Vláda Petra Fialy (ODS) skončila, ať žije vláda Andreje Babiše (ANO)? Důležité je, v jakém stavu zemi odevzdává, respektive ta druhá přebírá. To se expremiér snažil shrnout v téměř 80stránkovém dokumentu, který zanechal svému nástupci. Líčí v něm stav republiky, jde ale o pravdivý obraz? Nový kabinet nastínil své vize při přebírání jednotlivých úřadů. Echo oslovilo ekonomické experty, aby se podívalo na obě nabízené strany mince a zhodnotilo skutečnost – a to se zaměřením na hospodářskou oblast, která je určující pro všechny zbylé.

Petr Fiala jako jeden z mála předsedů ODS dokončil svůj premiérský mandát až do samého konce. Právě to mu dalo výjimečnou příležitost sepsat na konci svého mandátu zprávu o tom, v jakém stavu se naše země nachází. To by v leckom mohlo evokovat „State of the Union address“, kterou známe například ze Spojených států či Evropské unie. Nicméně takové prvoplánové přirovnání by pokulhávalo vzhledem k tomu, že například v USA je projev ústavně zakotvený a má právní důsledky. Na rozdíl od toho Fialova zpráva je v této podobě novum a nový premiér si z něj může vzít, co chce.

Andrej Babiš ostatně na tiskové konferenci po prvním zasedání vlády v pondělí – jen chvíli poté, co byl kabinet jmenován na Pražském hradě a chvíli předtím, než autobus rozvážel jednotlivé členy vlády do jejich úřadů – řekl, že si přečetl jen první stranu materiálu a zbytek číst nehodlá. Babiš také vydal několik knih, v nichž bilancoval, nicméně ty byly vždy spíše součástí kampaně nežli příspěvkem do debaty až ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že jde o konec cesty. Zjevnou ambicí Fialy bylo působit státnicky, nejen stranicky.

V tomto směru by tedy šla Fialova zpráva více přirovnat k projevu přednášenému každoročně šéfkou Evropské komise. Ten má obecně za úkol shrnout uplynulý rok, nastavit rámec pro debatu o budoucích prioritách a vyslat signál členským státům, europarlamentu i veřejnosti. Právě zacílení mimo jiné na veřejnost – Fiala sdílel materiál všemožně na sítích – ovšem také může působit dojmem, že se nesmířil s výsledky voleb, ve kterých občané jeho vedení ČR vystavili známku – poslali ho pryč od kormidla. „Za mě je to projev spíše PR minulého kabinetu, který se rozcházel s realitou, viz známý výrok pana expremiéra, že za čtyři roky budeme mít německé platy,“ zhodnotil Fialovu zprávu pro Echo politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity.

Konsolidace pod drobnohledem

Pondělí znamenalo pro 16 členů nového kabinetu maraton: to, co jiní stihli leckdy za několik dnů, měli oni zvládnout během jednoho. Z ekonomického hlediska bylo ale důležité přebírání dvou úřadů: ministerstva financí Alenou Schillerovou (ANO) a ministerstva obchodu a průmyslu Karlem Havlíčkem (ANO). Oba dva se na své resorty vraceli, což neopomenuli uvést: Schillerová zmínila „důvěrně známou půdu“, Havlíček pro změnu „domácí prostředí“. Není přitom náhodou, že oba dva jsou vicepremiéry nového kabinetu. A důležitost ekonomických resortů vyzdvihl i další vicepremiér, šéf Motoristů Petr Macinka, když při přebírání ministerstva zahraničních věcí označil za prioritu rozpočet, kterému „se vláda, která odešla, již nevěnovala“.

Právě ve své zprávě Fiala mezi dosaženými úspěchy uvádí: „Konsolidovali jsme veřejné finance, zpomalili tempo zadlužování.“ Vyčísluje, že z 5 procent HDP klesla míra deficitu pod 2 procenta. „V absolutních číslech to znamená pokles schodku ze 420 miliard korun na 241 miliard, tedy o 179 miliard,“ píše expremiér. Co už ale nedodává, je fakt, že k vzniku strukturálního schodku, který v současnosti tvoří značnou část celého schodku, přispěla mimo jiné ODS zrušením konceptu tzv. superhrubé mzdy. Pro pořádek: dalšími spoluviníky byly hnutí ANO a SPD, tedy dvě ze tří nyní vládnoucích stran nové koalice. Otázka, zda se konsolidace vydařila, byla také předmětem mnoha debat – například koncem minulého roku, kdy prezident váhal s podpisem návrhu státního rozpočtu na rok 2025, neboť argumentoval výtkami Národní rozpočtové rady, nezávislého orgánu.

