Umělecké výhry a prohry od 50. do 80. let 20. století

České sochy z minulé epochy

Umělecké výhry a prohry od 50. do 80. let 20. století
České sochy z minulé epochy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Informace, jež ve středu 5. srpna opakovaně zazněla ve zpravodajství Českého rozhlasu Plus, mohla (měla?) vzbudit dojem, že portál www.sochyamesta.cz byl právě uveden do provozu. Tak horká novinka to sice není, přesto projekt stojí za pozornost.

Uvedený elektronický obrazový katalog je výsledkem několikaleté práce. Oč jde, lapidárně vysvětluje zpráva z 24. října loňského roku: „Unikátní databáze s názvem Sochy a města, která mapuje poválečné umění (do roku 1989 – pozn. J. S.) ve veřejném prostoru, se dnes otvírá všem zájemcům. Rozsahem evropsky unikátní databázi vytvořili pracovníci Fakulty restaurování Univerzity Pardubice společně s kolegy z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Čtyři roky mapovali objekty napříč městy i obcemi v celé České republice a na více než 4 tisících záznamech zachytili dosud existující i zaniklá díla.“

„Dosud existující“ může znamenat i sochy přemístěné (například Julius Fučík, původně postávající před „svým“ Parkem kultury a oddechu, dnes na Olšanských hřbitovech; Jana Švermu, postaveného nejprve k „jeho“, dnes Štefánikovu mostu v Praze, pak odsunutého na totéž pohřebiště, však v databázi nenajdeme), zato „zaniklá díla“ jsou nenávratně zničená, a pokud si někdo vybaví jen odstřeleného kamenného generalissima z hrany Letenské pláně, bude možná překvapen, že do této kategorie patří bohužel třeba i Den a noc Olbrama Zoubka, sousoší původně povyšující prostranství u stanice metra Kosmonautů (dnes Háje) na galerii pod širým nebem.

Projekt se sice věnuje jen „exteriérovým dílům – sochám, reliéfům svázaným s architekturou i dílům různých nástěnných technik (mozaika, sgrafito)“, kupodivu však pomíjí funerální umění. Na hřbitovy jako by řešitelé projektu zapomněli.

Pro zájemce je databáze přístupná jaksi ze tří stran. Podle jména autora (a tu pak hledáme, kde po republice potkáme tvorbu například Kurta Gebauera, Evy Kmentové či Ellen Jilemnické), podle názvu díla a podle lokality. Mají v Litoměřicích ještě Stalina? napadne nás třeba. Asi ne. Dočteme se aspoň, že jej vytvořili Václav Kyselka a Jiří Bradáček: „Socha byla určena pro areál parku Jiráskovy sady. Na místě určení se dílo již nenachází. Pomník byl neznámo kdy odstraněn a prodán v aukci. Stávající místo uložení díla není známo.“ Dobrá, ale tady musejí pokračovat rešerše. Přibližné informace se týkají i děl mladších, třeba o Ženě v bazénu ve Štětí (na snímku) se dovíme jen to, že pochází z let „1970 až 1990“, autor uveden není. Dtto.

Autoři, respektive autorky si počínají jako pečliví (pečlivé) účetní, nehodnotí uměleckou sílu zaznamenaných objektů ani jejich ideové zaměření. Jistěže vědí, že velké množství soch, bust, reliéfů... chtělo sloužit komunistické totalitě a také bez ostychu sloužilo. Kamenní a bronzoví Leninové, Gottwaldové, Zápotočtí, partyzáni, vojáci, horníci, slévači atd. tady za vlády „předvoje dělnické třídy“ rostli jako houby po dešti a veřejný prostor (s výjimkami jako Kuks či Karlův most) ovládli. Někde straší dodnes, mimo jiné Zdeněk Nejedlý v Litomyšli, „šalamounsky“ opatřený deskou se slovy Blaise Pascala „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit... Mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají“, což je myšlenka v tomto případě nepřiléhavá, komunistického mudrce nemusíme v úzkostech hledat, docela ho snad známe a víme, že „vědec velikán“, jak servilně veršoval Josef Kainar, to nebyl.

A ještě douška pro pořádek. Načasování oné výše připomenuté zprávy Českého rozhlasu svůj důvod přece jen mělo. Souviselo totiž s opožděným (s prominutím) křtem knihy Zuzany Křenkové, Vladislavy Říhové a Michaely Čadilové Sochy a města. Morava / Výtvarné umění ve veřejném prostoru 19451989 (Univerzita Pardubice 2020), prvního zhmotnění projektu. Její vydání je chvályhodné a bylo by ještě chvályhodnější, kdyby brzy následovaly Čechy, eventuálně i samostatná Praha. Jenže na další svazky si počkáme. Aktuálně se na nich nepracuje.

Vladislava Říhová a Zuzana Křenková: Sochy a města / České umění 50.80. let ve veřejném prostoru / Evidence, průzkumy a restaurování, viz www.sochyamesta.cz.

Jaromír Slomek

14. srpna 2020