A takové to bylo krásné přátelství, chtělo by se říct. Inu, už není. Velmi veřejná roztržka mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem jistě má i nějaké politické příčiny a možné následky. Dá se vykládat jako projev inherentní tenze v prezidentově nesourodé koalici, v tomto případě mezi spíš libertariánsky orientovanými magnáty ze Silicon Valley, pro něž je zmenšování rozpočtových výdajů zásadní, a zbytkem MAGA hnutí (za další symptom konfliktu je možné považovat i to, že z návrhu pro Trumpovu administrativu klíčového „velkého krásného zákona“ zmizelo vyhlášení desetiletého moratoria na regulaci AI ze strany Států).

Kvalita té show netkví jenom v tom, že publiku přináší jakési voyeurské uspokojení, pocit, že velmi zblízka sleduje boj mezi lidmi, jež mu jsou geograficky a především statusem velice vzdáleni, a že při tom boji na sebe strany pokřikují věci, které by si dřív lidé z vrcholu společnosti nechali spíš pro sebe. Je to show dobře obsazená, v hlavních rolích vystupují jasně charakterizované a v něčem protikladné typy. Bavič, klaun vede slovní válku s „nerdem“. V takovém rozvržení a při daném způsobu boje nemůže mít nerd nikdy šanci. Donald Trump si vždycky pěstoval nějakou svou veřejnou personu, styl. Laťku vkusu nikdy neměl nastavenou zrovna vysoko, ale byl a je v tom ohledu konzistentní. Umí (možná intuitivně) pracovat se svým publikem, roky vystupoval v televizi. Opět. Podílel se na výrobě pro někoho vulgární zábavy, která ale odpovídala jeho naturelu, dokázal v jejím světě dobře fungovat.

Slovem nerd se označují lidé, kteří mají o nějakou sféru – třeba vědu nebo IT – hluboký zájem, hodně o ní vědí a mají pro ni třeba i talent. Sociálně ale nejsou moc zdatní, mají problém se „čtením lidí“, a vůbec s komunikací. Elon Musk se od chvíle, kdy vstoupil do veřejného života, jako nerd chová. Jeho snaha pracovat s publikem často vyznívá křečovitě a usnaženě, moc neví, kdy si dělat legraci a kdy mluvit vážně. Je příkladem člověka, který si zakládá na svojí racionalitě, a proto netrpí pochybnostmi o tom, zda jeho chování skutečně racionální je a zda ho nevede k čím dál bizarnějším důsledkům. Příkladem může být vskutku podivuhodné Muskovo rodinné (nebo jak to říct) uspořádání. Motivováno prý bylo velmi racionálně – přispět k boji proti vymírání lidského druhu. Ta ambice ale vykvetla do čehosi mezi Lebensbornem, harémem a soap operou. Tak to se striktně racionálními lidmi někdy chodí. Mívají talent rozsévat kolem sebe šílenství (kdekdo tvrdí, že v Muskově případě v tom hrají roli i nějaké ty stimulanty, ale to si netroufám posoudit). Klaun může pro nerda být postava až rozčilujícím způsobem neuchopitelná, vzpírající se pravidlům jeho (rádoby) racionálního světa a v něčem daleko blíž světu lidskému.