Provoz ANO 2011 se nedrží obvyklých principů demokracie a při pohledu zvenku připomíná byrokratický model, podle kterého panstvo spravovalo vesnici v románu Zámek od Franze Kafky. Ukazují to zkušenosti místního sdružení v Praze-Uhříněvsi a okresních sdružení v Lounech a Rakovníku.
Válka, likvidace, postupy známé z totalit. I tak hodnotí část zaměstnanců a vedení aktuální situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů. Déle než rok vlekoucí se krize a opakované hádky paralyzují chod instituce takovým způsobem, že lidé zevnitř mluví o ústavu jako o mrtvém. Kvůli sporům o budoucnost digitalizace dokumentů dokonce koncem září vyhlásili odboráři stávkovou pohotovost a vzduchem létají trestní oznámení. Je jasné, že válku o ÚSTR už nejde ukončit smírem. Někdo bude muset odejít.
Vůdci protestních hnutí dnes nesledují zločinné cíle, jako je vyhlazení celých národů či společenských tříd, se kterými začali po nástupu k moci totalitní vůdci Adolf Hitler a Josif Stalin. Změnila se společnost, ekonomická situace i mezinárodní vztahy, přesto se používají stejné postupy k ovládnutí politické scény. Stále totiž fungují.
Den poté, co před 96 lety vznikla Československá republika, vyhlásili sudetští Němci samostatný stát se dvěma miliony obyvatel a hlavním městem Liberec a poté odtržení od Československa deklarovaly nové útvary se sídly v Českém Krumlově, Znojmě a Opavě. Říjen 1918 a následující měsíce byly mnohem dramatičtější, než jak se dnes při oslavách vzpomíná.
Skotské referendum dopadlo pro hnutí toužící po nezávislosti neúspěchem. I tak ale přiživilo naděje všemožných separatistů v Evropě.
Stačí jeden dva kroky a ze společnosti ČSA zůstane jen nálepka, kterou budou používat letadla jiných aerolinií pro některé lety hlavně do východní Evropy. Třetí nejstarší letecká firma v Evropě už přišla o veškerý hmotný majetek a v příštích týdnech svede svůj poslední boj právě o nálepku, která má dosud hodnotu přes pět miliard. Pokud prohraje, pak definitivně zmizí.
„Z pochopitelných důvodů neuvedu všechny úspěšné operace Mossadu. Koneckonců, úspěšná je ta, která zůstane utajená navždy,“ vyhýbavě prohlásí exředitel izraelské civilní rozvědky Efrajim Halevy ve svém skromném elegantním bytě v Tel Avivu. Jen nedaleko odtud, ve dvoupatrovém bytě, obdobně elegantním a stejně plném knih, zemřel 21. září jeho vrstevník a dlouholetý spolubojovník Michael „Mike“ Harari.
Minulý týden přijal končící ukrajinský parlament po tlaku veřejnosti široký lustrační zákon, který má vyčistit státní správu nejen od bývalých spolupracovníků KGB, ale i od obrovské korupce nebo lidí z éry svrženého prezidenta Viktora Janukovyče. Do diskusí o zákonu se zapojili i odborníci ze zemí střední Evropy – včetně Čechů. Ti radili Ukrajině s lustracemi v době, kdy v jejich vlastní zemi končí povinnost lustrovat ministry.
Před čtvrt stoletím, v noci z 30. září na 1. října 1989, nastupovali šťastní východoněmečtí uprchlíci do prvního z „vlaků svobody“, které je z nádraží v Praze-Libni odvážely na Západ. Do té doby se uprchlíci z Honeckerova poddanství tísnili na pražském velvyslanectví Německé spolkové republiky. Méně známé než příběhy šťastlivců jsou tragické osudy občanů NDR, kterým pokus o cestu ke svobodě nevyšel.
Slovenský premiér Robert Fico se od svého českého kolegy Bohuslava Sobotky liší i v tom, že jeho postavení v čele vlády a vládní strany Smer je pevné a nezpochybnitelné. Ficovým postavením neotřásla ani poněkud překvapivá prohra v prezidentských volbách – Smer za něj prostě nemá náhradu, a i když jsou ve slovenské vládní straně některé navzájem soupeřící skupiny, neprofilují se ideologicky nebo politicky, ale na základě konkurenčních ekonomických zájmů. A žádná z nich nezpochybňuje Ficovo postavení.
