Kauza bitcoin mi dodnes nedává smysl, komunikace ohledně konce koordinátora pro její objasňování Davida Uhlíře vrhla špatné světlo na ministerstvo i vládu. V rozhovoru pro Echo24 to řekl náměstek ministryně spravedlnosti Karel Dvořák (STAN), který je podle svých slov připraven ujmout se případně v příští vládě pozice ministra. Starostové a nezávislí by chtěli být v příštím kabinetu oproti tomuto období dominantní silou. Odmítl také jakoukoliv formu spolupráce s hnutím ANO, dále hovořil i o tom, kam lze ještě posunout českou trestní politiku či pomoc ohroženým dětem.

V kauze bitcoin nastal v posledních dnech turbulentní vývoj, kdy policie při dramatické razii zadržela Tomáše Jiřikovského. Jak tu situaci vnímáte? Hází to na případ nové světlo? (rozhovor vznikal den před razií, otázka byla položena dodatečně – pozn. aut.).

Myslím si, že to nové světlo na ten případ nehází. Policie se věcí zabývala od začátku, orgány činné v trestním řízení prostě konají a jistě vědí, proč tak činí.

Vy jste jako hnutí STAN byli ostře kritičtí k paní ministryni Decroix. Vy spolu postup ministerstva nekonzultujete?

Spolupráce probíhá už řadu týdnů, spoustu věcí jsme spolu řešili. Má to několik linek, které jsou součástí řešení bitcoinové kauzy, o kterých paní ministryně opakovaně mluví. Důležitá část je to samotné jednání s kupujícími a řešení té složité právní situace tak, aby nedocházelo k žádným škodám na straně státu a aby s kupujícími bylo jednáno na základě práva. V této oblasti je spolupráce dobrá. Dále se jedná o zadání auditu. Považuji za důležité, že byla zveřejněna dílčí část a finální je přislíbena v průběhu či do konce srpna. Měl jsem možnost se podílet na zadání tohoto auditu, takže tam také ta spolupráce funguje dobře.

Problém tedy máte s tou komunikací ohledně konce pana Uhlíře?

Bohužel, to se úplně nepovedlo. Nepřikládám tomu žádný zlý úmysl, spíše šlo o nějakou dynamickou dobu, kdy se věci děly rychle za sebou. Paní ministryně mi oznámila, že se s panem Uhlířem domluvila na ukončení té spolupráce, bohužel jsem se ale nedozvěděl ten později podstatný detail, že nebude zpracována žádná zpráva. Myslím si, že tam vznikl zásadní problém, na který hnutí STAN reagovalo. Nedošlo k úplnému objasnění důvodů ukončení spolupráce, o čemž jsme i s paní ministryní následně hovořili na předsednictvu STAN. Ona přislíbila, že situaci co nejlépe vysvětlí na následné tiskové konferenci. Pro nás bylo důležité, že paní ministryně přiznala chybu v komunikaci s veřejností. My jsme jako Starostové požadovali od začátku nejvíce to, aby byla veřejnost co nejlépe informovaná, aby nevznikl prostor pro spekulace, protože stejně to finální vyjasnění kauzy přinesou orgány činné v trestním řízení a do jisté míry i zadaný audit. Komunikaci je ale potřeba vést transparentně.

A podařilo se vám s paní ministryní si komunikační strategii vyjasnit?

To máme s paní ministryní ještě před sebou. Ale věřím, že se to zlepší, protože je v zájmu veřejnosti, aby komunikace byla co možná nejjasnější.

V tuto chvíli byste se tedy neztotožnil s vyjádřením členky předsednictva STAN paní Naiclerové, že by paní ministryně měla rezignovat?

Já bych se takto nevyjádřil. Myslím si, že je potřeba spíše hledat řešení v půdorysu, který máme teď. Zároveň se mi také nelíbil obraz, který dopadl kvůli řadě veřejných vyjádření i na ministerstvo spravedlnosti a celou vládu.

U tak zkušeného politika, jako je Pavel Blažek, se zdá, že jde až o bizarní chybu. Jak tu situaci vnímáte vy z pozice náměstka? Jak jste reagoval, když jste se to poprvé dozvěděl?

