Vydání ročenky české architektury patří v našem architektonickém prostředí každoročně k velmi očekávaným událostem. Publikace si totiž za bezmála dvě desetiletí existence vybudovala mezi architekty silnou reputaci, a to především díky tomu, že ji každý rok sestavuje jiná respektovaná osobnost tuzemské architektury, která do ní vybere jen malý zlomek posuzovaných projektů.

Jádro ročenky představuje autorův subjektivní výběr těch nejlepších realizací dokončených během posledních dvou let. Autorem letošní ročenky se stal známý český architekt a zakladatel studia OK Plan Architects Luděk Rýzner. Při jejím sestavování posuzoval přes dvě stovky realizací z let 2017 až 2018, ze kterých následně vybral čtyřicet finalistů a ty osobně navštívil. Rýznerovou selekcí nakonec prošlo celkem 33 staveb, které se také dostaly na stránky knihy.

Pokulhávající Česko

Stojí za to podívat se na Rýznerův výběr z odstupu a v jeho celistvosti. V počtu vybraných realizací dominuje (klasicky) Praha. Nenechme se ale mýlit – desítka pražských reprezentantů rozhodně neznamená, že by v hlavním městě kvalitní současná architektura bůhvíjak vzkvétala. Je tomu bohužel spíš naopak, a to především z důvodů zoufalých pobídek ze strany veřejných zadavatelů. Ty obecně v Česku dlouhodobě chybějí a upozorňuje na to i sám Rýzner, podle kterého „naše architektonické prostředí za světem pokulhává“. Deficit spatřuje v tom, že se u nás téměř nekonají mezinárodní architektonické soutěže, díky kterým bychom se dočkali nějaké opravdu zásadní budovy s mezinárodním vlivem.

S tím souvisí i otázka veřejných budov s vysokou architektonickou hodnotou. Ty překvapivě tvoří většinu Rýznerem vybraných staveb. Překvapivě proto, že se u nás dlouhodobě kritizuje jejich nízký počet – česká města se zkrátka ještě nenaučila oslovovat pro veřejné zakázky výborné architekty (ať už napřímo, nebo formou architektonické soutěže). Měřítkem není kvalita, ale cena, a tudíž mají stále náskok nejlevnější projekty. Přestože podle slov autora letošní ročenky nebylo jeho záměrem vybírat primárně veřejné stavby, přiznává, že k nim inklinoval především kvůli tomu, že mají pro své okolí a celkově život v té které obci mnohem větší význam než třeba špičkový rodinný dům. Proti tomu samozřejmě nelze nic namítat a jen to zdůrazňuje potřebu, aby veřejní zadavatelé usilovali především o hodnotné stavby, nehledě na velikost města či obce.

Malé obce, velká architektura

Velikost obcí a s tím spojená výše rozpočtů totiž nebrání tomu, aby v nich vznikaly skvělé projekty. Vzorem v tomto ohledu může být třeba malá středočeská obec Máslovice s necelými čtyřmi stovkami obyvatel, jejíž vedení se roku 2014 rozhodlo uspořádat architektonickou soutěž na rekonstrukci vyhořelé chátrající stavby přímo na návsi. V soutěži vyhrál návrh mladých architektů ze studia bod architekti, kteří stavbu upravili pro potřeby obecní hospody s multifunkčním sálem pro různé společenské akce. Výsledkem je krásná a funkční stavba, která podporuje život celé obce. Projekt se tak zároveň stal jasnou volbou pro zařazení do ročenky.

Současná architektura na malých městech je vůbec zajímavý fenomén a zejména v poslední době je jí po právu věnována stále větší pozornost. Boří se tak zažitý a již výše zmíněný mýtus o tom, že kvalitní stavby jsou doménou velkých měst. I proto se do letošní ročenky dostalo několik dalších výjimečných staveb z prostředí malých měst a obcí, jako jsou kromě máslovické hospody třeba městská smuteční síň v Dobrušce, hostinec v Trojanovicích anebo rekonstrukce kina v Plané.

Výběr pozoruhodných nových staveb doplňují v ročence také rozhovory, komentáře a přehled nejdůležitějších událostí týkajících se české architektury za uplynulý rok. Proto se stává poutavým a užitečným průvodcem pro všechny, kterým není stav našeho prostředí lhostejný.