Státy Evropské unie včetně České republiky hledají zdroje, ze kterých čerpat peníze na vyšší výdaje na obranu. Představitelé vlády Petra Fialy (ODS) opakovaně hlásí, že je třeba si vybrat mezi obranou a „šílenými výdaji na dekarbonizaci“. Uvádí přitom, že je třeba si vybrat z těchto dvou priorit jen jednu, k čemuž by ale do velké míry musela přistoupit sama EU. Ta podle výkonné místopředsedkyně Evropské komise Teresy Riberaové chystá drobné ústupky směrem ke členským státům, dekarbonizační cíl ale zůstává stejný.

O rozhodnutí mezi obranou a podle něj „šílenými výdaji na dekarbonizaci“ hovořil už začátkem roku ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Autorem této myšlenky je podle svých slov předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který pro Echo24 řekl, že zvyšování výdajů na obranu je z pohledu státního rozpočtu obrovská a navíc voličsky nepopulární položka, kterou je třeba vyměnit za jinou, ideálně podobně velkou a nepopulární, což je podle něj právě dekarbonizace.

Podle Hampla existují i národní prostředky ve velkém objemu, které se dají ušetřit, naopak třeba podle šéfa lidovců Marka Výborného (KDU-ČSL) bude možné na dekarbonizaci ušetřit, pokud se na tom shodne EU. To se ale zatím nezdá pravděpodobné.

Evropská komise představí návrh, podle něhož by členské státy měly do roku 2040 snížit emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovním z roku 1990. Uvedla to místopředsedkyně Komise a eurokomisařka pro klima Teresa Riberaová v rozhovoru pro server Politico. Aby byl cíl politicky přijatelný, bude podle ní doprovázen takzvanými „flexibilitami“, tedy možnými ústupky členským státům. Varovala však, že přílišné ústupky mohou oslabit samotný smysl opatření.

Komise plánuje návrh zveřejnit 4. června nebo týden poté. „Držíme se devadesáti procent,“ uvedla Riberaová s tím, že cíl bude formulován s důrazem na pragmatismus a s ohledem na požadavky členských států. Podle ní je důležité nalézt způsob, jak tohoto cíle dosáhnout – ať už kombinací domácích opatření a zmíněných flexibilit. To má zajistit politickou jednotu.

Riberaová, předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová a komisař pro klima Wopke Hoekstra se k tomuto cíli zavázali už po svém nástupu do funkce minulý rok. Reagovali tím na doporučení vědeckých poradců EU. S návrhem ale nesouhlasili někteří poslanci Evropského parlamentu i jednotlivé vlády, což vedlo k odkladu návrhu v březnu. Komisař Hoekstra následně začal zvažovat možné úlevy pro státy, které by formálně zachovaly cíl, ale v praxi jej mohly oslabit.

Mezi diskutovanými opatřeními jsou i mezinárodní emisní kredity – tedy možnost, aby si státy započítávaly snižování emisí v zahraničí jako součást vlastního cíle. To by znamenalo odklon od dosavadní politiky EU, která stanovuje, že cíle na roky 2030 a 2050 musí být dosaženy výhradně na území Unie. Riberaová v rozhovoru potvrdila, že Komise tento krok zvažuje, ale zdůraznila, že tyto úlevy nesmí vést k výraznému oslabení domácích opatření. Podle ní EU nesmí vysílat signál, že nedělá nic.

Změna klimatu neplní titulní stránky novin, zlobí se Riberaová

Součástí návrhu má být i upřesnění cíle pro rok 2035, který není právně závazný, ale vyžaduje ho Pařížská klimatická dohoda. EU patří mezi signatáře, kteří dosud nesplnili únorový termín pro odevzdání příslušného plánu OSN, přičemž konečný termín je v září. Podle Riberaové má Evropa zodpovědnost být i nadále „majákem“ v mezinárodních klimatických jednáních, zvláště v době, kdy Spojené státy ustupují od závazků Pařížské dohody a podporují fosilní paliva.

Riberaová připomněla, že myšlenka využití emisních kreditů byla vždy spojena s potřebou podpory financování a rozvoje, ale zároveň s důrazem na to, že každá země by měla vynakládat domácí úsilí podle svých možností. EU je podle ní schopna dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. „Nechci, aby mě moje děti obviňovaly, že jsme se nepokusili vsadit na lepší budoucnost jen proto, že jsme se báli,“ uvedla.

Navzdory politickému tlaku si Riberová myslí, že vlády i europoslanci chápou důležitost ambiciózního cíle. Souhlasí ale s tím, že by měl být co nejpragmatičtější a nejsnadněji proveditelný, pokud to nebudou jen „prázdná slova“. Ve středu Riberaová očekává podporu ze zprávy Komise o stavu plnění klimatických cílů do roku 2030. Analýza 24 národních klimatických plánů (Belgie, Estonsko a Polsko je zatím nepředložily) podle ní ukáže, že EU směřuje k 54% snížení emisí – jen o procentní bod pod stanoveným cílem.

Riberaová ale zároveň vyjádřila obavy z rostoucího nezájmu o klimatickou změnu napříč Evropou i mimo ni, zejména v souvislosti s populistickou rétorikou. Podle ní je nejvíce překvapující ticho – změna klimatu se podle ní prakticky neobjevuje ve večerních zprávách ani na titulních stranách, a chybí i jasné vyjádření ze strany institucí a politiků. Upozornila i na útoky vůči vědcům, nevládním organizacím a politikům, kteří se snaží téma otevírat.

Kritizovala i přístup Spojených států pod vedením Donalda Trumpa, kde dochází ke snižování financování, rušení vědeckých programů a odstraňování zmínek o klimatických změnách z oficiálních webů. „Zrušit data nebo výzkumné programy, které poskytují důležité informace celému světu, je hrozné. Ale ještě horší je vyzývat lidi, aby vůbec nevyslovovali ta slova,“ řekla.

Podobné trendy vidí i v Evropě. Podle ní chybí reakce na výzvy k umlčení nebo odebrání financí neziskovým organizacím, zejména těm, které působí v oblasti ochrany životního prostředí. „Kdokoliv dnes zvedne ruku a řekne: ‚Máme problém s klimatem,‘ je obviňován, že je ideolog, že je ‚woke‘, že je extrémista,“ popsala. I označení „zelený“ se podle ní v EU stává politickým prohlášením. Za tímto vývojem vidí snahy „populistů a krajní pravice, kteří spojují zelenou politiku s problémy“. Podle ní je ale pravda opačná – v nedávných letech si změna klimatu vyžádala životy Evropanů, například při povodních.