Ti, kdo si ráno 3. září přivstali, aby v přímém přenosu viděli velkou vojenskou přehlídku v Pekingu, byli odměněni opravdu působivou podívanou. Čína zvládla tuto akci na jedničku, avšak nešlo zdaleka jen o prezentaci moderních zbraní (ačkoli ty asi přitáhly největší pozornost), protože čínské vedení se rozhodlo přehlídku využít i pro vyslání politických signálů světu.
Piñata je dutá hlava z kartonu, kterou při narozeninách v Latinské Americe musí oslavenec se zavázanýma očima a za pobavení přihlížejících rozbít klackem. Když se mu to, po několika promáchnutích naprázdno, povede, vysypou se z ní proudy sladkostí, na které se vrhnou všechny přítomné děti a rvou si je do kapes.
Tuzemské vědě hrozí, že přijde o pověst vznešené disciplíny zaměřené pouze na odhalování pravdy a na zlepšení dovedností zdejší populace. Rozhodnou o tom výsledky dvou kontrol. První z nich podniká ministerstvo financí na Masarykově univerzitě v Brně, druhou ministerstvo spravedlnosti na pražské ČVUT.
Kde na to ti lidé berou? Tahle otázka je jednou z těch, jež člověka nad letošní migrační krizí napadají a zároveň ho hned hrozí pasovat na sobce bez špetky soucitu. Když jsem letos v dubnu při diskusním Salonu Týdeníku Echo o migraci položil s jistým ostychem tuto otázku, reakce přítomných expertů mě překvapila.
Kontrast nemůže být větší. Před dvaadvaceti lety, v květnu 1993, spolková republika prudce zpřísnila azylovou politiku. Novinkou bylo hlavně zavedení kategorie tzv. třetích bezpečných států, odkud když uprchlík přišel do Německa, automaticky ztrácel právo na udělení azylu. A protože do kategorie bezpečný stát spadali všichni sousedi Německa, úspěšný azylant se tu musel buď vylodit, nebo snést letadlem.
Problémy je třeba řešit v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, zní jeden z rétorických úhybných manévrů politiků v současné uprchlické krizi. Jakým způsobem je západní země mohou pomoci řešit? Anebo to byly západní zásahy, které krizi způsobily?
Jaroslav Tvrdík býval labilním a nijak úspěšným ministrem obrany. Pak se nějakou dobu v roli prezidenta firmy podílel na devastaci Českých aerolinií, z nichž za jeho šéfování odešlo 330 milionů korun na různé poradenské, konzultační a marketingové služby, přestože v té době už byly v hlubokých ztrátách.
V březnu tohoto roku se na stránkách internetového deníku Echo24.cz objevil komentář tvrdící, že Donald Trump nemá reálný politický vliv a není třeba se o něj zajímat. Autor (byl jsem to já) se nemohl mýlit víc.
„Shodil jsem ze sebe padák, zamaskoval ho a vypravil se pátrat po členech skupiny,“ napsal do hlášení agent Michal Komissarov, krycí jméno Vladimirov, který seskočil v noci 1. dubna 1945 z letadla Douglas C-47 do lesů pět kilometrů severovýchodně od středočeské Dobříše. Do čtyřiceti minut se ve tmě dokázal najít s ostatními parašutisty.
Hackerský útok na internetovou seznamku pro zadané Ashley Madison je základem mnoha peprných článků ve světových médiích. Dá se v něm ale vidět projev nebezpečného trendu, který ohrožuje nejenom soukromí jednotlivce, ale i mentální zdraví společnosti.
Metro Dejvická–Motol je jednou z nejpodivnějších tras metra nejen v Praze, nejen v Evropě, ale možná na celém světě. Připomněla to originální zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, působivější je ovšem výlet do nových stanic.
Na začátku září 1968 nasedli Jiří a Eva Horovi se svým jedenapůlročním synem do vlaku a odjeli do Rakouska. Zařadili se do uprchlické řeky proudící z okupovaného Československa, která zaplavila západní Evropu. V letech 1968 a 1969 opustilo svou vlast přibližně sedmdesát tisíc Čechoslováků.
V Moskvě došlo v polovině srpna k dalšímu fyzickému útoku na umělecká díla znázorňující Krista nebo Jana Křtitele způsobem, který někteří „pravoslavní aktivisté“ považují za „urážející jejich city“.
Sebestředná západní Evropa se probudila a začala zjišťovat, kdo jsou její sousedé. Dokladem je výbuch, kterému se neubránil německý vicekancléř Sigmar Gabriel, když v rozhovoru pro deník Bild vypočítával, že jasnou většinu současných uprchlíků musejí přijmout pouhé tři státy, vedle Spolkové republiky ještě Rakousko a Švédsko, zatímco ostatní země migranty odmítají.
Tak divný a ostrý spor Bosna ještě nezažila. Oba muži, kteří jsou na opačné straně barikády, vypadají stejně. Mají plnovous, zvláštní výraz ve tváři a blízkovýchodní oděv. Nusret Imamović a Bilal Bosnić. Po léta nejvýznamnější představitelé islamistické komunity v Bosně. Roky společně vyzývali Bosňáky, ať se dají na cestu pravého islámu.
Asi už jste zaznamenali, že britská labouristická strana se chystá zvolit si do svého čela představitele tvrdé levice. Ale ta bezbarvá slova vůbec nedávají představu, jak bizarní rozhodnutí to představuje.