Barack Obama popsal už ve své knize Sny mého otce, jak našel víru v chicagské kongregaci, kterou vedl reverend Richard Wright. Šlo o společenství sdružující zejména úspěšné černošské členy vyšších středních vrstev, jeho členkou bývala nejbohatší černá Američanka Oprah Winfreyová.
Advokát Bohumil J. Studýnka, který 7. září napsal do přílohy Lidových novin oslavný článek „Andrej Babiš – varianta vůdce?“, byl spolupracovníkem StB, který za totality šířil dezinformace přímo na zakázku sovětské KGB. Dokládá to jeho osobní svazek v archivu bezpečnostních složek.
Osamostatnění Moravy. Znovuzavedení trestu smrti. Vystoupení z NATO. Zrušení Senátu. Otázek pro všelidové hlasování napadne fanouška přímé demokracie řada. Politici ale v aktuálním návrhu na uzákonění obecného referenda občany k tak závažným rozhodnutím nepustí. Novinka proto může přinést především novou možnost, jak odčerpat stovky milionů ze státní kasy.
Za normalizace drtil Libor Široký nepřátele socialismu coby kapitán StB. Na začátku listopadu 1989 nastoupil do analytického útvaru. Sbíhaly se u něj všechny později zničené informace, které by pro toho, kdo by chtěl ovládat druhé, mohly mít cenu zlata. V roce 1996 přišel do Agrofertu, kde sedí na klíčové pozici předsedy dozorčí rady. Jeho kolega, špion Jozef Kubů, strávil konec roku 1989 na školení KGB v Moskvě.
V polovině července zahájil soud insolvenční řízení se soukromou společností Jindřichohradecké místní dráhy, provozovatelem slavné jihočeské úzkokolejky. Málokdy za dobu své existence byla poslední česká úzkokolejka tak blízko zániku. Naštěstí majitelé firmy sehnali během čtrnácti dnů peníze a všech sedm věřitelů dokázali vyplatit.
Najít desítky miliard na provoz, anebo nechat zavřít. Tak stojí otázka, co podniknout s padesáti novými vědeckými supercentry, vystavěnými v uplynulých sedmi letech za evropské dotace. Rozhodnutí bude na vládě, přitom obě varianty prosazuje jeden z vicepremiérů. Miliardy žádá Pavel Bělobrádek, na zrušení nepotřebných ústavů trvá Andrej Babiš.
První, co člověka napadne, je: jak se něco takového mohlo stát? My jsme zažili rozpad státu, který ale existoval jen 70 let, z toho jen 20 let v demokracii (ty tři roky od pádu komunismu byly už poznamenány počínajícím rozpadem). Skotsko ale tvoří součást Velké Británie od roku 1707!
Slib, který Česká republika dala před vstupem do Evropské unie, splní na sklonku tohoto roku. Po letech odkládání přijme jako poslední v Unii zákon o státní službě, který sice čeká veto prezidenta republiky a zřejmě i projednání před Ústavním soudem, nicméně sněmovna si za ním stojí. A to přesto, že jeho výsledná podoba budí rozpaky nejen u opozice, ale i mezi vládními sociálními demokraty, lidovci a hnutím ANO. Podle mnohých z nich zůstalo z původního vládního návrhu jen torzo.
Tichá lidská odvaha v době heydrichiády nemívá v dějinách stejný rozměr jako otevřený boj se zbraní v ruce. Nacisté vyhlásili tvrdou odvetu každému, kdo atentátníkům jakkoliv pomáhal, jejich čin schvaloval nebo jenom patřil mezi jejich příbuzné. Příbuzné atentátníků hledalo gestapo po celé zemi. A tak je masivní pátrání zavedlo i do vesničky Horní Radslavice na Vysočině.
Napětí na Ukrajině, sankce vůči ropné velmoci Rusku, boje v ropných zemích Blízkého východu, ale třeba i epidemie eboly. To vše jsou faktory stupňující geopolitické napětí a jasné důvody, aby cena ropy na světových trzích rostla. Skutečnost? Pravý opak. Severomořská ropa Brent padla pod 100 dolarů za barel, americká lehká ropa WTI je na 16měsíčním dně. Stratégové černému zlatu předpovídají další pád. Zkusme najít důvody.
Hesla znějí pěkně: „Vy jste my, my jsme vy“, „Víme, jak na to“, „Pozitivní cestou“, „Budeme zase hrdí na své město“, „Místo ve školce pro každé dítě“. Žádné z nich není zárukou, že se politik, kterého zvolím při komunálních volbách 2014, nestane mým úhlavním nepřítelem a škůdcem.