Přiznám se, že jsem dodnes té chybě neporozuměl. Celá ta kauza mi nedává smysl z mnoha důvodů. Nevím, jestli jde o chybu řízení, nezkušenost obecně státní správy s novými nástroji, jako jsou kryptoměny. Důvodům, proč se to všechno stalo tak, jak se to stalo, dodnes nerozumím.

Avizovali jste, že budete chtít jako STAN po volbách případně ministerstvo spravedlnosti. Dělá to z vás kandidáta na tuto pozici?

Jsem ve Starostech jednou z osob, která se vyjadřuje a má vztah a expertizu v justičních a právních tématech. Je to možné. Myslím si, že by každá strana měla do voleb s tím, že dovede nabídnout řešení všech důležitých problémů a oblastí, které stát řeší. Mezi ně patří i justice. Rád bych usiloval o to, abych se mohl otázkami justice zabývat, třeba i z křesla ministra spravedlnosti.

Jaké by byly v případě, že byste se ministrem stal, vaše priority?

Justice v nejširším slova smyslu vyžaduje velkou péči. Řada oblastí, které má justice na starosti, je přehlížená a podfinancovaná. Typicky se jedná o téma trestní politiky, vězeňství, fungování Probační a mediační služby. Potřebujeme odvahu posunout se v této oblasti ke standardům, který známe ze severských zemí, čistě z důvodu, že je výrazně efektivnější a je méně lidí ve věznicích. To vede k tomu, že je možné s nimi lépe pracovat, je nižší recidiva a společnost je bezpečnější. Justice by zároveň měla být moderní, přívětivá, máme problémy v digitalizaci i v odměňování administrativních pracovníků na soudech. Osobně bych se rád zasadil o to, aby justice byla přívětivější ve vztahu k různým ohroženým osobám, jako jsou děti, lidi s postižením či omezenou svéprávností. Máme co dohánět.

Jakým způsobem byste o to usiloval?

V tomto volebním období jsme zavedli soudního sociálního pracovníka - za což jsem velice rád - který může v těchto situacích pomoci. Potřebujeme ale hodně posílit fungování opatrovnické justice, aby dobře spolupracovala i s jinými orgány, které přichází do styku s ohroženými dětmi. Často systém nefunguje dost dobře a justiční síť dovede zachytit případy ohrožených dětí v situacích, kdy je příliš pozdě. Tři tisíce dětí ročně jsou přesouvány do nějaké formy náhradní péče, což je velmi vysoké číslo. Je potřeba na tom pracovat. Nejde jen o justici, je potřeba to provázat se zdravotnictvím či sociálními službami. Na tom chceme také zapracovat.

V tomto období došlo k některým zásadním reformám. S poslankyní Urbanovou hodně spolupracujete na tématech spojených s oběťmi sexuálního násilí. Došlo ke zpřísnění definice znásilnění na princip ne znamená ne. Je reálně ve hře další zpřísnění definice znásilnění na ano, znamená ano?

Změny, které se udály v oblasti sexuálních trestných činů, nespočívají jen v redefinici znásilnění, ale v řadě dalších úprav, které reagovaly nejen na kritiku odborné i laické veřejnosti. Nejde jen o zpřísnění trestů, ale také o to, aby orgány činné v trestním řízení mohly tyto pachatele lépe postihovat. Máme ještě velký dluh do budoucna, abychom lépe přistupovali k obětem trestných činů. Princip ne znamená ne je podle mě dobré řešení, nejde o kompromis. I v evropských zemích, kde docházelo k podobným změnám, tak zkrátka někde přijali princip ne znamená ne, někde variantu ano znamená ano. Myslím si, že jsou rovnocenné. Určitým znakem – ne nutně nevýhodou – trestního práva je, že je poměrně konzervativní a potřebuje nějaký čas se změnám přizpůsobit a převést je do praxe.. Za úpravou, jak byla přijata, si stojím a je potřeba, aby se s ní systém dobře naučil pracovat. Není na místě tedy nakonec přijatý princip měnit. Po nějaké době si ale určitě můžeme zhodnotit, zda došlo k tomu, k čemu měla sloužit. Veřejný sektor v nejširším smyslu slova by se zároveň měl umět dobře postarat o oběti trestných činů. Zároveň je potřeba zlepšovat systém záchytu a péče o ohrožené děti, nejen sexuálním násilím, ale i jinými způsoby.

