Fetuje se legálně

Češi na prášcích

Fetuje se legálně
Češi na prášcích

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Patnáct procent dospělých v ČR užívá rizikově psychoaktivní léky. Češi jsou závislí nejen na benzodiazepinech (lécích na uklidnění), ale roste spotřeba Z-léků (prášků na spaní) a opioidních analgetik. Závislost na lécích začalo v loňském roce sledovat Národní monitorovací středisko pro drogy a závislost. Většina uživatelů sedativ a hypnotik jsou ženy (74 procent) ve věku od 45 let. V roce 2020 bylo hlášeno 38 smrtelných předávkování těkavými a psychoaktivními léky, ve 13 případech šlo o benzodiazepiny. Češi zkrátka řeší své problémy rychle a efektivně. Ani si neuvědomují, jaký to může mít dopad na jejich fyzické i psychické zdraví.

Závislost na uklidňujících lécích začíná nenápadně. Spisovatel a vydavatel Jiří Krechler se ze spirály závislostí nemůže dostat už několik desetiletí. Špatně spal už od puberty, a i když v dospívání vrcholově sportoval, únava jej neukolébala. „Když jsem byl na soustředění, kluci okamžitě do pěti minut usnuli a já až po dvou hodinách,“ začíná vyprávět. V osmnácti začal popíjet, ráno se snažil kocovinu vyběhat. Tolerance se pak zvyšovala. Když si alkohol nedal, nespal. Ve třiceti se k tomu přidaly problémy se žaludkem a Jiří zhubl o dvacet kilogramů. V tu dobu se objevily panické ataky a deprese. „To jsem nebyl schopen obejít ani blok, okamžitě jsem se rozklepal, jako bych uběhl maraton,“ popisuje. A tak sáhnul po rohypnolu, léku na spaní. Psychiatr mu předepsal antidepresiva, za měsíc zabrala nejen na psychické potíže, ale i na spánek. „Zmizely návaly, třesy. Ale nedal jsem si pokoj, nedodržoval jsem to, co jsem měl.“ Jiří začal popíjet a psychické potíže se vrátily, a tak to řešil uklidňujícími léky. Aby se vyhnul depresím a špatným myšlenkám před usnutím, začal brát stilnox, lék na spaní. „Mám rád ten pocit, jak odplouvá ten svět,“ uvádí důvod, proč ho stilnoxy uklidňují. Podle psychoterapeuta Martina Vojvody, který se specializuje na problémy se závislostí, je potřeba tyhle léky stále vnímat jako něco, co nám může na chvíli pomoci, ale nevyřeší to naše potíže. „Tyto léky by se měly používat jako úlevné, nebrat je jako řešení. Pokud se potřebuji po týdnu vyspat, tak je dobré si vzít prášek na spaní, ale přitom pracovat na změně svých návyků,“ vysvětluje Vojvoda a dodává, že celý problém začíná už v postoji daného člověka. „Ne každý sáhne po neurolu nebo stilnoxu. A ne každý jde za doktorem, aby mu něco předepsal,“ doplňuje. V období, kdy je Jiří Krechler opravdu na dně, vezme si postupně v jeden den i dvacet stilnoxů. A pak začne období vysazování. „Když jsem se pokoušel vysadit léky sám, nebyl jsem schopen dojít ani na záchod. Zažil jsem hrozné stavy, měl jsem křeče, prostě vám pak v mozku chybí něco, co diazepam a stilnox uvolňuje,“ vysvětluje Krechler.

Vzhůru do léčebny

Vysadit náhle takové množství léků může být hodně rizikové. Abstinenční příznaky jsou hodně zlé, v ojedinělých případech se může dostavit epileptický záchvat a pokusy o vysazení mohou skončit i smrtí. „V nemocnici mi řekl primář, že to je, jako bych měl rybník plný kaprů, a pak tam zůstal najednou jen jeden kapr,“ říká Jiří, který byl už patnáctkrát v léčebně, kde se svou závislostí bojoval. „To jste jako toxikoman, léčíte se jako feťák,“ podotýká Jiří. Problém se svou závislostí ve spojitosti s legálními léky si uvědomuje stále víc lidí. „V kontaktu s adiktologickými programy je ročně přibližně dva a půl tisíce uživatelů sedativ a hypnotik, z toho s ambulantními programy přibližně dva tisíce osob a hospitalizováno je ročně zhruba 400 osob,“ píše se ve zprávě z loňského roku Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislost. Stejně jako Jiří Krechler i řada pacientů léčeben léky kombinuje s alkoholem.

