Florencie je kolébkou renesance a jako taková byla pro renesanci evropské pravice vybrána italským místopředsedou vlády. Matteo Salvini pozval politiky evropských národněkonzervativních stran, kterým se dnes všem mechanicky říká „populistické“. Byla to dosti velká událost s dvěma tisícovkami hostí, devět ze zúčastněných stran už je se Salviniho Ligou v jedné frakci Evropského parlamentu.

A tady leží i Salviniho motivace: italský místopředseda vlády a ministr dopravy (dříve vedl resort vnitra) na základě průzkumů usuzuje, že příští volby do europarlamentu, které se budou konat v červnu 2024, mají na pravici šanci opanovat „populisté“, dnes poměrně slabá frakce Identita a demokracie. Mají jistou šanci předstihnout umírněnější pravici, jíž je i u nás dobře známá frakce Evropských konzervativců a reformistů. Členy ECR je spolu s polskou PiS nebo se Salviniho koaličními partnery Bratři Itálie česká ODS. (O Evropské lidové straně v kontextu pravice celkem nikoho nenapadne uvažovat.)

U druhého tématu je třeba konstatovat, že pro lidi, kteří celý boj za snižování emisí považují za hloupost per se už proto, že podíl lidstva na (mírném) oteplování Země je i po třiceti letech snah oficiálních klimatologů stále jen nepotvrzená spekulace, ECR prostě není. Pokud se vrátíme k českému příkladu a ODS, společná kandidátka s eurofederalistickými a klimaortodoxními stranami, jíž se nedávno dostalo zasloužené kritiky, je toho až symptom. ODS si už dlouho předtím na reklamní bannery psala, že Green Dealu můžeme dosáhnout jen s jádrem, což bylo sice myšleno bezprostředně a užitečně, ale byl a je v tom implicitní souhlas s bezuhlíkovou společností. Green Deal je ambice přeorganizovat nám životy. Tak dramatickému politickému plánu jsme od roku 1989 nebyli vystaveni a s tradičními tématy jako rozpočtová odpovědnost nebo odbourávání překážek pro firmy uvnitř EU si už „tradiční“ pravice nevystačí.

Pokud by skutečně Identita a demokracie po volbách v červnu byla silnější než ECR, je ochotna s nimi spolupracovat, ale právě z pozice silnějšího. Umírněnou pravici oslabuje malátnost a neschopnost uvědomit si, že doba je zralá k zaujetí radikálnějších pozic.