Protože našinec se v české přírodě setká nanejvýš se sršni nebo občasnou zmijí, má při pobytu v zahraničí sklon podceňovat rizika spojená s tamní faunou. Přitom i v nám blízkých turistických destinacích je třeba mít se na pozoru před možným nebezpečím ze strany místní zvířeny. Ta navíc nemusí na první pohled působit zvlášť rizikově - to je i případ ostnatce velkého (Trachinus draco), zhruba čtyřiceticentimetrové ryby obývající příbřežní oblasti Severního a Baltského moře.

Nebezpečí, které pro dovolenkáře představuje, spočívá zejména v jejím záludném způsobu lovu, píše německý server Petbook. Ostnatec se při číhání na svou kořist – typicky krevety, menší ryby a červy – zahrabe do písčitého dna tak, že viditelné zůstanou pouze jeho oči. Pokud na schovanou rybu došlápne lidská noha nebo psí tlapka, následky mohou být velmi bolestivé.

Ostnatec je totiž jednou z nejjedovatějších ryb v Evropě - nebezpečí se skrývá v ostnech na jejích hřbetních ploutvích a ve skřelích kryjících žábry. Ty obsahují bílkovinný jed, který při kontaktu proniká kůží do lidského těla. Pokud je ryba ve svém úkrytu rozrušena, instinktivně vztyčí ploutve, které se zaboudnou do nevědomého narušitele.

Jed způsobuje silnou bolest, otoky, případně i potíže s krevním oběhem. Byť úmrtí v souvislosti s touto rybou dosud zaznamenané nebylo, může ve výjimečných situacích střet s ostnatcem vyvolat alergický záchvat nebo dokonce zástavu srdce. Bodnutí je každopádně velmi nepříjemné a to i pro psa. I u něj může způsobit otoky a oběhové potíže. Pokud se zvíře náhle chová neobvykle, kňučí, kulhá nebo si intenzivně olizuje tlapku, je nutné co nejdříve vyhledat veterinární pomoc.

Riziko střetnutí s ostnatcem přitom roste zejména v letních měsících, kdy se příslušníci tohoto druhu přesouvají do mělčin, aby se zde rozmnožili. Kdo chce při rekreaci u německého či polského pobřeží zůstat v bezpečí, měl by nosit boty do vody a hlídat své domácí mazlíčky, zda nehrabou v mělčinách. Pokud však k bodnutí navzdory všem opatřením dojde, je třeba jej co nejrychleji ošetřit. Z rány je nutné odstranit ostny a následně postižené místo zahřát, například horkou vodou nebo tyčinkou proti bodnutí hmyzem. Řada mořských jedů, včetně ostnatcova toxinu, je totiž citlivých na teplo - podle vědeckých studií při vyšší teplotě (ideálně mezi 43˚C a 45˚C) dochází k neutralizaci jedu a ke zmírnění bolesti.

Aby první pomoc byla fukční, musí se rána po zahřání zase prudce ochladit. Na rozdíl od lidí je však u psů teplotní šoková terapie riskantní. Při podezření na bodnutí je proto nutné okamžitě vyhledat veterinární pomoc – zejména pokud se objeví známky alergické reakce.