Od chvíle, kdy vloni v červnu zátah na Úřadu vlády završil vleklou krizi ODS a srazil ji mezi malé strany s jednocifernou podporou, se stále vrací otázka, za kým půjdou zklamaní hodnotově orientovaní pravicoví voliči. Lidé, jejichž pohled na svět spojuje ekonomický liberalismus se společensky konzervativními zásadami.
Kancléřka Merkelová vybrala evropského prezidenta (Donald Tusk), kancelářka Merkelová vybrala nového generálního tajemníka NATO (Jens Stoltenberg). Kancléřka Merkelová je jediná mezi západními politiky, komu ruský prezident ještě bere telefony. (Od začátku konfliktu na Krymu a východní Ukrajině jich bylo přinejmenším čtyřicet, domnělé německé know-how, jak zacházet s Rusy a jak v Rusku vyprovokovat změnu k lepšímu „skrze přiblížení“, celkem k ničemu nevedlo).
Vladimira Putina by za prezidenta chtěly tři čtvrtiny Čechů, hlásají na své titulní straně v Praze vycházející ruské noviny Inform Praga. Výsledky ankety, přejaté z českého portálu Parlamentní listy, jíž se údajně zúčastnilo 90 tisíc respondentů, kteří dále uvedli, že neoblíbenějším národem v Česku jsou Rusové, určitě zasluhují pozornost. Mimo jiné i proto, že Vladimira Putina za prezidenta ještě nedávno nechtěli ani pražští Rusové. Alespoň podle výsledků posledních prezidentských voleb z roku 2012 na ruské ambasádě v Praze, kde jasně zvítězil protikandidát Michail Prochorov.
Vladimir Putin je pro nás záhadou. Angela Merkelová, jež s ním v posledním roce mluvila nejvíc ze všech západních politiků, naznačila, že není normální. Lidé, kteří s ním mluvili, vnímají, jak si užívá roli mocného vůdce. Jeden bývalý český premiér například popsal, jak u Putina intervenoval za velkou českou firmu, která vedla v Rusku spor s mocným oligarchou. Putin prý na místě zvedl telefon a začal záležitost na místě autoritativně řešit.
Inspiraci, jak zlepšit zdravotnický systém, hledal loni v červenci tehdejší ministr Leoš Heger v prostějovské centrále koncernu Agel. Návštěvu si pochvaloval slovy: „Zjistil jsem, jak jsou v zisku, zatímco v jiných krajích jsou nemocnice ve ztrátě. Veškeré poznatky byly velmi zajímavé.“
Rusko stále tvrdošíjně popírá, že na Ukrajině bojují jeho vojáci. Někteří tam sice prý náhodou „zabloudili“ a ti, co se vracejí domů v rakvích, zase zahynuli „na cvičení“ kdesi na ruském území. Začít válku klamem a podvodem není však nic neobvyklého. Historie zná příkladů dost.
„Schválně: jaké knihy si koupili dva začínající britští bojovníci džihádu krátce předtím, než loni v květnu odjeli z domovského Birminghamu do Sýrie? Které odhadujete? Milníky na cestě egyptského klasika islamismu Sajjída Qutba? Publikaci shrnující názory Usámy bin Ládina? Nebo Anarchistickou kuchařku od Williama Powella?“ Tyto otázky položil čtenářům britského týdeníku New Statesman spisovatel Mehdi Hasan.
Letošní podzim se bude bilancovat a srovnávat. Pětadvacáté výročí pádu totality ve střední Evropě vyšlo do doby, kdy zažíváme zlom. Andrej Babiš v Praze ohlašuje, že se tady všechno dvacet pět let dělalo špatně a jsme v bodě nula. S ním přichází nová éra, v níž je to potřeba opravit.
Na československý konzulát v Západním Berlíně přišel onoho dne roku 1972 muž s černou bradkou. Předložil svůj německý pas a žádal o vízum pro průjezd Československem. „Musíte se oholit, protože na fotce žádné fousy nemáte, pane Baumanne,“ prohodil konzulární úředník. Muž s bradkou strnul. Skutečně se jmenoval Michael Baumann, ale v jeho falešném pase bylo úplně jiné jméno. Baumann byl totiž členem Hnutí 2. června, německé teroristické skupiny, která se později spojila se známější Frakcí Rudé armády (RAF).
