Z meziválečného Československa se dochovalo hned několik krásných veřejných koupališť pod širým nebem. To architektonicky vůbec nejcennější najdeme ukryté mezi stromy a skalami nad slovenským lázeňským městečkem, kde brněnský funkcionalista Bohuslav Fuchs vytvořil jedinečnou symbiózu stavby s přírodou.

Prosadit svou

Občas je potřeba zariskovat, aby mohlo vzniknout něco výjimečného. V dějinách architektury je takových příkladů mnoho – jedním z důkazů je venkovní koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích na severozápadě Slovenska. Lázeňské městečko hostilo v polovině třicátých let, v době svého rozkvětu, velkou architektonickou soutěž na nové centrum, jehož součástí mělo být kromě divadla nebo koncertního sálu také venkovní koupaliště. Vše mělo vyrůst pěkně pohromadě poblíž historického jádra, aby byly služby dobře dostupné a bazény se mohly snadno naplňovat termální vodou. Jednomu ze soutěžících architektů ale takové zadání nedávalo smysl. Proč stavět koupaliště ve stinném údolí, když se nad ním rozprostírají jižní svahy, kam slunce svítí podstatně delší část dne, a mohou z něj tudíž mnohem víc profitovat lidé trpící různými zdravotními neduhy? Takové úvahy vedly Bohuslava Fuchse, jednoho z nejvlivnějších českých meziválečných architektů, k „přizpůsobení“ si soutěžních podmínek vlastním potřebám.

Rozhodl se ignorovat předepsanou lokalitu v centru města a místo toho vybral pro umístění koupaliště místo ve stráni vysoko nad městem, právě tam, kde byl uzavřený kamenolom. Kromě jeho architektonického citu ho k tomu vedly také principy helioterapie, léčby slunečním světlem uplatňované v lázeňství, jejíž důležitý protagonista, lékař František Lenoch, tou dobou navíc pobýval právě v Trenčianských Teplicích. Soutěž nakonec jednoznačného vítěze nenašla, Fuchsův nápad s umístěním koupaliště mimo centrum města se ale řediteli lázní zalíbil natolik, že se rozhodl mu dát zelenou i navzdory porušení soutěžních podmínek.

Resuscitace žáby

Fuchs pracoval s terénem velmi citlivě a celý komplex uzpůsobil místu na míru – jde o smířlivé gesto související s celkovým přehodnocením východisek vědeckého funkcionalismu, který stavěl funkci na první místo. Pro dosažení architektonického provázání budov s okolím Fuchs zvolil několik prostředků. Využil terénní konfigurace bývalého kamenolomu pro umístění bazénů i hlavní budovy, prohnutou hmotu nižšího křídla se šatnami přizpůsobil kráteru po těžbě kamene a uplatnil také přírodní materiály, jako je dřevo nebo hrubě otesaný kámen pěkně korespondující s přírodním prostředím. Právě dřevo a otesaný kámen mohly najít uplatnění v modernistické architektuře až pozdních třicátých let, ještě o necelou dekádu dřív byly s progresivními funkcionalistickými myšlenkami zcela neslučitelné.

Abyste se ke koupališti dostali, musíte pěšky vystoupat pár set metrů po svažité cestě lesem. Vzhledem k obtížnému přístupu plánoval Bohuslav Fuchs zřízení speciálních výtahů, ty ale spolu s dalšími částmi jeho velkolepé vize zastavění jižních svahů zůstaly jen na papíře. Po příchodu tu na vás čeká oáza skrytá před ruchem a nesourodostí turistického městečka, která obměkčí i ty, kteří se velkým veřejným koupalištím zpravidla vyhýbají. Díky začlenění komplexu do skalního masivu mezi stromy tu vládne poklidná atmosféra navzdory obecnému povyku sportovního zařízení. Ještě nedávno tu přitom vládlo hrobové ticho, jelikož po prasknutí betonového bazénu byl celý objekt roku 2001 uzavřen, dalších patnáct let pustl. Šlo o velkou ostudu, jelikož se kulturní památka, o které se ve své době psalo po celé Evropě, rázem ocitla ve stavu ruiny. Rekonstrukce koupaliště s sebou nesla řadu sporů mezi majitelem a památkáři, nelze ji rozhodně považovat za vzorovou. Když však vidíte, jak jinou funkcionalistickou památkou, kdysi luxusním léčebným domem Machnáč v centru Trenčianských Teplic, už prorůstají stromy skrz vymlácená okna, snadno nad drobnými prohřešky při obnově stavby přivřete oči.