Tag: společnost

Články k tagu

O Novotném bude ODS jednat v červnu. „Jeho vyjádření bylo naprosto za hranou,“ řekl Vondra

Výkonná rada ODS se bude zabývat nedávnými výroky starosty Řeporyjí Pavla Novotného 11. června. O tom, že se nejvyšší vedení možným vyloučením Novotného zabývá informoval deník Echo24 v minulých dnech. Termín jednání výkonné rady nyní upřesnil mluvčí ODS Jakub Skyva. Novotný se stal terčem ostré kritiky v minulých dnech, kdy velmi nevhodně komentoval zdravotní stav dcery Felixe Slováčka herečky Anny Julie Slováčkové.

Amazon proti kapitalismu

Filmová či televizní adaptace počítačové hry byla dlouho prokletý žánr, nevznikalo jich úplně málo, výsledky ovšem za moc nestály. Jediné naděje, které vzbuzoval, bylo úpěnlivé doufání, že třeba jednou někdo nějakou hru zadaptuje dobře. To se změnilo v posledních letech, kdy se produkční společnosti s až manickou energií vrhly na těžení „intelektuálního vlastnictví“, vytváření děl podle předloh, jež lidé dobře znají a jsou ochotny do takových projektů mohutně investovat.

Pohled růžovými brýlemi

Náhoda tomu chtěla, že kauza s odstraňováním Myslbekova Krucifixu na pražské AVU pronikla do médií v době, kdy Akademie zaměstnávala veřejnost ještě další akcí, rochněním se v hlíně obnažené pedagožky Kateřiny Olivové před budovou. Myslím, že je možné zároveň soudit, že s Akademií a některými dalšími institucemi této sféry je něco špatně, něco, co legitimně zraje na zásah veřejné správy.

Pavel Novotný na tapetě

Co nám říká o stavu nejsilnější vládní strany případ Pavla Novotného? Předsednictvo ODS včera řešilo další budoucnost tohoto výrazného lokálního politika, starosty obce Řeporyje, ve straně. Syn zpěváka a baviče Petra Novotného, sám po léta bulvární novinář, je už dlouho nejbarvitější figurou české politiky v širším slova smyslu. Řada jeho neslušných až skandálních postů na sítích nebo i výroků začala vznikat před mnoha lety. Teprve když si teď vzal do úst nemoc dcery hudebníka Felixe Slováčka, narazil ale i ve vlastní straně tak, že to je slyšet navenek.

Podmínkou optimismu je vyhlížení katastrofy

Záminkou pro naši debatu je nedávné dvacáté výročí vstupu ČR do Evropské unie. Na to mohou být různé vzpomínky a různé názory, jež pravděpodobně během našeho hovoru vyplynou. Ale zde půjde o širší perspektivu. O to, kam v dějinách Evropy, našeho kontinentu, EU patří. Evropa byla vždy nesmírně rozmanitý kontinent, který zároveň měl tendenci se slučovat, mohutnět, sílit, chřadnout, slábnout a zase se rozpadat: římské impérium, Svatá říše římská, habsburská monarchie, třetí říše… Možná z druhé strany i Sovětský svaz. No a po druhé světové válce EU, původně nepochybně nadějný projekt, z něhož se stal evropský superstát…

Chceme tak moc?

Před nějakým časem uveřejnil architekt Adam Gebrian video, v kterém stojí na Smetanově nábřeží jen kousek od Karlova mostu u pařezu lípy a ptá se: „Chci tak moc?“ Očekává totiž, že někdo přijde a strom vymění za nový v reálném čase. Nebo aspoň v nejbližším možném termínu. Jeho poznámka i očekávání jsou zcela legitimní; ve světě stromů v ulicích probíhá v posledních letech revoluce, jaká tu nebyla víc než sto let. A je škoda, že se odehrává trochu mimo obecnou pozornost. Odborníci se obávají, že by jim veřejnost trochu nerozuměla a všeobecné ochranitelství by dokázalo ochromit jakoukoli snahu po změně.

Konec zločinů na dětech

Asi jen málokterá součást kulturních válek vyvolává takové kontroverze jako otázka transgenderu. Na rozdíl od ostatních, zatím spíše teoretických dopadů těchto sporů se totiž projevuje už i ve společnosti. Od trans žen, které drtí své protivnice ve sportu, přes násilníky, kteří si náhle uvědomí, že jsou ženami, když mají jít do vězení, až přes exponenciální nárůst dětí identifikujících se jako trans, to vše jsou velmi viditelné důsledky transgenderismu. Obzvlášť poslední příklad budí vášně. Zastánci a aktivisté bojující za práva trans lidí tvrdí, že v zájmu dětí je co nejrychlejší změna pohlaví.