Je div, že uplynulá vlna veder nakonec nevedla k žádné vraždě. Zatím tu máme „jen“ takovou hysterii z imigrační vlny, že zpanikaření lidé hlásí policii domnělý výskyt migrantů, a člověk, který na Facebooku mluvil o koncentračních táborech pro muslimy, ohlásil kroky k vytvoření politické strany a záměr vyhrát volby.
V Praze se bojuje za Brno, Ostravu, Plzeň či Liberec. Když hlavní město dokáže prosadit vlastní stavební předpisy, může výrazně zlepšit pohodu svých obyvatel a posloužit jako příklad ostatním. Potíž je v tom, že to Pražákům nejde.
Když soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová zprostila koncem května Janu Nagyovou-Nečasovou a vojenské zpravodajce obvinění ze zneužití Vojenského zpravodajství, vyvolala tím poprask. Spekulace přiživil fakt, že se proces odehrával v režimu utajení. A také to, že Králová hned na místě rozsudek neodůvodnila a vzala si čas na sepsání argumentů, které ji k osvobození obžalovaných vedly.
Jako špatný vtip mohly mnohým znít zprávy z minulých týdnů, podle nichž turecká armáda začala bombardovat pozice kurdských povstalců, vzdorujících v Sýrii a Iráku jako jedna z mála schopných pozemních sil samozvanému Islámskému státu (ISIS). Hoax to bohužel nebyl. Máloco nyní ilustruje zapeklitou situaci na Blízkém východě výstižněji než vztah Turků a Kurdů.
Kdy, když ne teď, říkají si v posledních měsících desítky tisíc Čechů. V nebývalých počtech navštěvují developery, realitní makléře a banky, vybírají si nové bydlení a sjednávají hypotéky. Podmínky jsou více než příznivé, hypoteční úvěr se dá pořídit i s méně než dvouprocentním úrokem a mezi novými i staršími nemovitostmi je z čeho vybírat.
Zdeněk Bakala se stahuje z podnikání v České republice. Po prodeji hornických bytů, které byly jeho nejhodnotnějším majetkem, už mu zůstává jen podíl v samotném OKD, jehož řízení se však už na jaře vzdal. Nezanedbatelná je také společnost Green Gaz International, která zpracovává důlní plyny na Ostravsku a její hodnota se odhaduje na 80 miliónů eur.
V roce 1969, v době rozbíhající se normalizace, ještě proklouzlo pár knih od autorů, o jejichž vydání by o pár měsíců později již vůbec nebylo možné uvažovat. Třeba překlad od Hedy Margoliové Kovályové, jež již tehdy mířila do exilu za oceán.
Vlna přistěhovalců vykolejila Evropu a nejvíc zřejmě Česko. Vyhlídku, že se v jejich sousedství usídlí Syřané, Afghánci nebo Eritrejci, totiž Češi odmítají nejradikálněji za všech Evropanů. Sociologové přesto tvrdí, že nejsme xenofobním národem, odpor k cizincům však považují za důkaz, jak úspěšně se v polistopadovém Česku reprodukovaly vzorce chování ze socialistického Československa.
Jistě znáte oblíbená klišé, která už jsou často vydávána za cosi jako lidovou moudrost. Nejpopulárnější zní: krásná a blbá. Prázdný a tupý hezoun. Krása je podstatná pro životní úspěch žen, nikoliv mužů. Pokud čemukoliv z toho věříte, jste úplně mimo.
Existuje jen jedna fotografie, na níž je zachycena jeho tvář a o které se ví, že na ní je skutečně on. Na to, že stál pět let v čele státu, je to pozoruhodná situace. V moderních dějinách velmi pravděpodobně neexistuje analogický případ. Aby nejen svět, ale ani obyvatelé vlastní země netušili, jak jejich vůdce vlastně vypadá.
Bílá flotila v Drážďanech prožívá špatný rok. Vyhlídkové cesty po Labi se kvůli nízkému stavu vody ruší a návštěvníci saského královského města musejí hledat jiné povyražení. Naštěstí se nabízí i sama z poloviny vyschlá řeka, která uprostřed města obnažila kamenité dno a láká k neobvyklým procházkám pod Augustovým mostem.
Když se před sto třemi lety středoškolský profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík se skupinou několika svých studentů a s velkou károu, na níž byly naloženy potřeby na mnohatýdenní táboření, vypravil z Prahy do Vorlovských lesů k blízkosti hradu Lipnice, nejspíš věděl, že píše historii. Těžko ovšem říct, zda si uvědomoval, jak výraznou stopu v ní, a potažmo v celé společnosti zanechá.
Patrik Tkáč, Daniel Křetínský a Petr Kellner jsou blízko koupi firmy, po níž vždycky toužil Andrej Babiš. Dvakrát se ji snažil získat od státu v privatizaci. Nikdy ji ale nedostal a dodnes se soudí za újmu, kterou tím měl utrpět. Energetický a průmyslový holding ze skupiny J&T a PPF nabídly polským majitelům Unipetrolu 30 miliard korun za 63 procent petrochemického holdingu.
Ve čtvrtek 6. srpna Andrzej Duda složí před polským Sejmem přísahu a stane se novým prezidentem. Akt se neobejde bez tradičních ceremonií: trasu přejezdu prezidentské limuzíny budou střežit vojáci v historických uniformách, ve varšavské katedrále odslouží arcibiskup mši za novou hlavu státu.
