válka v Libyi

Libyi si dělí Putin s Erdoganem, do hry ale vstupuje Merkelová. Haftar zablokoval terminály

válka v Libyi
Libyi si dělí Putin s Erdoganem, do hry ale vstupuje Merkelová. Haftar zablokoval terminály

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Velká hra o Libyi, která je nyní nejdůležitějším klíčem k migraci do Evropy a bezpečnosti celého západního Středomoří, stejně tak jako strategickým energetickým místem, se posunula do dalšího dějství. Poté, co si za nezájmu Evropy a neschopnosti Itálie zemi zmítanou občanskou válkou snaží rozdělit mezi sebe Rusko a Turecko, se na poslední chvíli do hry vložilo Německo. Nedělní berlínská konference o Libyi prý skončí podpisem dohody o příměří mezi oběma znesvářenými stranami. Je o tom přesvědčen Mirco Keilberth, německý novinář, který se této severoafrické zemi dlouhodobě věnuje. Avšak polní maršál Chalífa Haftar, který ovládá velkou část země ještě na poslední chvíli stupňuje tlak a v pátek uzavřel ropné terminály, ze kterých směřuje ropa do Evropy i do celého světa.

Podpis dokumentu ze strany mezinárodně uznávaného premiéra Fáize Sarrádže a polního maršála Chalífa Haftara, podle Mirco Keilbertha bude jen prvním krokem v dlouhé cestě k tomu, aby se do zhruba sedmimilionové země po letech vrátil klid.

"Bude to úspěch. Sarrádž svou účast přislíbil a Haftar také a dojde k podpisu, který potvrdí současný klid zbraní," řekl zahraničním novinářům v Berlíně Keilberth, podle něhož jsou oba aktéři pod velkým tlakem zemí, které je podporují. V případě Sarrádže to je mimo jiné Turecko, které se v Libyi přímo vojensky angažuje a také Katar a zřejmě také Spojené státy, které zde nechávají Erdoganovi volné ruce. V případě Haftara zase Rusko, Egypt, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty, a nyní možná i lavírující Itálie.

Sarrádž už dokument o příměří podepsal tento týden na summitu v Moskvě, Haftar to tehdy odmítl učinit, ve čtvrtek ale přislíbil, že i tak hodlá dodržovat klid zbraní.

Jak přesně spolu oba znesváření aktéři budou v Berlíně komunikovat, zatím není jasné. Podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova totiž dosud odmítali i jen být v jedné místnosti, natož aby spolu vedli jednání. Je tak pravděpodobné, že se v německé metropoli během nedělního odpoledne odehraje celá řada bilaterálních schůzek a schůzek v menším formátu, v nichž se politici jako německá kancléřka Angela Merkelová, ruský prezident Vladimir Putin nebo turecký prezident Recep Tayyip Erdogan budou obě strany snažit dovést ke kompromisu.

Vládu v Tripolisu uznává OSN a velká většina zemí. Sarrádž je ale jen přechodná figura a ve skutečnosti je ve vleku různých salafistických a islamistických milic a Muslimského bratrstva. Bojovníky z Islámského státu mu na pomoc dováží ze Sýrie Turecko. Sám Islámský stát drží důležité pozice na území mezi hlavním městem a Benghází. Generál Haftar, který dnes už ovládá naprostou většinu Libye, se prezentuje jako bojovník proti terorismu a islamistům. Nicméně i on využívá pomoci islamistických milicí a je kromě pomoci Moskvy závislý i na podpoře muslimských zemí s rozdílnými zájmy. Drží ale území s ropou a zemním plynem. O ty má zájem zase Turecko ale také tradičně Itálie. Právě italský monopolní koncern ENI těží v Libyii suroviny. Sousednímu Egyptu jde zase o stabilizaci země, protože vítězství islamistů by vážně ohrozilo i tamní režim v Káhiře. Naopak, kdyby turecký prezident Erdogan získal vliv na Libyi, vedle energetických zdrojů by získal další rozhodující páku na Evropu, když by podobně jako v Turecku držel prst na migračními toky do Evropy a mohl by tak Evropu ještě více vydírat.

Situaci z posledních dní, kdy do hry vstoupilo Německo a částečně znovu probuzená Itálie, předcházela předvánoční dohoda Turecka s vládou v Tripolisu o potvrzení nároků na těžbu plynu ve Středozemním moři u Kypru, kterou ale mezinárodní společenství neuznává. Součástí dohody je i vyslání turecké armády do Libye. Následně došlo k jednání o Libyi mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem a v poslední řadě k rozhovorům mezi Haftarem a Sarrádžem v Moskvě. Zatím co Sarrádž dohodu podepsal, Haftar ji odmítl. Posun nastal až zřejmě když se do věci vložilo Německo.

Konference v Berlíně o situaci v zemi, která je zhruba 22krát větší než Česko, se zúčastní i zástupci Spojených států, Evropské unie, Africké unie, Ligy arabských států, Británie, Francie, Číny, Spojených arabských emirátů, Konga, Itálie, Egypta a Alžírska.

Jak píše v sobotu italský deník Corriere della sera s odvoláním na televizi Al Arabia stále probíhají konzultace mezi arabskými a evropskými zeměmi o návrhu dohody pro Berlín. Mimo jiné se diskutuje o vytvoření nové libyjské prezidentské rady a zcela nové vládě, zvažuje se také možnost vytvoření neutrálního výboru pro přípravu nové libyjské ústavy. Cílem dohody mezi arabskými zeměmi a Evropou by mělo být minimalizovat turecké zásahy Libyi.

I pokud se skutečně v neděli podaří podepsat příměří, bude to podle Keilbertha jen první nutný krok. Jako další by mělo následovat vytvoření komise, která by připravila cestu k novým volbám, vzniku nového parlamentu a nové vlády. A to nebude vůbec jednoduché. Aby se to podařilo, bude podle Keilbertha zásadní učinit takové kroky, které většině Libyjců umožní postupně překonat nedůvěru vůči elitám v Tripolisu a obavy, že se peníze z prodeje ropy, na nichž je země ekonomicky závislá, nedělí v spravedlivě. Černé zlato se těží ze vrtů převážně pod kontrolou Haftara, ale peníze končí v rukou vlády Sarrádže. To ale bude i vzhledem k centralizaci a protěžování Tripolisu, jaké země poznala za 42 let vlády Muammara Kaddáfího, velmi složité.

Pokud se berlínská konference nebo některý z následujících kroků nepovede, jsou bojovníci v Tripolisu či Misurátě podle německého novináře znovu připraveni rychle se chopit zbraní.

, ,

18. ledna 2020