Zemřel herec a prezident MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Uvedla to mluvčí festivalu. Herci, který se potýkal s vážnou nemocí, bylo 78 let.

Bartoška se narodil 24. března 1947. Patřil mezi nejvýraznější a nejcharismatičtější osobnosti českého filmu. Úspěchy slavil na jevišti i před filmovou či televizní kamerou. V posledních letech se prezentoval zejména jako prezident filmového festivalu. Spolu s někdejší uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou a jejich týmem se jim podařilo skomírající přehlídku vrátit mezi elitní filmové akce.

Bartoška hrál svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice i pohádkové prince. Za roli houslisty ve filmu Mateje Mináče Všichni moji blízcí obdržel Českého lva. Byl hrdinou seriálů osmdesátých let, jakými byly Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní. Věnoval se také dabingu a později si přibral i roli producenta, když se podílel například na vzniku filmů Všichni moji blízcí a něžné komedie Babí léto.

Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, v roce 1973 spolu s Karlem Heřmánkem a Pavlem Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán.

Herec, producent, šéf

Herec Jiří Bartoška patřil již od počátku 70. let mezi nejvýraznější a nejcharismatičtější osobnosti českého filmu. Úspěchy slavil i na jevišti či před televizní kamerou. Bartoška působil i jako filmový producent a především byl znám také jako prezident karlovarského filmového festivalu. V minulých letech se popral s vážnou nemocí a poté se vrátil k herecké profesi.

Souběžně s karlovarským festivalem se stále věnoval herecké práci v televizi, filmu, dabingu i Divadle Kalich, kde účinkoval v představení Moje hra.

Herec, jehož charakterizoval zastřený hlas, brýle "na půl žerdi" a nezbytná cigareta, hrál svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice i pohádkové prince. Za roli houslisty ve filmu Mateje Mináče Všichni moji blízcí obdržel Českého lva. Byl hrdinou seriálů osmdesátých let, jako Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní. Věnoval se i dabingu a později si přibral i roli producenta, když se podílel například na vzniku filmů Všichni moji blízcí a něžné komedie Babí léto. Spolu s Miroslavem Donutilem také komentoval cestopisné dokumenty.

Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně. K herectví se podle svých slov dostal v podstatě náhodou, neboť když jej nepřijali ke studiu dějin umění, šel učit výtvarnou výchovu do pardubického domu pionýrů a na radu přátel si podal přihlášku na brněnskou JAMU. Zde se sešel s řadou pozdějších výrazných hereckých osobností, jako Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem, Eliškou Balzerovou či Pavlem Zedníčkem.

Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, v roce 1973 spolu s Heřmánkem a Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán. Po odchodu do Prahy zakotvil v Městských divadlech pražských a od roku 1978 v pražském Divadle Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem devadesátých let. Mimo jiné hrál krále v Hamletovi, Ivana v Bratrech Karamazových, Macbetha, Dona Juana, v Národním divadle hostoval v Úkladech a lásce či v Aristokratech.

Divadlo bylo jeho srdeční záležitostí, nejvíce jej však proslavil film. Ačkoli první snímek natočil až jako osmadvacetiletý, jedna z prvních rolí, lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu, z něj ihned udělala idol dívčích srdcí. Bartoška tak desítky let patřil k nejpopulárnějším hercům v zemi, média jej častovaly přívlastky jako český Delon, erotický symbol či lev salonů. Jeho soukromý život byl však takřka příkladný a nezavdával příliš šancí bulváru: celý život žil s jednou manželkou, archeoložkou Andreou, kterou označoval za výhru v loterii. Měli spolu dceru Kateřinu a syna Janka. Svoji pověst idolu žen vysvětloval prozaicky: "Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, to bude asi charakterní, férový člověk."

Kromě herectví byla druhou velkou životní rolí Jiřího Bartošky práce pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Od roku 1994 stál v jeho čele a za tu dobu se mu spolu s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou, která zemřela v roce 2022, a jejich týmem podařilo skomírající přehlídku vrátit mezi elitní festivaly. "Hodně lidí si myslí, že film se natáčí tak dlouho, jako se promítá. Ale film se točí čtyři měsíce, pak má pět měsíců postprodukci - a stejné je to i s festivalem. Ten se připravuje celoročně a trvá jen deset dnů. Pro mě je rutinou v tom smyslu, že víme, kdy a kde bude. Zajímavé je, kdo přijede a jaké filmy se promítnou. Ale těch deset dnů je pro mě zkoncentrovaný celý rok," řekl Bartoška před lety v jednom rozhovoru. Spolu se Zaoralovou získal v roce 2017 Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

V listopadu 2014 bylo Bartoškovi diagnostikována rakovina, která postihla mízní uzliny v mezihrudí. Herec byl nucen kvůli nemoci rušit divadelní představení i odmítnout roli v životopisné sérii Já, Mattoni. K filmování se vrátil rolí veterináře, který se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou, v úspěšné komedii Teorie Tygra režiséra Radka Bajgara, která měla premiéru v březnu 2016 a patřila k nejúspěšnějším tuzemským filmům roku. V září 2017 se vrátil i k divadlu rolí čerstvého nebožtíka spisovatele Jankulovského v komedii Petera Abrahama Moje hra, kterou v pražském Divadle Kalich nastudoval režisér Jan Kačer. Jeho posledními snímky jsou komedie Zbožňovaný a Kurz manželské touhy z roku 2021 a animované rodinné filmy Nagano - zrození hrdinů z roku 2023 a oceňovaný Život k sežrání z loňského roku.

V roce 2023 prezident Petr Pavel udělil Bartoškovi Medaili Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.