Sady Sudet

Krajina mezi Sedlem a Bezdězem je údolí tmelené vodou a rozervané vyvřelinami mezi pískovci. Tři dekády jezdím obdivovat tohle prolínání, které má i etnické a kulturní pozadí mezi Čechy a Němci. Pokud nevíte, o jakém kraji je řeč, zkuste hledat mezi Úštěkem a Doksy. Léta sleduji osud sudetských sadů, které bývaly obvykle vysázeny na zbytkové pozemky svahů, do neoratelných trojúhelníků a jinak nevyužitelných ploch. Drtivou většinu z nich spolkl les, tedy spíš to, co se lesu začíná podobat.

Tajemství synchronizace

V roce 1673 vydal vynikající učenec Christiaan Huygens slavnou knihu Horologium Oscillatorium, která zkráceně řečeno pojednává o konstrukci kyvadlových hodin a jejich matematických základech. Mechanické hodiny té doby totiž neudávaly tak přesný čas, jaký by potřebovali astronomové či kapitáni na dálkových plavbách, kteří podle hodin a pozice slunce zjišťovali zeměpisnou délku. Huygensův vynález pak na další tři století ovládal trh s nástěnnými či věžními hodinami.

Polibek u Kantova hrobu

Lze předpokládat, že i v Kaliningradu si nějak minulý týden připomínali tří sté výročí narození „svého“ filozofa, Immanuela Kanta. Skutečnost, že se právě Kant narodil v tom podivném (post)sovětském městě, je ironií dějin, kterou i on mohl těžko předpokládat, to možná snad jeho kolega Hegel, ale do toho bych se já nepletl, to je věc kdyžtak kolegyně Matějčkové. Ale fakt je, že „jeho“ Königsberg, kterému jsme my říkali Královec, je mimořádným úkazem zániku a konce, je to město Atlantida, nad kterou sice svítí pořád stejné hvězdy, ale to je asi tak všechno, co tam z Kantových dob zůstalo.

Popírat přirozenost vede ke zpátečnictví

Abigail Favaleová, autorka knihy Zrození genderu, kterou před několika týdny vydalo nakladatelství Kalich, kdysi ráda znejišťovala své studenty ohledně jejich identity. Tehdy učila genderová studia. „Co je to muž? Co je to žena? Buďme kreativní! Každý si přece může najít vlastní odpověď.“ Aspoň to nám říká takzvané genderové paradigma, které zpochybňuje existenci přirozeného ženského nebo mužského těla. Dnes zdobí pravou ruku Abigail Favaleové tetování Johanky z Arku. Poté, co prošla konverzí ke katolicismu a stala se matkou čtyř dětí, nepovažuje hvězdy genderové teorie za zdroj inspirace.

Nepatřit nikomu a ničemu. Mít svobodu myslet

Představme si situaci, ve které jsou lidé, kteří nechtějí nikam patřit. Nechtějí se podřídit diktátu doby, diskurzu. Zařadit se a být zařazen. Chtějí svobodně myslet, klást si různě těžké otázky a hledat na ně odpovědi. Bývá to obtížné, nejtěžší v přelomových, krizových dobách, které vyžadují jednoznačné odpovědi a jasné postoje. Tlak na jednoznačnost zvyšuje rychlost šíření informací umocněné existencí sociálních sítí, pro něž je požadavek jednoznačnosti charakteristickým rysem. Rezistence vůči jednoznačnosti ale nemusí být projevem slabosti, alibismu, absencí hodnot, ale projevem myšlení.

Někdy musí být hůř, aby bylo lépe

Jedna stará čínská historka má v sobě spoustu moudrosti: Farmáři uteče kůň. „To je ale neštěstí!“ litují ho sousedé. „Štěstí, neštěstí, kdo ví,“ odpoví jim farmář. Druhý den se kůň vrátí a přivede s sebou dva další divoké koně. „To je ale štěstí!“ – „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“ – Další den si farmářův syn vezme jednoho divokého koně na projížďku a spadne z něj, přičemž si zlomí nohu. „To je ale neštěstí!“ - „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“

Hranice, ale ne Hollandové. Proč multikulturalismus nefunguje?

