Slova k domu se strohým technickým názvem A1 House naskakují v hlavě sama: „Vem čtvrt kila telecího masa, dej k tomu dvě míchaná vejce, půl ve vodě namočené a vymačkané žemličky, vše dohromady dobře usekej. Pak to dej na mísu, vraz do toho dvě celá vejce, osol to, přidej k tomu trochu tlučeného květu a všecko ještě hodně promíchej a utři.“
Je to profesionál. Svůj černo-žlutý kostým si nese na schůzku zavěšený na ramínku a uložený v ochranném vaku. Je to cenná věc, návrh od designérky, pečlivě propracovaný do nejmenších detailů. Detail totiž rozhoduje, dává tajemné postavě věrohodnost.
Už na konci minulého století se o něm mluvilo jako o jednom z našich nejvlivnějších architektů. Podle jeho projektů se postavilo hodně domů a on za ně dostal hodně cen.
Pro spoustu lidí to jsou jen obyčejné tovární haly, sklady, cukrovary nebo pivovary. Jenže mnohé průmyslové areály jsou skutečnými památkami, byť na to nemají papír od památkářů. Vyrostly třeba v 19. století, ale i dříve, mají architektonickou hodnotu, příběh. Od počátku 90. let, ale vlastně už i dříve, spoustu z nich nenávratně zaniklo a mnohým demolice reálně hrozí. Přicházíme tím o část naší historie.