Jak byste chtěli ohroženým dětem konkrétně pomoci?

Změn ve vztahu k ohroženým dětem může být více. Orgány, které mají na starosti péči o ohrožené děti často mezi sebou nedostatečně komunikují nebo si dokonce nemohou některé informace sdělovat. Takže je potřeba upravit pravidla mlčenlivosti mezi zdravotníky, úřady sociálně-právní ochrany dětí, školou a soudem. Máme pilotní projekt v Ústeckém kraji, který má identifikovat, kde jsou problémy a nastavit dobrou praxi tak, aby fungovaly mezioborové týmy a systém dovedl lépe reagovat. Jedna věc je změna zákonů, druhá věc je, aby se to správně zapracovalo do praxe. Když někde chybí pediatři, tak vypadává důležitý článek celého systému, na který se zbytek spoléhá. Velká očekávání mám od fungování dětského ombudsmana, který by měl identifikovat bílá místa. Bylo by dobré, aby se rozhodnutí dělala a zakládala na datech.

Velmi hlasitě se v posledních měsících debatovalo o dětském certifikátu. Možná až překvapivě emocionálně kvůli alternativnímu návrhu ODS, který přišel v podstatě zničehonic. Máte třeba výše zmíněné návrhy předjednané s kolegy z ODS?

V tuto chvíli se už žádné legislativní návrhy neprojednávají a je na každém politickém subjektu, aby si připravil, co chce v příštím období dělat…

Nicméně vy chcete vládu na podobném půdorysu jako nyní, takže by dávalo smysl si něco třeba předjednat, ne?

To je pravda, zároveň ale nevíme, j

akým způsobem volby dopadnou a my jako STAN chceme být dominantní silou ve vládě, abychom měli větší váhu v prosazování našeho názoru na svět. Kdyby to tak bylo po minulých volbách, tak celá řada sociálních nebo kulturních témat mohla být lépe definována ve vládním programovém prohlášení a potom by to bylo jednodušší. Souhlasím s tím, že reakce ODS na dětský certifikát byla překvapivá, mimo jiné i proto, že ten původní návrh byl vyjednán ministrem Blažkem v rámci koaliční skupiny za účasti i hnutí ANO. To mi smysl nedávalo, mrzelo mě to a debata byla zbytečná, zvlášť když bylo potřeba reagovat na konkrétní případy predátorů, kteří opakovaně vyhledávali příležitosti, jak přijít do styku s dětmi.

Jak tedy v realitě funguje spolupráce dvou tak ideově odlišných subjektů na takto sociálně citlivých tématech?

V tomto období jsme se v řadě věcí s kolegy nebáli pohádat. STAN a Spolu mají na různé věci jiné názory, což je legitimní a je to tak v pořádku. Ať rozhodnou voliči, komu chtějí dát své hlasy. Já jsem rád, že mohu reprezentovat STAN, který je liberální, věří v rozhodnutí jednotlivce, dává prostor důstojnosti člověka a nebojí se jít směrem 21. století.

Jednou z klíčových reforem v tomto volebním období je i nový přístup k exekucím a insolvencím…

Jde o jeden z dalších bodů v programovém prohlášení, o kterém existovalvelký . Na stranu ODS se silně přidávalo hnutí ANO, které překvapivě nestálo na straně lidí postižených exekucemi a na straně znevýhodněných regionů. Jde o strukturální problém Česka, kdy více než 600 tisíc lidí je v exekucích, což má dopad na fungování rodin i veřejné finance, protože ti lidé se pohybují v šedé ekonomice, neplatí zdravotní a sociální pojištění a tak dále. Většina osob v exekuci do ní spadla před regulací spotřebních úvěrů: Cca tři čtvrtiny lidí ve vícečetných exekucích jsou v exekuci min od roku 2015 a polovina od roku min od roku 2010. . V šedé zóně se pak pohybují velmi dlouho a ani právně to nedává smysl.