„Šest lidí z deseti má menší či větší zkušenosti a následně problémy s návykovými léky. To znamená: buď přichází s čistou závislostí na lécích, nebo s kombinací návykových léků s alkoholem (vzácně s jinou drogou, například s pervitinem, kokainem),“ potvrzuje adiktoložka Monika Plocová, zakladatelka Branického sanatoria.

Jak je možné, že je tolik závislých? Problém je už v první informaci, kterou dostaneme od lékaře. I když se situace mění, dnes spolu s receptem na xanax vám lékař dá poučení o závislosti. Dřív tomu tak nebylo a pacienti ve snaze zvládnout náročné psychické období brali prášky jako o závod a jejich psychiatři je v tom bez varování podporovali. A jak se psychoaktivní léky dělí? Jsou to uklidňující léky, kam patří benzodiazepiny různého stupně, hypnotika (léky na spaní) a analgetika. Antidepresiva jsou jiná skupina, berou se pravidelně a mohou se užívat i celý život. Ovšem benzodipazepiny (například neurol, xanax či lexaurin) jsou určeny k jednorázovému užití.

Sedmnáctiletá Alice si první xanax vzala před rokem, kdy se u ní projevila úzkostná porucha, agorafobie, strach z volného prostranství. Bála se jít kamkoli a situace se zhoršovala. „Na koncerty či kina jsem už rezignovala, ale později jsem měla problém dojít i do školy, měla jsem hodně absencí. Máma mě vzala k psychiatričce a ta mi předepsala xanax. To byla fakt úleva,“ vzpomíná Alice. Lékaři ale varují, že léčba by měla trvat maximálně tři týdny, potom už jen jednorázově. Xanax v kabelce jako krabičku poslední záchrany má stále víc žen. Pokud jej užijí jen v případě nouze, je to v pořádku. Alice si ale xanax brala denně, později i dva. Lék získávala buď na černém trhu, nebo od kamarádky, která si ho nechávala předpisovat, i když jej nepotřebovala. „Něco mi předpisovala obvodní doktorka, něco psychiatrička.“ Tenhle systém, kdy vám jeden lék předepíše víc lékařů, už není možný. Existuje totiž sdílený lékový záznam, do kterého může nahlédnout jak pacient, tak jakýkoli lékař či farmaceut. Nicméně problém je ten, že pacient má právo tenhle lékový záznam odmítnout. „V takovém případě pak lékař k údajům o dřív předepsaných přípravcích přístup nemá. Je pak na jeho zvážení, zda například v situaci, kdy nemá přístup do lékového záznamu pacienta a případně má další pochybnosti o nutnosti pacientem vyžadované preskripce, k předepsání léčivého přípravku přistoupit,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Mejdan roku s xanaxem

Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislost užívání léků na uklidnění nebo na spaní na doporučení lékaře aspoň jednou v životě uvedlo celkem 10 % 16letých, bez doporučení lékaře 6,6 % dotázaných. Zkušenost se zneužitím léků aspoň jednou v životě (tedy léků užívaných bez předpisu či za účelem dostat se do nálady) uvedlo celkem 14,4 % studentů, v tom 5,2 % uvedlo zneužívání léků opakovaně. S alkoholem tak náctiletí kombinují nejen léky na spaní a uklidnění, ale i léky proti bolesti. „Užívání léků na předpis i bez předpisu uvádějí častěji dívky a studenti odborných škol bez maturity,“ píše se ve zprávě.