Rada kromě netransparentnosti poukazovala též na to, že pokud realisticky uchopíme podhodnocené výdaje a nadhodnocené příjmy, zjistíme, že míra konsolidace je daleko menší, než by se mohlo zdát. Pokud se navíc podíváme na součet schodků v jednotlivých letech v absolutních číslech, uvidíme, že zatímco minulá Babišova vláda nás v posledních letech zadlužila o téměř 800 miliard korun (debatu, zda to bylo odpovídající vzhledem ke covidové pandemii, ponechme stranou), Fialova vláda překročila 1 bilion korun, tedy 1000 miliard.

„Přebíráme finance v téměř stejném stavu,“ zhodnotila snahu o konsolidaci veřejných financí v posledních letech staronová ministryně Schillerová. Návrh rozpočtu připravený předchozím kabinetem, který počítal s deficitem 286 miliard korun, přitom nová vládní koalice už dříve odmítla. Vláda by měla projednat návrh státního rozpočtu na příští rok 19. ledna. Jak to vidí odborníci?

Ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa soudí, že „stav českých veřejných financí se za uplynulé čtyři roky výrazně zlepšil“. „To je dáno jak příznivým makroekonomickým vývojem, tak i konsolidačním úsilím vlády,“ sdělil Echu s tím, že úsilí se přitom netýkalo jen naší současnosti skrze takzvaný ozdravný balíček, ale také vzdálenější budoucnosti skrze změny nastavení penzijního systému.

I hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda hodnotí, že „konsolidace se v uplynulých 4 letech částečně podařila, byť ne v rozsahu, v jakém ji Fialova vláda slíbila“. „Ratingové hodnocení vládního zadlužení Česka se za působení Fialovy vlády vůbec nezlepšilo. Přitom za vládnutí každého z předchozích kabinetů nastoupivších v tomto miléniu a vládnoucích alespoň jeden rok se zlepšilo,“ uvedl pro Echo.

Plíživý růst nezaměstnanosti. Vadí?

Podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka pak „konsolidace veřejných rozpočtů započala s velkým zpožděním a skončila na půli cesty“. „Při pohledu na návrh státního rozpočtu na rok 2026 lze jen stěží říct, že je úspěšně hotovo. I když snížení schodku vypadá impozantně, je třeba vzít v úvahu, že mimo jiné odpadly covidové podpory a odchozí vláda si vypomáhala i vyššími daněmi a tzv. daní z neočekávaných zisků. Jen letos si takto zatím přilepšila 33 miliard korun,“ sdělil ekonom Echu. Zmíněnou daň, která měla cílit na ty firmy, kterým rapidně rostly zisky bez jejich vlastního přičinění, zaplatil majoritně ČEZ.

Fiala o něco dál tvrdí, že „vedle krátkodobé stabilizace rozpočtu zvládli vytvořit i dlouhodobě udržitelné základy pro zdravé fungování státních financí.“ „Probíhajícími strukturálními reformami se podařilo udržet dynamický růst ekonomiky a nepřipravit se o naši tradiční výhodu. (Dlouhodobá míra nezaměstnanosti v České republice trvale osciluje pod průměrem evropské sedmadvacítky),“ stojí v dokumentu. Ani to však není zcela přesné.

Jak pro Echo podotkl ekonom Skořepa, v aktuální situaci – zejména co se týče srovnání s Německem – je růst české ekonomiky přes dvě procenta velmi slušným výsledkem. „Je ale třeba zdůraznit, že aktuální makroekonomický vývoj je jen částečně výsledkem úsilí momentální vlády – do jisté míry jde vždy i o plody úsilí předchozích vlád a o odraz situace v zahraničí, na kterém nemají kroky českých vlád žádnou zásluhu,“ uvedl Skořepa, dle kterého je nynější zvyšování nezaměstnanosti „spíše návratem k normálu, protože dosavadní extrémní napětí na zdejším trhu práce českou ekonomiku brzdilo“.

I Kovanda upozornil, že „nezaměstnanost nenarůstá nijak dramaticky a zůstává jednou z nejnižších v EU, byť plíživě roste“. „Je ovšem nyní vyšší než kdykoli za vládnutí Babišovy vlády z let 2017 až 2021, včetně tedy covidových let,“ uvedl ekonom Trinity Bank. Dufek si pak všímá, že nezaměstnanost narůstá už v podstatě dva roky, a to v důsledku propouštění zaměstnanců v průmyslu. „Naše největší odvětví čelí slabé domácí a zahraniční poptávce, musí se vypořádávat s vysokými cenami energií a rostoucí konkurencí asijských výrobců na mezinárodních trzích. Do toho ještě čelí sekundárním efektům amerických cel a musí se připravit na neférově dotovanou německou konkurenci,“ zhodnotil ekonom Creditas.

