Průmyslová výroba v Česku v březnu meziročně reálně stoupla o 1,4 procenta, tedy podobně jako v únoru, kdy vzrostla o 1,5 procenta. K růstu pomohla zejména výroba elektřiny, kde se projevila nižší loňská srovnávací základna. V porovnání s loňským březnem vzrostly i zakázky, informoval Český statistický úřad (ČSÚ). V meziměsíčním srovnání byla produkce průmyslu vyšší o 0,4 procenta. Ekonomové jsou v souvislosti s průmyslem opatrně pozitivní, shodují se ale, že nad průmyslem leží hrozba v podobě amerických cel.

Hodnota nových průmyslových zakázek ze zahraničí i z Česka byla v březnu o 0,9 procenta vyšší než před rokem. Přibyly zejména zakázky ve výrobě strojů a zařízení nebo výrobě ostatních dopravních prostředků a zařízení, kde byly nasmlouvány významné dlouhodobé kontrakty, uvedla vedoucí oddělení statistiky průmyslu ČSÚ Veronika Doležalová. Naopak meziroční pokles nových zakázek, i vlivem vyšší srovnávací základny, statistici zaznamenali v automobilové výrobě a ve výrobě počítačů a optických přístrojů nebo v chemickém průmyslu.

Meziměsíčně se nové zakázky v březnu zvýšily o 2,1 procenta. K celkovému růstu průmyslu v březnu přispěla podle ČSÚ především výroba elektřiny. „Produkce ve zpracovatelském průmyslu stagnovala, mírné oživení můžeme pozorovat například u výroby stavebních hmot a materiálů,“ uvedl k březnovým výsledkům průmyslu ředitel odboru statistiky zemědělství, průmyslu, stavebnictví a energetiky ČSÚ Radek Matějka. Průměrný evidenční počet zaměstnanců se v odvětví v březnu meziročně snížil o 2,1 procenta.

Hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil v komentáři zaslaném redakci uvedl, že březnová data působí nadějně. „Meziroční nárůst objemu výroby podle nás není radno přeceňovat, jelikož zde výraznou roli sehrál výkon energetického sektoru, což patrně souviselo hlavně s počasím. Letošní březen byl totiž oproti tomu loňskému citelně chladnější, což zvyšovalo poptávku po dodávkách energií,“ uvedl Hradil.

Větší vypovídací hodnotu měl podle něj pokračující meziměsíční růst aktivity ve zpracovatelském sektoru, který dosáhl nejlepšího výkonu od dubna roku 2024. „To by mohlo naznačovat, že po dlouhém paběrkování v pásmu ‚nerůstu‘ se situace v průmyslu mohla pozvolna zlepšovat, což by bylo i v souladu s nedávno pozorovaným opatrným růstem optimismu v tomto sektoru. Z dlouhodobějšího pohledu ovšem stále není mnoho co slavit, když český průmysl dosahuje podobného objemu výroby jako v závěru roku 2017, tedy před více než sedmi lety,“ dodal Hradil.

Zároveň podle něj existuje důvodná obava, že rostoucí trend nebude mít dlouhého trvání, jelikož již v dubnu se na datech projeví celní válka, kterou americký prezident Trump vyhlásil zbytku světa, včetně Evropy. „Krátkodobě pak může v průmyslu nastat zlepšení, jelikož mnohé evropské firmy se mohou snažit své americké odběratele předzásobit, ovšem dlouhodobě by se pro český průmysl jednalo o špatnou zprávu. Pokud EU s USA nakonec dosáhnou přijatelné dohody, čeká tuzemský průmysl letos podle nás přibližná stagnace. Pokud dohody dosaženo nebude, počítáme s poklesem kolem 1 až 2 procent,“ vysvětlil ekonom.

Podobně hovoří také hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. Březnové výsledky průmyslu podle něj napovídají, že se situace v největším tuzemském odvětví začíná stabilizovat tak, jak už naznačovaly dřívější tzv. soft indikátory. „Celkový výsledek sice nejvíce ovlivnila energetika, avšak ani zpracovatelský průmysl si nevedl zle. Meziměsíčně i meziročně byl v mírném plusu a to dokonce navzdory slabšímu výkonu automobilového průmyslu,“ uvedl Dufek.

Automotive nemá podle Dufka vzhledem ke slabé evropské poptávce i přicházející čínské konkurenci „na růžích ustláno“, což znovu potvrdily i statistiky nových zakázek. „Dařilo se naopak zejména ve strojírenství, tentokrát i v produkci stavebních materiálů a nábytkářském průmyslu. A také strojírenství se může těšit z největšího přírůstku nových zakázek,“ poukázal Dufek.

Poslední čísla podle něj ukazují, že se průmysl dál nepropadá, nicméně se musí stále vypořádávat s přetrvávajícími problémy s vysokými cenami energií a slabou poptávkou. „Dál proto i propouští a optimalizuje zásoby. Jeho rizikem i nadále zůstává potenciální vývoj celní války USA, respektive schopnost EU vyjednávat. Sice ještě nepotáhne ekonomiku nahoru, ale nebude už snad ani její brzdou,“ dodal Dufek.