V Berlíně začal proces s čtyřicetiletým lékařem Johannesem M., který je obžalován z vraždy patnácti pacientů. Podle deníku Bild.de by mohl jít o největšího sériového vraha v německé historii – obětí může být až devadesát. Obžalovaný paliativní lékař měl mezi zářím 2021 a červencem 2024 pacientům, které navštěvoval v jejich domovech v rámci pečovatelské služby, bez jejich vědomí a souhlasu podávat látky k navození narkózy a svalové relaxanty. Následkem byl během několika minut zástava dechu a smrt. V některých případech měl navíc po činu založit požár, aby zahladil stopy.

Většina obětí byli senioři ve věku 56 až 94 let, ale mezi nimi měla být i pětadvacetiletá žena z berlínské čtvrti Buckow. Podle státního zastupitelství se vraždy odehrály na různých místech v jižním Berlíně — například v Schönebergu, Tempelhofu, Kreuzbergu, Neuköllnu, Treptowě nebo Köpenicku. Obžaloba viní lékaře z vražd spáchaných zvlášť zákeřným způsobem a z nízkých pohnutek.

Státní zastupitelství požaduje nejen doživotní trest, ale i doživotní zákaz výkonu povolání a následné zabezpečovací detence. „Státní zastupitelství Berlín usiluje o odsouzení spojené s konstatováním mimořádné závažnosti viny, dále o doživotní zákaz výkonu povolání a uložení zabezpečovací detence,“ stojí v tiskové zprávě berlínských trestních soudů.

Johannes M. pochází z Mühlheimu am Main a vyrůstal v uspořádaných poměrech. Jeho matka byla dětská a dorostová psycholožka. M. vystudoval lékařství ve Frankfurtu nad Mohanem, kde získal doktorát a nastoupil na své první pracovní pozice. Později se s rodinou přestěhoval do Kolína nad Rýnem a nakonec do Berlína, kde se z lékaře, jenž měl lidem pomáhat, stal podle obžaloby vrah.

Veřejnost se o vyšetřování dozvěděla až v srpnu 2024. M. byl zadržen a od té doby je ve vazbě. Vyšetřovatelé postupně prověřovali 395 případů, ve 95 z nich pojali důvodné podezření. Pouze v pěti případech státní zastupitelství možnost vraždy vyloučilo. Jak upozorňuje Bild.de, komplikací při vyšetřování bylo, že řada podezřelých úmrtí byla považována za přirozená a těla byla pohřbena, často i zpopelněna. Policie původně vycházela z hypotézy přirozené smrti nebo nedbalostního založení požáru. Kvůli vyšetřování bylo exhumováno 12 těl.

Zvlášť znepokojivý je i fakt, že Johannes M. se už ve své disertační práci z roku 2012 věnoval vraždám. Podle Bild.de jeho práce na 117 stranách pojednávala o vraždách v poválečném Německu a byla věnována „obětem a jejich rodinám“. V práci například uvádí, že pachatelé vražd jsou nejčastěji lidé ve věku 30 až 40 let – právě v tomto věku měl s vraždami začít i sám M.

Jednou z hlavních tezí jeho práce bylo tvrzení, že počet vražd starších lidí roste v důsledku demografických změn. Celé jedno kapitola se věnuje vraždám na seniorech a upozorňuje, že tyto činy je v prostředí pečovatelských služeb těžké prokázat. Zmiňuje i případ pečovatelky Michaely G. z Berkum u Bonnu, která dusila seniory polštářem, žínkou nebo mokrým ručníkem, a v roce 2006 byla za čtyřnásobnou vraždu a zabití na žádost odsouzena na doživotí.