Zásluha vlády na růstu ekonomiky je sporná

Co se zajištění růstu týče – což je opakující se argument pravicových vlád, že oni nastoupí v těžkých časech, přinesou ty dobré, přičemž jsou vystřídáni levicí či populisty, kteří zase přivodí ty špatné –, Dufek soudí, že „jestliže se odchozí vláda přičinila o letošní růst, tak především skrze veřejné investice v dopravní infrastruktuře“. „Představa, že růst ekonomiky je dílem jakékoliv vlády, je trochu velká nadsázka. Zvlášť když tato vláda zcela nezvládla dlouhodobý bolehlav firem i domácností, a sice stavební řízení,“ uvedl. Obdobně situaci vidí Kovanda, který ekonomický růst hodnotí jako „nečekaně výrazný“. Je však i dle něj otázkou, do jaké míry si na tom může připisovat zásluhu Fialova vláda – podle ekonoma může ovlivnit spíše úroveň veřejného zadlužení (viz předchozí řádky o konsolidaci).

HDP letos mimo jiné dle Kovandy výrazně roste proto, že jej primárně táhne spotřeba domácností. „Ty se po několika letech nejhlubšího propadu reálných mezd v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – pozn.red.) konečně osmělují k výraznějším útratám. Na tom vláda žádnou přímou zásluhu nemá, ta spíše letos podpořila růst svými investicemi, zejména v oblasti dopravní výstavby,“ shoduje se s kolegou hlavní ekonom Trinity Bank. Podle Kovandy naopak vládou realizované pozdější a méně razantní – ve srovnání s jinými zeměmi – zastropování cen energií roku 2022 zesílilo inflační tlaky v české ekonomice a zvýraznilo propad reálných mezd. „Tedy i ochromení spotřeby domácností, přičemž nyní se z něj vzpamatováváme a je tedy ‚z čeho růst‘,“ doplnil ekonom.

Právě inflace byla dalším bodem, ke kterému se Fiala v zhodnocení stavu republiky vyjadřuje. „Naše vláda se soustředila na to, abychom co nejrychleji pomohli ČNB snížit inflaci, obnovili růst a zvýšili reálné mzdy, aby se domácnosti mohly vrátit na předpandemickou životní úroveň a vrátil se jim pocit jistoty,“ píše expremiér.

Podle přepočítaných dat Českého statistického úřadu z července 2024 jsme se sice na předcovidovou úroveň vrátili již v roce 2022 (tedy obecně dříve, než v jakém domnění jsme žili), v porovnání s jinými zeměmi EU to bylo stále výrazně pomaleji. Navíc v roce 2022 dosáhla svého vrcholu inflace, která – kumulativně – pokračovala ve zdražování již zdraženého až do počátku roku 2024. Tehdy se meziroční inflace dostala na úroveň 2 procent, tedy do tolerančního pásma České národní banky, kdy zdražování sice neskončilo, ale přestalo být toliko razantní.

Kdo zkrotil inflaci?

Když ovšem člověk zapátrá v paměti a vybaví si dění například z května 2023 – kdy premiér Fiala uvedl, že guvernér by neměl házet vinu na vládu, že za inflaci je zodpovědná ČNB –, nepřestává se divit. Obdobně to shrnul ekonom Kovanda. „Vládní konsolidační balíček byl spíše proinflační, protože zvyšoval řadu daní i odvodů. Krocení inflace má v rukou hlavně centrální banka, ne vláda, jak ostatně Fialova vláda sama připomínala v době, kdy byla inflace poměrně vysoká,“ uvedl pro Echo.

Podle Dufka mohlo snížení rozpočtového schodku mít nepřímý efekt na inflaci, ale efekt by prý vůbec nepřeceňoval. „Pokles inflace jde především na vrub situace na komoditních trzích a měnové politiky ČNB. Nic ovšem nemění na tom, že od roku 2021 celkově ceny vzrostly 34 % (průměr 2025 vs průměr 2021),“ sdělil. Skořepa pak považuje za nejdůležitější, že inflace v ČR „je už delší dobu velmi blízko inflačnímu cíli“ – což opět připisuje primárně na konto „razantního postupu ČNB v předchozích letech“.

Skořepa ovšem chválí vládu v tom ohledu, že s výjimkou stropů na ceny plynu a elektřiny v roce 2023 se nesnažila uměle regulovat vývoj českých cen, jako tomu bylo například v Maďarsku. „Zároveň opustila stropy na ceny energií hned v roce 2024, což ochránilo české veřejné finance před dalším prudkým nárůstem deficitu,“ řekl Echu s dovětkem, že má obavu, že tyto cenové stropy byly nastaveny v podobě, která přišla českou veřejnou kasu zbytečně draho.

