Proč nás zlo fascinuje a dobro nudí?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Události na filozofické fakultě nebyly tragédií. Tragičnost je spjatá s osudovou nevyhnutelností, zatímco vrah konal zjevně ze záměru ublížit. Není tedy zločin lepší obrat? Autorka se v novém díle podcastu zabývá výsostně filozofickou otázkou, která byla v posledních týdnech přítomná i ve veřejném prostoru. Hovořilo se o tom, že zlu nesmíme podlehnout nebo že nás nezlomí.
Ale víme, co je zlo? Autorka na tuto otázku odpovídá pomocí dvou stěžejních teorií. Ta klasická tvrdí, že zlo je nedostatkem a slabostí. Původní dobro, jež je dobré, se zkazilo, a zlo tak existuje jen jako nedostatek dobra. Moderní filosofie se vyznačuje sklonem tradiční neřesti přehodnocovat a ukazovat zlo jako něco, co nemusí být zas tak špatné. Goethův Mefistofelés z Fausta je sympatický chlápek: je „té síly díl, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“. Friedrich Nietzsche jde ještě dále a ďábla označí za nejstaršího přítele poznání a v tom jej následuje ve dvacátém století třeba klasik sociologie Niklas Luhmann: ďábel je prý prvním dialektikem – zná nejvíce perspektiv.
Neučinili jsme zlo příliš atraktivním? Když někdo o druhém pronese, že je „hodný“, snadno nás napadne, jestli se tím neříká, že je mdlý. Dobro spojujeme nezřídka kdy se slabostí, s neschopností být energický, jako by moderní koncepce zla stála na převrácení té klasické.
Autorka se v poslední části obrací k netflixovému seriálu o sériovém vrahovi Jeffreymu Dahmerovi. Jakkoli se jedná o počin v žánru true crime, který stojí na soudobém sklonu vidět ve zločincích mazané padouchy, zdá se, že sami tvůrci proti tomu protestují. Dahmer začíná jako zajímavý člověk, který se stává vlivem alkoholu i vlastní lenosti nudným a slabým. Fascinaci budí leda to, jak rychle se člověk může proměnit v trosku.
Klasická teorie zla je nakonec možná podnětnější, ne-li pravdivější: nikoli zlo, ale dobro je výrazem síly a pozoruhodnosti. Dobrý člověk ztělesňuje všechny kardinální ctnosti, tedy moudrost, uměřenost, spravedlnost a odvahu. Což je nejvyšší míra komplexity, které lze dosáhnout.
Bibliografie
Bernstein, Richard, Radical Evil. A Philosophical Interrogation, Cambridge: Polity Press, 2002
Goethe, J. W., Faust, přel. Otokar Fischer, Praha: Mladá fronta, 1973
Leibniz, G., Theodicea, Praha: OIKOYMENH, 2004
Neiman, Susan, Evil in Modern Thought, Princeton 2002
Nietzsche, F., Mimo dobro a zlo, přel. V. Koubová, Praha: Aurora, 1996
Safranski, Rüdiger, Das Böse oder das Drama der Freiheit, Frankfurt am Main 1999
Steiner, George, Jazyk a ticho. Esej o jazyce, literatuře a nelidskosti, Praha: Dauphin, 2023
Voltaire, Výbor z díla, Praha 1989
Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha 2007