Čtyřiasedmdesátiletý francouzský chirurg Joël Le Scouarnec byl odsouzen ke 20 letům vězení z sexuální zneužití téměř 300 převážně nezletilých pacientů. Jde o největší soudní proces tohoto druhu v historii Francie. Trval tři měsíce a odhalil závažná selhání dohledu nad lékaři.

Le Scouarnec, specialista na operace trávicího traktu, působil v řadě nemocnic v Bretani a na západě Francie. Během své kariéry v letech 1989 až 2014 zneužil podle obžaloby 158 pacientů a 141 pacientek. K trestným činům podle státního zastupitelství docházelo v okamžiku, kdy se mnoho obětí nacházelo na operačním sále, kde podstupovaly anestezii, probouzely se, dostávaly sedativa nebo usínaly.

Průměrný věk obětí byl 11 let a v 111 případech byl lékař obviněn z těžkého znásilnění. Do svých obětí údajně pronikal rukama a své jednání často maskoval jako lékařské vyšetření, uvedla obžaloba.

V závěrečném prohlášení u soudu Le Scouarnec řekl: „Nežádám soud o shovívavost. Byl jsem chirurgem, který využíval svého postavení k útokům na děti, to nezapírám.“ Psychologové podle deníku The Guardien označili pachatele za stále vysoce nebezpečného.

Obhájce Maxime Tessier, že lékař je zcela vinen a dodal, že francouzský zdravotnický systém a politici musí čelit „zásadním selháním“, která umožnila Le Scouarnecovi zneužívat děti desítky let.

Už v roce 2004 byl Le Scouarnec upozorněn FBI kvůli sledování dětské pornografie na dark webu. O rok později ho francouzský soud odsoudil k podmíněnému trestu za držení zakázaných materiálů, ale nebylo mu zakázáno pracovat s dětmi. I tak pokračoval v kariéře až do roku 2017, kdy odešel do důchodu. Ochránci práv obětí tak vyzývají k vládnímu šetření, které by objasnilo, jak bylo možné, že pachatel mohl tak dlouho působit bez zásahu.

Státní zástupce Stéphane Kellenberger upozornil, že 20 let je maximální možný trest za znásilnění ve Francii. Na rozdíl od USA, kde by mu hrozil trest dlouhý tisíce let, tresty ve Francii nelze sčítat. Le Scouarnec je již ve vězení, kde si odpykává další trest 15 let za jiné případy sexuálního násilí na dětech. „Byl jste ďábel a někdy je ďábel oblečený v bílém plášti,“ komentoval Kellenberger.

Nemocnice, kde Le Scouarnec pracoval, nebyly informovány o jeho odsouzení z roku 2005. Některé nemocnice byly závislé na jeho odbornosti a proto ho zaměstnaly i přesto, že mu nebylo zakázáno pracovat s nezletilými. Michèle Cals, ředitelka nemocnice v Jonzac, která Le Scouarneca přijala, u soudu přiznala, že nemocnice potřebovala chirurgy a že si neověřila jeho minulost důkladně, přičemž došlo k „selhání“ i na straně jejích nadřízených.

Psychiatr Thierry Bonvalot, který se snažil už v roce 2005 varovat před Le Scouarnecovou hrozbou, označil celý případ za „lékařské fiasko“. Předseda lékařské komory v regionu Charente-Maritime, kde Le Scouarnec ukončil kariéru, přiznal, že s odstupem je zřejmé, že mohli jednat jinak. „V té době však bylo vnímání jiné,“ dodal.

Oběti Le Scouarneca a jejich rodiny se nedávno shromáždily před soudem na protest proti „mlčení politické reprezentace“ a požadovaly, aby vláda zřídila komisi, která zamezí opakování takovýchto případů. „Jsme zděšeni, že tento proces století není pro vládu a veřejnost zlomovým momentem,“ uvedli. Mezi oběťmi je i Manon Lemoineová, kterou Le Scouarnec zneužil v jedenácti letech. „Snaží se z něj udělat monstra, ale to pravé monstrum je společnost, která ho vytvořila a dovolila mu pokračovat,“ uvedla.