Máte už data, jak se daří implementace novely insolvenčního zákona, zda rostou počty dlužníků, kteří vstoupili do insolvence?

Podmínky pro vstup do oddlužení jsme zmírnili, aby co nejvíce lidí v tom zkráceném tříletém období zaplatilo co nejvíce peněz věřitelům a pak mohlo začít normálně fungovat. Nárůsty lidí, kteří vstupují do oddlužení, jsou v průměru vyšší o zhruba 12 %, ale mohly by být i vyšší. Zároveň se zastavují takzvané bagatelní a marné exekuce. To je další krok k vyřešení jednoho z velkých problémů Česka. Došlo sice ke zkrácení období, ale podmínkou ODS bylo, aby se zase jiné parametry zpřísnily. Tyto drobnější bariéry možná brání většímu počtu lidí do oddlužení vstoupit. Žádné zbrklé a tzv. prodlužnické kroky by se nyní ale dělat neměly, měli bychom ten systém po třech letech zhodnotit a pak se rozhodnout, co je potřeba upravit.

Vloni jsem psal o tom, že exekutoři využívali fintu, kdy po lidech v insolvenci chtěli peníze na zastavení marných exekucí do tří dnů od nabytí právní moci. Tento postup dostal lidi v insolvenci do svízelné situace, kterou nedokázali řešit jinak než odvoláním. Ministerstvo avizovalo, že změní stávající metodiku. Už k tomu došlo?

K úpravě metodiky došlo. Nebyla to věc, která by se musela řešit změnou zákona, ale stačilo vydání stanoviska a metodiky ministerstva spravedlnosti, která si myslím, že ty situace vyřešila. Problém byl v tom, že ne že by ti exekutoři jednali přímo protizákonně, ale spíš nedostatečně vysvětlovali dlužníkům, v jakém právním postavení se nachází. V okamžiku, kdy došlo k zahájení insolvenčního řízení a prohlášení o úpadku dlužníka, tak ze zákona je dlužník chráněn před věřiteli, neměl by nic dalšího hradit a povinnosti mu nemají vznikat. O tom ale ti lidé nebyli řádně poučení a mátlo je to. Exekutoři vykonávají veřejnou moc, na což dohlíží ministerstvo spravedlnosti a nemáme informace o tom, že by se tyto události a situace opakovaly. Snad jsme tuto nejasnost či v některých případech možná i záměr, potlačili. Pokud by nějaký exekutor dále takto postupoval, už by byl v rozporu s tou danou metodikou. Insolvenční řízení, byť se týká mnoha lidí, není jednoduché. Chápu, že když má člověk rozhodnutí soudu se státním znakem, že nic platit nemá a přijde mu druhé rozhodnutí se státním znakem, že něco platit musí, tak je to matoucí.

Jak moc je ta metodika pro exekutory závazná? Musí se jí řídit?

Je to složitější debata. Něco jiného by při posuzování kárného provinění exekutora bylo, zda jeho rozhodnutí je aplikací nějakého právního názoru. V situaci, kdy ve stanovisku stojí černé na bílém, že toto nemůže být vnímáno jako variace právního názoru, tak si myslím, že to je jasné a kdyby to ministerstvo stíhalo, tak by to prošlo i následnou soudní kontrolou.

Zmínil jste vyprazdňování věznic. Prošla velká změna trestního zákoníku, která má právě v tomto pomoci. Do toho ale přišel třeba senátor Hraba s návrhem na posílání bezdomovců do vězení. Jde opět o nějaký střet různých ideových směrů?

Návrh pana senátora Hraby nepovažuji za dominantní a hrubě s ním nesouhlasím. Jde přesně opačným směrem, než který já a myslím si, že i velká většina odborné veřejnosti považujeme za správný. Není na místě přepínat trestní represi, která má být až posledním nástrojem a nahrazovat jiné politiky státu trestní politikou. Řada expertů vám řekne, že nejlépe fungující trestní politika je fungující sociální politika. Není možné nahrazovat nedostatečně fungující sociální systém trestní politikou. To není věc názoru, je to věc podložená vědeckými studiemi i zkušeností ze světa.

