Nepokoje zuřící v ulicích íránských měst nejsou jen politického rázu. Možná právě proto jsou pro režim ajatolláhů nebezpečnější. Hodně lidí se nezajímá o politiku, ať už sami od sebe, nebo z naučené bezmocnosti. O svůj žaludek a žaludky své rodiny se ovšem zajímá každý kromě pár asketů, a je-li ekonomika tak zbídačelá, že jejich naplnění je nejisté, vyžene to na ulici i ty, kdo by jinak zůstali doma. A navíc dlouho nepršelo (i když v posledních pár dnech nějaké srážky konečně přišly), takže největší metropole Íránu, Teherán, byla silně postižena suchem.

Vláda se nyní snaží uklidnit protesty slibem, že každý Íránec bude dostávat jakousi novou sociální dávku ve výši jednoho milionu tomanů měsíčně. Jeden milion tomanů je zhruba sedm dolarů (podle oficiálního kurzu), za což ani v Íránu mnoho nekoupíte. Navíc není moc jasné, odkud se ty peníze vezmou, když ceny ropy, hlavního zdroje příjmů pro státní kasu, nejsou moc vysoké. Nabízí se samozřejmě obvyklá možnost „tiskárno, tiskni ostošest“, ta by ale situaci v delším horizontu jedině zhoršila, protože íránská měna už teď trpí hyperinflací. Je ale možné, že skoro devadesátiletého Chámeneího žádný delší horizont netrápí.

Nevíme, co se stane v Íránu. Tamní režim už přežil i větší nepokoje, ale nesmrtelný nejspíš také není. Za 2500 let existence Persie se toho už stihlo změnit hodně – a jednoho dne dojde i na krvavé vousáče sedící na křeslech neomezené moci. Kéž by to bylo co nejdřív.