případě, kdy se ve třídě vzdělává vyšší počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a při výuce nepostačuje podpora učitele ze strany asistenta pedagoga, je možné, aby ředitel školy využil maximální počet hodin přímé pedagogické činnosti (PHmax) na financování tandemové výuky učitele a učitele s odbornou kvalifikací pro vykonávání přímé pedagogické činnosti ve třídě nebo škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

V běžných třídách základních škol hlavního vzdělávacího proudu se k 30. 9. 2024 vzdělávalo přes 77 % žáků z celkového počtu zdravotně postižených. Ve školním roce bylo žáků běžných tříd s přiznaným podpůrným opatřením zhruba 133 tisíc, z toho 48,2 tisíce bylo dívek.

Pokud je to v souladu s nejlepším zájmem dítěte, nadále je možné jeho zařazení do školy, třídy, oddělení nebo studijní skupiny pro děti se závažným zdravotním postižením. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka či studenta nebo zákonného zástupce nezletilého, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte.

Běžná základní škola může zřídit třídu podle školského zákona, v níž je menší počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, výuka vedená speciálním pedagogem a systémově financovaná personální podpora asistentů pedagoga. Žáci se nadále vzdělávají v běžné škole a probíhají zde integrační aktivity mimo vzdělávání v hlavních předmětech. Do těchto tříd mohou být zařazováni žáci 2 i více ročníků, popřípadě i prvního a druhého stupně.