Jak chcete dále pomáhat věznice uvolňovat?

Neměli bychom zapomínat, že hlavní logikou je bezpečná společnost. Řada lidí, kteří jsou dnes ve věznicích, tam podle mého názoru být nemusí. To ale neznamená, že by se s nimi nemělo pracovat. Jsou to lidé, kteří se za mříže dostali v souvislosti s drogami či se sociální situací. A tam je potřeba pomoci. Dnes jeden vězeň stojí denně 2000 korun. Kdybychom s tím člověkem pracovali jiným způsobem, tak by to bylo levnější a smysluplnější. Řada lidí samozřejmě do vězení patří za to, co udělali, je potřeba je izolovat od společnosti a intenzivně s nimi pracovat na tom, aby se do společnosti mohli vrátit. Zmíněná novela je prvním krokem k tomu, aby vězeňství začalo fungovat na modernějším principu. Vězeňská služba dělá, co může, s nástroji, které dostala. Pokud se ale Česko nedostane alespoň na evropský průměr vězňů na počet obyvatele, tak se ten systém jen velmi těžko změní. Další krok je první námi formulovaná trestní politika v dějinách Česka. Pokud se jí v dalších letech budeme řídit, spolu s dalšími koncepcemi, které má Probační a mediační služba a Vězeňská služba, tak se můžeme v průběhu následujících let dostat do moderní podoby trestní politiky, která povede i k nižší recidivě.

Paní místopředsedkyně Šebelová nedávno hovořila o uzákonění eutanázie. Jak se k tomu stavíte? Zkuste, prosím, nabídnout, více ten legislativní pohled, včetně té varianty pro děti od 14 let.

Byl bych rád, kdybychom se bavili o tom, co v programu skutečně máme napsané, tedy abychom v Česku měli všude dostupnou a dobře fungující paliativní péči. A nebojíme se otevřít téma, o kterém mnoho lidí ve veřejném prostoru mluví a má na něj nějaký názor, svým rozumem rozhodnutého dobrovolného odchodu ze života. Možností je celá řada. Plánovaný odchod ze života, asistovaná sebevražda… Do programu jsme záměrně nedali konkrétní řešení, protože si uvědomujeme, že jde o debatu velice citlivou. Chceme ale, aby šlo o téma, které se v Česku řešit bude. Za mě nesmí být pochyby o tom, že se jedná o svobodné a vážně míněné rozhodnutí té osoby, která ho učinila, tedy že nebylo činěno pod žádným nátlakem. Musí jít o rozhodnutí dospělé osoby. To je pro mě základní východisko a varianty konečného způsobu, ať jsou předmětem dalších debat širšího politického spektra. Takhle velké hodnotové věci týkající se celé společnosti by bylo dobré rozhodnout za co největšího politického konsenzu.

Ten konsenzus by se tedy týkal i té možnosti pro děti od 14 let?

Za mě by se to mělo týkat jen dospělých. O všech parametrech musí rozhodnuto kvalifikovanou většinou a přišlo by mi správné, aby ta většina byla co největší.

Hnutí STAN výrazně podporuje manželství pro všechny, narážíte ale na konzervativnější partnery ve vládě. Věříte, že k jeho uzákonění v příštím volebním období může reálně dojít?

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že manželství pro všechny realita bude. Je to něco, co se stane, úplně bezpochyby. Jen jde o to kdy. Kdyby to nebylo smutné, přišlo by mi skoro až legrační, jaká bitva je z některých pozic vedena o to, aby se to nestalo už teď. Nakonec i to, že si to přeje většina společnosti, napovídá, že manželství pro všechny nastane. Na té debatě mi přijde smutné a zajímavé to, jak se liší většina v zákonodárném sboru od většiny ve společnosti. To mi nepřijde úplně zdravé a přál bych si, aby to bylo jinak. My jako STAN budeme určitě v příštím volebním období usilovat o to, aby plnohodnotné manželství pro všechny uzákoněno bylo, budeme ho navrhovat. Jde o principiální přesvědčení Starostů, že každý má právo na štěstí. A pokud by neměl právo na štěstí, jak se někteří politici domnívají, tak rozhodně má právo, aby mu stát nebránil toho štěstí dosáhnout. Zda se to povede, to nedokážu říci. Bude to asi záležet na tom, jak se vyspí Andrej Babiš. A co mu vyjde v průzkumu.