Kariéru satirika Konstantina Kisina zásadně postrčilo vystoupení, které se nekonalo. Studentská organizace, která ho pozvala na jistou londýnskou univerzitu předvést stand-up, po něm totiž chtěla nejprve podepsat „dohodu o chování“. Smluvně vymahatelný závazek, že bude dělat jenom „milou a respektující legraci“ a neraní ničí city zejména v obzvlášť citlivých kategoriích, jejichž seznam studenti, tyto pilíře, majáky a kanárci v dolech naší budoucnosti, promptně přiložili.

„Trauma se může projevit až po měsících.“ Jako student přežil střelbu na škole, teď pomáhá těm, co tragédii zažili

Phil Andrew jako student přežil v roce 1988 jeden z prvních útoků střelnou zbraní ve školách ve Spojených státech. Ve městě Winnetka ve státě Illinois ho postřelila psychicky nemocná Laurie Dannová, která následně spáchala sebevraždu. Tato zkušenost pro jeho život byla zásadní. Více než 20 let pracoval pro FBI. Posledních šest let šéfuje skupině Pax, která poskytuje mimo jiné poradenství v oblasti prevence a následné péče po útocích. V rámci své práce navštívil minulý rok i FF UK, kde se účastnil konference o vyjednávání.

Čí je Kryl?

Mladí komunisté si nedávno připomněli nedožitých osmdesát let písničkáře Karla Kryla (1944-94). Nebylo to poprvé. Už v devadesátých letech Kryla pozitivně hodnotil předseda KSČM Miroslav Grebeníček a jeho písně často hrálo internetové komunistické rádio. Nešlo o náhodu. Když se v září 2022 ustavilo protestní hnutí lidí pravidelně demonstrujících na Václavském náměstí, odkazovali se jeho řečníci nejčastěji právě na Kryla. Sám jsem byl svědkem absurdní situace.

Podle většiny lidí Česko přijmulo více ukrajinských uprchlíků, než je schopno zvládnout

Většina lidí si myslí, že Česká republika přijala více uprchlíků z Ukrajiny, než je schopna zvládnout, uvažuje tak 58 procent lidí. Podle zhruba třetiny je situace přiměřená a pět procent zastává názor, že Česko přijalo méně uprchlíků, než by mohlo zvládnout. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), jehož výsledky agentura tento týden zveřejnila. Ministerstvo vnitra na začátku dubna oznámilo, že v ČR je nyní kolem 339 000 běženců z Ukrajiny s dočasnou ochranou.

Mosambik je příjemnější než Praha, Kapské Město je děs

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better.

Zamilovat se do železnice

Kultovní, nostalgické, omamné a vábivé. Takové jsou železnice, které lákají tisíce nadšenců milujících vlakovou romantiku. Milovníci železnic, takzvaní šotoušové, nejsou jen ti, kdo riskují život tím, že se fotografují s vlakem mířícím přímo na ně, ale i ti, kdo dokážou postavit věrohodný model železnice či nějakou tu opravdovou zachránit před zánikem.

Uvězněni v očekáváních

Ten a ten (případně ta nebo to či ti) „nemůže za vaše posraný životy“. Tahle sžíravá hláška se stala pevnou součástí zdejšího diskurzu, poprvé byla, myslím, použita místní Antifou směrem k českým rasistům (Cikáni nemůžou za vaše posraný životy!), během let se v roli toho, kdo „za to nemůže“, vystřídalo mnoho lidí, skupin, jevů. Ty „posraný životy“ jsou ale konstantou, jejich existence je nezpochybnitelná, proměnlivá je jenom skupina těch, kdo je žijí. Ten skutečný viník ale dál zůstává neznámý.

Až se kyvadlo vychýlí

Čas je na straně stoupenců pokroku, dnešní spory o otázky genderu, pohled na minulost západní civilizace a další a další důvody kulturních válek jednou budou rozhodnuty jaksi biologicky. Lidé, kteří v nich hájí spíš konzervativnější stanoviska, jsou v naprosté většině starší. Je proto jenom otázka času, kdy vymřou, a s nimi z veřejného prostoru vymizí i jimi zastávaná stanoviska. Jistě ne úplně, ale stanou se natrvalo okrajovými, z jejich stoupenců se stane fakticky bezmocná menšina, která se bude moci nanejvýš scházet po hospodských saloncích a naštvaně tam hořekovat nad měnícím se světem.