Ceny elektřiny nová vláda řeší jako první

Právě ceny energií jsou poslední oblastí, na kterou se tento článek zaměří. Nejen proto, že Fialova zpráva říká, že „ceny energií se prudce zvedly, stejně jako jinde v Evropě, to bylo nevyhnutelné“, ale také proto, že – obdobně jako u rozpočtu – na ceny energií, konkrétně elektrické energie, míří první kroky nového kabinetu. Vláda v úterý totiž rozhodla o snížení regulované složky ceny elektřiny, které se projeví již od ledna příštího roku u všech domácností, firem i živnostníků. Opatření reaguje dle ministerstva průmyslu a obchodu na mimořádně vysoké ceny elektřiny v České republice, které patří k nejvyšším v Evropské unii. Vláda rozhodla o snížení regulované složky ceny elektřiny pokrytím celého poplatku na podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Dufek má za „zvláštní, že tam, kde byla vláda skutečně úspěšná, nedokázala tyto své úspěchy prodat“. „Za pozitivní považuji nejen podíl na LNG terminálu a navýšení kapacity ropovodu, ale i pokračování Dukovan, i když bruselská notifikace financování není zrovna terno,“ sdělil Echu. I Kovanda si všímá, že „vláda zastropovala ceny energií později a méně razantně než okolní země, díky čemuž ale na druhou stranu zůstává Česko z těchto zemí suverénně nejméně zadlužené – i při srovnání s Německem a Rakouskem – a s nejlepším ratingem v rámci Visegrádské čtyřky“. I Skořepa vyzdvihl, že na energetickém poli udělala vláda Petra Fialy celou řadu kroků.

Předseda Výboru pro rozpočtové prognózy však míní, že odpuštění poplatku na OZE coby snaha zachovat českým firmám v energeticky náročných oborech nákladovou konkurenceschopnost dává smysl jedině v případě, že se rozhodneme používat veřejné peníze na udržení těchto oborů v Česku. „Že se nebudeme chtít do budoucna spolehnout na soběstačnost na regionální nebo celoevropské úrovni. Toto rozhodnutí by ale mělo být výsledkem důkladné analýzy dnešních a budoucích silných stránek české ekonomiky a jejího místa v případné celoevropské pomyslné dělbě práce,“ upozornil Skořepa.

Dědictví převzato. Co přijde dál?

Po prostudování několika stěžejních tezí daného materiálu může převládat pocit, že jde o podobnou situaci jako v případě plněním programového prohlášení vlády, kdy zhruba před rokem národu Petr Fiala sdělil, že vláda plní 93 procent svých předsevzatých cílů. Následně tento svůj výrok bral zpět jako ne zcela šťastný. Ostatně své verze „zprávy o stavu unie“ mají i v dalších západních zemích a nezřídka kdy jde naopak o pronesení na počátku období, tedy srovnatelné s naším programovým prohlášením. Jmenovat lze například „King’s Speech“ ve Velké Británii či „Speech from the Throne“ v Kanadě. Pakliže již na sklonku roku 2024 považoval Fiala mnohé za splněné, nelze se divit, že jeho finální zpráva je z jeho strany – až na drobné výjimky – téměř nerozporovaným výčtem úspěchů. To je falešné konstatování, byť třeba stav není tak hrůzný – spálená země –, jak ho líčila nastupující vláda.

Ta teprve dostane čas ukázat své přešlapy, a to dokonce hned od začátku, pakliže nechce žádných sto dnů hájení, jak jsme slyšeli v pondělí od nového premiéra Babiše. Nyní však lze operovat pouze s tím, co naslibovala, tedy jaká očekávání vzbudila. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda očekává menší důraz na konsolidaci veřejných financí. „To může, ale také nemusí, podpořit ekonomický růst. Bude záležet, jak se dodatečné prostředky využijí,“ sdělil Echu. Ekonom České spořitelny Michal Skořepa pak pokládá z těch kroků, které nová vláda chystá, za rozumné například znovuspuštění EET. „Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí vnímám jako velmi nebezpečné, pokud by nová vláda skutečně rušila některé z úsporných kroků Fialova kabinetu na poli penzí,“ uvedl.

I hlavní ekonom Creditas Petr Dufek vnímá znovuzavedení elektronické evidence tržeb jako cestu k férové konkurenci. „Je mi jasné, že s ohledem na stav státních financí bude muset nová vláda stanovit jasné priority a nebude moci jich být moc. Měla by zjednodušit byrokracii v oblasti stavebního řízení a potlačit daňové úniky. Bude se také muset vypořádat s německými dotacemi v energetice,“ zhodnotil, co podle něj budou ty nejdůležitější kroky. A na klíčovou věc upozornil i politolog Lukáš Valeš. „Rozpočtově nezodpovědné chování minulé vlády hraje do karet té nové, neboť pro ni vytváří jakési alibi, aby mohla říci, že sice měli nějaké sliby, zejména dominantní hnutí ANO, ale bohužel díky nehospodárnému chování předchozí vlády řadu z těch slibů prostě budou muset redefinovat. A pokud ne úplně, tak alespoň pro první dva roky,“ zakončil.