V Česku hrozí nedostatek antidepresiva Anafranil 25 mg, které se používá hlavně při léčbě obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a ministerstvo zdravotnictví (MZd) varují, že od poloviny května do konce roku budou dodávky nenahraditelného léku omezené a nebudou dostatečné k plnému pokrytí trhu. Jako vhodnou alternativu lze i dle MZd použít Anafranil SR 75 mg. Ten má však prodloužené uvolňování a podle primáře kliniky Národního ústavu duševního zdraví a náměstka pro léčebnou péči Pavla Mohra nemusí být vhodný pro všechny pacienty.

Jak se lékaři vypořádávají s výpadkem nenahraditelného Anafranilu?

Anafranil, tedy léčivá látka klomipramin, má prokázanou účinnost primárně u léčby OCD. Nenahraditelný je z toho důvodu, že tato skupina cyklických antidepresiv je poměrně na ústupu. Patří do starší generace, nicméně ho v některých případech stále rádi používáme. V případě nedostupnosti bychom hledali lék, který má podobné chemické složení, nebo má podobný mechanismus účinků. Druhá cesta je hledat náhradu v podobě jiných antidepresiv, které působí na onemocnění, kterou léčíme. V případě OCD se používají kromě klomipraminu například látky antidepresiva ze skupiny SSRI.

Je varianta léků s prodlouženým uvolňováním adekvátní náhradou pro všechny pacienty?

Problém může nastat, pokud někdo potřebuje nižší dávku, 25-50 mg. Ale pravdou je, že terapeutická dávka bývá vyšší, 100-150 mg.

Existují pacienti, u kterých by byl nedostatek léku obzvlášť závažný?

Určitě takoví pacienti jsou. Neodpovídají totiž na jiný lék než na tento. V případě jeho nedostupnosti nemáme jistotu, že účinnost jiného léku bude stejná, nebo že se udrží efekt, který byl dosažen klomipraminem.

Znamená to, že se bude zkoušet léčba jiným způsobem?

Samozřejmě. Nic jiného nezbude. Když například nemáte Acylpirin, budete zkoušet Paralen. Musíme zkusit něco jiného, co má stejnou indikaci, ale bez záruky úspěchu.

Znamená změna medikace také vyšší náklady pro pacienty?

Většinou ne. Antidepresiva jsou hrazena téměř ze 100 %. S doplatky problém není.

Jak náročný je převod pacienta na jinou medikaci a jaká s sebou nese rizika?

Záleží na tom, jak dlouho máte ještě k dispozici zásoby léku, jak dlouho ještě můžete léčit. Pro převod pacienta na jinou léčbu existují pravidla. Existují léky, které se nemohou kombinovat. Jsou tedy postupy, kdy nejdříve musíte postupně vysadit starý lék a nasadit nový. U některých lékových skupin to jde kombinovat. Je tak možná zkřížená titrace, při které snižujete dávku původního léku a zároveň ji postupně navyšujete u nového. V tomto případě nevznikne období bez farmakoterapie.

Hrozí, že dojde u stabilních pacientů k relapsu?

Samozřejmě se může zhoršit. Nová léčba nemusí fungovat tak dobře jako ta stávající a nemá garantovanou účinnost. Proto existuje riziko relapsu.

Vyžaduje výpadek léku změnu režimu péče o pacienty?

Ano, individuálně podle stavu. Teoreticky může nastat situace, že by v případě zhoršení byla zapotřebí hospitalizace.

Zaznamenali jste už případy zhoršení stavu kvůli nedostatku Anafranilu?

Zatím jsme se s tím nesetkali, protože zásoby Anafranilu ještě nějaké jsou. Ale lze čekat, že ta situace nastane. Jde o podobný výpadek, se kterými se čas od času setkáváme. Myslím tím antidepresiva, ale týká se to i antipsychotik. Situaci musíme řešit a někdy se prostě stane, že se pacient zhorší a nedaří se nám stav kompenzovat.

Když dojde k výpadku léčiva, dostávají lékaři nějaké konkrétní instrukce od MZd nebo SÚKL?

Od ministerstva ne. Od SÚKL dostáváme informaci o tom, že je výpadek či nedostatek a jak dlouho bude trvat. Pokud je výrobce či distributor léku solidní, tak informuje lékaře, eventuálně o náhradě. V tomto případě ale my, odborná psychiatrická společnost, vydáváme určitá doporučení. Netýká se to konkrétně Anafralinu, jde totiž o relativně nové informace, ale jiného antidepresiva. Když víme, že výpadek je krátkodobý, dlouhodobý, anebo dokonce trvalý, tak se snažíme informovat lékaře, jaké existují alternativy a jak je možno postupovat.

Je reálné dovézt Anafranil ze zahraničí? Kdo to může zařídit a s jakými překážkami se počítá?

Zásadně tomu nebrání nic, ale jde o poměrně velkou komplikaci. Za prvé je otázka, zda je v okolních zemích daný lék k dispozici. Také to znamená zajišťovat individuální dovoz. Zdravotnické zařízení to může dělat centrálně. Ale pokud jde o pacienta, který je v ambulanci, znamená to, že lékař musí domluvit nebo napsat recept s lékárnou. Ta musí objednat lék v zahraničí. Zásadní však je, že lék, který se dováží ze zahraničí, nemusí být hrazen pojišťovnou a pacient si ho musí platit sám.

Neměl by v těchto situacích zasáhnout stát?

Měl by to řešit. Jak vidíte, situace je ale poměrně tristní.

Jaké systémové řešení byste navrhoval pro situaci, kdy dojde k výpadku či nedostatku důležitého léku?

Máme společný evropský trh. SÚKL nebo MZd by mohly operativně zajistit dovoz ze zahraničí. Je však trochu problém, že na různých trzích léků jsou různé ceny a v minulosti se stávalo, že docházelo k reexportu. Nějaký lék byl v Česku levnější, skupovali ho firmy ze zahraničí a vyváželi do ciziny. U nás pak byl umělý nedostatek těchto léčiv. Teoreticky, co mě napadá, by bylo dobré, kdyby stát vlastně v tomto okamžiku zaintervenoval a snažil se zajistit kapacity léku jinde. Co však slýcháme často, je, že je problém s výrobními kapacitami. To znamená, že jestliže dojde k výpadku nějakého léčiva, který se vyrábí v továrně, může být výpadek celoevropský, možná i globální.