Konec střídavé péče. Rozvody mají být levnější, rychlejší, v přátelštější atmosféře

Rychlejší, levnější, v příjemnější atmosféře. Tak by podle návrhu ministerstva spravedlnosti měly v budoucnu vypadat rozvody. Obsáhlá novela občanského zákoníku navrhuje například sloučit rozvodové řízení s opatrovnickým a vyřešit tak jak rozvod, tak budoucí povinnosti k dětem v jedno. Zároveň zákon naprosto vypouští například pojem střídavá péče a naopak akcentuje, že povinnosti rodičů rozvodem nekončí. Soudy už nebudou zjišťovat důvody rozpadu manželství, pokud to nebude v rámci řízení nutné.

Za dnešek hloupější!

.Budu psát o písničce. Před týdnem jsem taky psal o písničce, nechci z toho ale dělat nějakou tradici, prostě se to tak sešlo. Možná jste zaznamenali, že vyšlo nové album zpěvačky Beyoncé, globální mega super atakdále hvězdy. Je to takzvaná událost doprovázená téměř uniformním nadšením. Zakaboněného kritika či kritičku, kteří by „plivli jedovatou slinu“ a znectili populární idol, aby jeden pohledal. A týká se to nejenom velkých komerčních médií, ale i alternativněji laděných časopisů a webů. Souvisí se (snad už zvolna odeznívající) vlnou tzv. poptimismu.

Zachraňme dívky

Řada čtenářů si jistě povšimla alarmujícího trendu, který je zdokumentovaný na Západě a podle všeho se i k nám ve velkém přelévá. Dívky na prahu dospělosti jsou skleslé, úzkostné, deprimované a narůstají u nich sebevražedné sklony, a to dokonce natolik, že se počtem sebevražd začínají přibližovat chlapcům, kteří v této smutné statistické kategorii tradičně vedli. Fenomén je patrný od roku 2020, ale zřejmě je jen kulminací dlouhodobějšího vývoje. Německý psychiatr Michael Schulte-Markwort tomuto jevu věnoval i knihu Mutlose Mädchen – Deprimované dívky. Jaký má tento jev společenské pozadí?

Tři povzbudivé příklady občanských postojů

Dnešní komentář věnujeme několika ostrůvkům pozitivní deviace. To je, pokud si správně vzpomínáme, termín, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let začali používat slovenští sociologové a u nás ho popularizoval mimo jiné Miloš Zeman. Zatímco jazyk českého disentu odrážel výraznou přítomnost zakázaných literátů, ostrůvky pozitivní deviace přišly z prostředí moderních sociálních věd, takzvané šedé zóny, a vědecky znějící charakter toho termínu jako by usiloval o určitou ochranu, nenapadnutelnost ze strany orgánů.

Rozpočet nevypadá vesele. Požadavky ministrů mohou tlačit na zvýšení schodku, míní ekonomové

Státní rozpočet je po prvním čtvrtletí ve schodku 105 miliard, výsledek je výrazně lepší než vloni. Ekonomové, které oslovil deník Echo24, nicméně uvádí, že rozhodně důvod k velké radosti není. Na celý rok je plánován schodek ve výši 252 miliard, do čehož ještě nicméně vstoupí požadavky ministrů, které jsou nyní ve výši zhruba 40 miliard. Stát dosud hospodaří se schodkem… vloni skončil v březnu v deficitu 166,2 miliardy korun.

Lidi se bojí demonstrovat, nechtějí být za dezoláty. Mají strach o platy a nevěří politikům, říká Středula

„Pamatuji, že v roce 2012 při velkých protestech byly demonstrující označování za lůzu v ulicích. Teď se lidé bojí demonstrovat, nechtějí přijít o svůj příjem a nechtějí být spojeni s označeními jako dezolát,“ říká Josef Středula, který obhájil funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů.

Čelíme politické válce pohlaví?

„Rodina je základem státu, bohužel. Ženské myšlení nemá smysl pro revoluci, žena chce klid a spokojený život. V malých poměrech se o politice diskutuje v hospodě, ale s konečnou platností se řeší doma. Ženská ideologie trvale ovlivňuje mužské myšlení střední Evropy.“ Tato slova čteme v pozoruhodné esejistické sbírce Potíže s dějinami od Josefa Kroutvora. Kniha vyšla roku 1990 a je dosud podnětná, zvlášť čte-li se na pozadí současnosti.