SEXUÁLNÍ AGRESE

Pacientka musela být Cimickému celý rok k dispozici. Svědectví o zneužívání přibývá

SEXUÁLNÍ AGRESE
Pacientka musela být Cimickému celý rok k dispozici. Svědectví o zneužívání přibývá

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ženy vystupují z anonymity a popisují praktiky známého psychiatra Jana Cimického, kterého prezident Miloš Zeman v říjnu ocenil medailí Za zásluhy. Mluví o sexuálním násilí a o výhrůžkách elektrošoky, pokud by o vztahu se svým lékařem někde vyprávěly. Cimický obvinění popírá. Před čtvrt stoletím ale musel kvůli podezřením na zneužívání pacientek opustit místo primáře v Psychiatrické nemocnici v Praze-Bohnicích. Vzhledem k novým svědectvím se případem údajně začala zabývat pražská policie.

Nová svědectví přinesl nedělní pořad 168 hodin na ČT, kde vypovídala žena, která se na Cimického oddělení ocitla na sklonku 80. let. Po dobu jednoho roku se měla léčit z úzkostných stavů. „Po celou hospitalizaci jsem byla nucena mu být k dispozici, kdykoliv si mě pan doktor pozval. Vždy to skončilo stejně,“ popsala žena.

Sexuální nátlak začal slovně. Psychiatr se jí hned na prvním sezení vyptával, zda je panna a jaký vede sexuální život. Nejprve ho prý musela uspokojit rukou, pak si natlačil její hlavu do klína a vyžadoval orální sex. „Potom, co se to stalo, jsem se vyzvracela, protože se mi udělalo špatně. On se tomu spíš smál: ‚Ježíš, holka, na to si zvykneš‘. A dal mi přednášku o tom, jak je sperma strašně zdravé,“ vzpomíná žena.

Zpětně si myslí, že tehdejší deprese, s nimiž se léčila, mohly pocházet z toho, že si odmítala přiznat svou lesbickou sexuální orientaci. Cimický ženě nepomohl, ačkoli jí podával nitrožilně psychofarmaka. Ještě v léčebně se pokusila o sebevraždu a podřezala se.

Cimický údajně svou pacientku umlčel výhrůžkami. Vzal ji na „procházku“ do pavilonu, kde se prováděly elektroškoky a popisoval jí úskalí léčby. Žena usoudila, že by se jí týkala, pokud by se rozhodla mluvit o praktikách Cimického. Po propuštění z léčebny se svěřila alespoň sexuoložce Haně Fifkové, která potvrdila věrohodnost její současné výpovědi. Svědectví o Cimickém poskytly ČT ještě další ženy. Podle informací listu MF Dnes to přimělo policii, aby se případ Cimického začala prověřovat.

Není to poprvé, co se zmínky o sexuální agresi Cimického dostaly na veřejnost. Mluvilo se o nich poté, co psychiatr musel v roce 1996 opustit místo primáře v Bohnicích. Tehdejší ředitel nemocnice Zdeněk Bašný o důvodech nepochybuje. „Bylo to po dvou informacích, které jsem získal a zněly velmi věrohodně. Kolega Cimický to popřel, že by to tak to probíhalo, ale ty výpovědi byly obdobné, popis byl shodný, jako jsou popisovány teď v médiích,“ řekl Bašný.

Současný zájem o psychiatrovu minulost má své příčiny. Nebýt medaile Za zásluhy od prezidenta republiky, mohl si Cimický dál užívat penzi. Vyznamenání za celoživotní přínos v oblasti kultury ovšem vyvolalo u žen neblahé vzpomínky.

Jako první se na sociálních sítích ozvala zpěvačka Jana Fabiánová. "Prohlašuji na svou čest: Jan Cimický mě sexuálně napadl za dveřmi své ordinace, když mi nebylo ještě ani 23 let. Protestuji tímto veřejně proti ocenění Jana Cimického prezidentem České republiky," napsala Fabiánová. O napadení psychiatrem promluvila už dřív, ale neuvedla jeho jméno. Až medaile ji přiměla zveřejnit na sociální síti agresorovu identitu.

Pak následovala první a zatím i poslední reakce Cimického na současná podezření. „Jednoznačně odmítám jakékoli nařčení, které proti mně bylo vzneseno na sociální síti. Ženu, která mě obvinila, jsem znal, léčila se u mě, a já samozřejmě nemohu sdělovat žádné bližší informace,“ uvedl před týdnem Cimický.

„Podobnému obvinění je těžké se bránit, nejsem si však vědom žádného profesního ani osobního selhání. Není to pravda. Vzniklou situaci považuji za politováníhodnou snahu o zviditelnění se ve chvíli, kdy se prezident republiky rozhodl ocenit mou celoživotní práci,“ dodal psychiatr.

První podezření proti Cimickému zveřejnil na začátku roku 1998 časopis Spy. Cimického oběti tehdy hledaly odpověď také na otázku, proč mu tak snadno podlehly. „Snaží se působit dojmem, že je tím jediným na světě, komu můžete věřit. Pokud je člověk opravdu na dně, je lehké tomu propadnout,“ vysvětlila jedna z bývalých pacientek.

Z jednoho mála pozdější článků také vyplývá, proč se jeho oběti nebránily například podáním trestního oznámení. Roli v tom hrály i jejich diagnózy: „Kdo by uvěřil bývalé alkoholičce?“ ptala se jedna z nich v článku časopisu Týden z roku 2001.

Kauzou se ani nezabývala policie nejspíš proto, že stálo tvrzení Cimického proti slovu jeho obětí, často anonymních. „Neměl jsem v ruce přímý důkaz, vnitřně jsem ta obvinění nemohl vyloučit. Ve svém nynějším působišti (soukromá klinika Modrá laguna - pozn. red.) je už zodpovědný jen sám za sebe," uvedl bývalý ředitel Bašný v roce 2001 na adresu Cimického.

Česká lékařská komora se případem nezabývala z podobných důvodů. „ČLK neeviduje žádnou stížnost, rovněž se nemůže zabývat skutky, které se údajně staly před několika lety,“ uvedl pro iDnes.cz prezident komory Milan Kubek.

, tms