A jak se děti k lékům dostanou? Existuje víc cest, sděluje adiktolog v Ambulanci dětské a dorostové adiktologie Tomáš Jandáč. „Získají je z lékárniček svých rodičů nebo příbuzných, protože zneužívání a užívání je ve vysoké prevalenci mezi dospělými. Děti je mohou mít na předpis od svého lékaře, ale neužívají je tak, jak mají. Například užijí celé plato tablet najednou za jiným účelem.“ Své portfolio rozšířili i dealeři marihuany a pervitinu. „V současné době děti a mladiství tvoří značnou část klientely dětských ambulancí. Tyto děti bývají také hospitalizovány na dětských psychiatrických odděleních a v dětských psychiatrických nemocnicích nebo na dětském detoxu,“ říká Jandáč.

Vraťme se k Alicii. Asi půl roku poté, co si vzala první xanax, se u ní začaly projevovat vedlejší účinky. Ztrácela paměť, hůř se jí učilo. Když chtěla vysadit, pociťovala silné abstinenční příznaky. Nakonec se jí to podařilo pod vedením psychiatričky a užíváním antidepresiv. „Když se překročí určitá mez, která je individuální, vznikají trvalé následky, například neurózy,“ doplňuje psycholog Martin Vojvoda. Nepříznivé degenerativní změny byly zaznamenány i u starších lidí, kteří si benzodiazepiny velmi oblíbili. Mezi vedlejší účinky se řadí také zmatenost, deprese či porucha spánku. A kruh se uzavírá. Pokud berete moc, můžete se dostat do velkých problémů, mohou přijít halucinace či bludy. A co vám uklidňující lék přináší? Primárně by vás měl zklidnit, pokud máte například panický záchvat. A to je příjemné, tělem se vám rozlije pocit blaha. S menší nadsázkou se dá říct, že to skutečně funguje jako drogy.

„Žít v dnešní době není jednoduché. Lidé víc než dřív řeší životně důležité otázky a problémy, které provázejí strach a obavy. Ztráta zaměstnání, finanční problémy, rozvodovost, přílišná odpovědnost a přepracovanost, strach z budoucnosti, ztráta blízkých či jiných existenciálních hodnot, strach z nejistoty, která je ve vzduchu víc než dříve. V posledních dvou letech se velmi silně přidal strach z nakažení covidem a nyní z napjatých mezinárodních vztahů, strach o život. Lidé se potřebují uklidnit a nejlehčí cesta je rychle se uvolnit pilulkou. To, že si na léky navyknou a pak se dostanou do závislosti na nich, to se v počátku nasazení léků neřeší,“ říká adiktoložka Monika Plocová. Velkou skupinou lidí, kteří se dostanou do závislosti, jsou manažeři pod velkým tlakem. A další skupinou jsou tzv. závislostní typy, tedy ti, kteří třeba porazili alkohol, ale začali brát uklidňující léky.

I když se zdá, že závislost na psychoaktivních látkách je až věcí této doby, jako pomocné berličky se používaly už dávno. První benzodiazepin byl uveden na trh v roce 1960. Ale už předtím se jelo v barbiturátech, tedy sedativech, milionům Američanů pomáhaly usnout. Ráno, aby se probrali, si vzali stimulant amfetamin. V barbiturátech si hověla i Marilyn Monroe, doplatil na ně i americký zpěvák a kytarista Jimi Hendrix. Barbituráty byly časem nahrazeny bezpečnějšími léky, rozumí se s menším rizikem předávkování a vedlejších účinků, třeba xanaxem či neurolem. Třetí generací jsou tzv. Z-léky, uspávadla typu stilnox či hypnogen. I ty mají vedlejší účinky, ale podle odborníků jsou nejméně škodlivé. Ovšem jen v případě, že se nemíchají s alkoholem a nepřekračuje se doporučená dávka. Obojí porušuje Jiří Krechler, který o svém životě napsal knihu Stilnox, detox a jiné katastrofy. Soukromé katastrofy se snaží léky řešit mnoho lidí, o kterých vůbec nevíme, jak se po večerech, ale i během dne pokouší zahnat úzkostné stavy.

25. června 2022