Plánované hospodářství vedlo ke státnímu bankrotu. Nebylo ale výmyslem komunistů
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
O tom, že se v poválečném Československu přistoupí k nějaké formě plánovité ekonomiky, panoval mezi stranami Národní fronty konsensus. Ještě za války se na tom dokonce shodli členové domácího i zahraničního nekomunistického odboje. Víra, že neviditelná ruka trhu nefunguje a ekonomiku je třeba řídit, byla důsledkem Velké hospodářské krize, se kterou si trh bez přívlastků nedokázal poradit.
Ovšem s plánováním nebyly zkušenosti. Tehdejší rektor Univerzity Karlovy Karel Engliš si během tzv. III. republiky kladl otázku, jak skloubit svobodu, demokracii a plánování, za což byl komunisty obviňován, že brání budovatelskému úsilí. Hvězda komunistické hospodářské teorie Ludvík Frejka naopak prosazoval maximální centralizaci rozhodování, oslavoval sovětské metody organizace plánování a vyzýval k likvidaci veškerých kapitalistických prvků v ekonomice. „Má-li být přijatý hospodářský plán úspěšně plněn, je k tomu zapotřebí jednoty a koncentrace politické vůle,“ tvrdil. Jak to v revolucích bývá, i Frejka na své nadšení doplatil, v prosinci 1952 byl popraven spolu s Rudolfem Slánským.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.