Jedinou variantou spolupráce je ale pro vás ta s koalicí Spolu a Piráty?

Ano. Spolupráce na současném vládním půdorysu, respektive ve složení, které bylo po většinu tohoto období, se nám zdá správná, i když může být složitá. Jsou důležité otázky, na kterých se shodneme, jako je bezpečnost, zakotvení v mezinárodních organizacích a tak dále. To mi přijde důležité a přál bych si, aby existovala povolební spolupráce STAN, Spolu a Piráti. Byli bychom rádi, aby Starostové hráli důraznější roli, aby vláda byla v některých věcech odvážnější a nemuseli jsme dělat některé kompromisy. Je pro mě nepřijatelné spolupracovat s SPD, Stačilo! či Motoristé sobě. Nechceme jít s extremisty, ani s komunisty. A ani s populisty, takže ani s ANO.

Kdybyste ale viděli, že má vzniknout koalice hnutí ANO s SPD a Stačilo!, které označujete za extremisty a populisty, nebylo by lepší navázat s ANO nějakou formu spolupráce, byť třeba na bázi určité obdoby opoziční smlouvy? Nepochopili by to vaši voliči jako „menší zlo“?

Jestli něco hluboce poškodilo polistopadový vývoj v Česku – a to i institucionálně a z hlediska důvěry lidí v politiku – pak je to opoziční smlouva. U něčeho takového bych nechtěl být. Spolupráci s hnutím ANO si nedovedu představit z mnoha důvodů i ryze pragmatických. Programově si nedovedu představit, jak bychom se shodli na věcech, které jsou pro nás důležité. Hnutí ANO navíc mění názor na zásadní věci ze dne na den. Jak chcete s někým takovým vést vládu, domácnost či stát na zastávce? To nejde. Jakým způsobem bychom mohli spolupracovat s ANO, které chce zrušit řadu kroků, které tato vláda za účasti hnutí STAN schválila? To bychom pak rušili vlastní práci. Navíc kdokoliv se v minulosti spojil s hnutím ANO, skončil v propadlišti dějin. Paní Maláčová je toho důkazem. Rozhodnutí tehdejší ČSSD spolupracovat s ANO je důvodem, proč v Česku neexistuje demokratická levice.

A co osoba Andreje Babiše? Změnilo by se pro vás něco, kdyby byl kandidátem na premiéra třeba Karel Havlíček?

Nedovedu si představit, že by ANO fungovalo bez Andreje Babiše, který ho řídí odkudkoliv, třeba ze Sokolovny v Průhonicích. Pro mě hnutí ANO je Andrej Babiš.

Je tedy jedním z důvodů, proč nechcete do vlády s ANO?

Bezpochyby, ale lidé v hnutí ANO s tím počítají a asi jim to i vyhovuje.

Kalkulujete i s variantou, že byste byli v opozici? Jak byste v takové roli chtěli případně fungovat?

My jdeme do voleb s tím, že chceme být ve vládě. Myslím si ale, že je řada výzev pro Česko, které je potřeba řešit a není možné důležitou agendu negovat jen proto, že jsme v jiných táborech. Problémem Česka je i jakési kmenové myšlení jak v politice, tak ve společnosti. Kdyby se jednalo o otázky důležité pro národní bezpečnost, kdyby hnutí ANO otevřelo oči a vnímalo mezinárodní realitu, tak bychom mohli spolupracovat, ale bojím se spíše opačného scénáře. Kdybychom měli být v opozici, tak budeme opozice hlasitá, důrazná a dbající o to, aby nedocházelo k narušování fungování institucí či nezávislosti justice.

I kdybyste byli v opozici, podpořili byste úpravu jednacího řádu sněmovny, kterou navrhuje iniciativa Moderní sněmovna?

Ano, myslím si, že čas sněmovny je příliš drahý na to, abychom s ním plýtvali takovým způsobem, jako jsme to viděli v tomto volebním období.