Svatý Dionýsos, mučedník pařížský, zvaný zde Denis, sebral bezprostředně po dekapitaci svou setnutou hlavu, nenasadil si ji však na krk, jak bychom očekávali, nýbrž s ní v náručí odkráčel do Saint-Denis, kde se konečně složil do hrobu.
Zamyslíme-li se nad posunem celkové atmosféry ve společnosti za posledních šestadvacet let, je patrné, jak nesmírně vzrostla touha po jednoduchých odpovědích a řešeních. Na širší zamyšlení se nad jakoukoli záležitostí není prostor – vaše řeč ať je: „Ano, ano, ne, ne!“ Je jistě pravda, že na dlouhé akademické „okecávání“ některých věcí není v určitých případech místo a občas je načase uhodit pěstí do stolu a zařvat „merde!“.
Ptáte se, kam že Česko kráčí. Anketám a interview se v poslední době vyhýbám, na řadu otázek neznám odpověď. Sotva vím, jak to či ono doopravdy je, většinou nevím, co s tím. Hlavně proto, že skutečnost a její obrazy v médiích včetně sociálních sítí se stále častěji rozcházejí. Jistě, lze se s tím smířit: ty obrazy jsou dnes už přece součástí reality, ty bláho! Tak to prostě v tomto světě je, přestaň brečet.
S tím, jak se Obamovo funkční období chýlí ke konci, se začínají objevovat čím dál otevřenější bilancující „zpovědi“ členů administrativy i prezidenta samotného. Po článku Jeffreyho Goldberga o „Obamově zahraničněpolitické doktríně“ v magazínu The Atlantic vzbudil podobný ohlas profil Obamova asistenta Bena Rhodese v New York Times od Davida Samuelse. Plný titul tohoto osmatřicetiletého muže zní náměstek poradce pro národněbezpečnostní otázky pro strategickou komunikaci a psaní projevů.
V jedné nepříliš vznešené, ale už značně načaté společnosti podnikatelského polosvěta jsem byl překvapen nevšední otázkou: „Hele, ty to musíš vědět, vám to určitě říkají, na kolik let byla východní Evropa postoupena Američanům?“ Když tazatel viděl můj nechápavý pohled, upřesnil: „No jak tenkrát na Maltě – nebo to bylo v Reykjavíku – nás Gorbačov zaprodal Amíkům. To bylo na třicet let, že?“
Po modré a zelené vodě si proberme i tu třetí, šedou. Pod pojmem šedá voda budeme v tomto článku rozumět veškerou vodu v městském prostředí, a to včetně vod odpadních, na něž se však nebudeme dívat jako na „odpad“, nýbrž jako na surovinu určenou k dalšímu zpracování. Toto zpracování se týká nejenom recyklace vody, svět také spěje k vrcholu těžby fosfátových hnojiv, které jsou nezbytné pro udržení současných výnosů obilovin.
Mění se česká společnost? A pokud se mění, pak tedy jak a k čemu, k jaké své nové podobě směřuje? Promýšlel jsem ty otázky a přidal si další. Co rozumíme českou společností? Zřejmě soubor občanů českého státu. Moje osobní zkušenost ovšem váhá ten pojem bez rozpaků přijmout. Předpokládá totiž jakousi jednotu. Tu ale nevidím.
Čím dál častěji se v některých z nás objevuje předtucha, že se současným světem se něco neblahého stane. Zatímco naoko se dějiny nedávno pádem totalit a apartheidů posunuly k lepšímu a život lidí se objektivně vskutku znatelně zlepšil, svět se podivně kazí a hrozí vybuchnout nějakým konfliktem, který, zatím nepoznán, dříme pod povrchem jako budoucí zemětřesení. Umělci to cítí v kostech a zatím celkem nepovšimnuti příchod neblahých změn jaksi předznamenávají.
Mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček si zaslouží jisté uznání – podařilo se mu magnetizovat část veřejnosti a médií, je to člověk, který funguje jako spolehlivé lákadlo v situaci, kdy je potřeba, aby „lidi klikali“. Taky klikám.
Pauline Kinyarkyová je statná padesátnice, která kvůli množství chřestících korálků na krku a pestrým pruhům látky obtočeným kolem těla vypadá jako Masajka z prospektu cestovní kanceláře zvoucího k návštěvě východoafrické Keni.
Vypadá to skoro jako stoprocentní závislost: když „to někde bouchne“, mezi odvětví, která jsou zasažena nejvíce a bezprostředně, patří turistický ruch. Následkem téměř každého masivnějšího teroristického útoku je odliv návštěvníků: turisté prostě nepřijedou. Což vedle pošramocené pověsti přináší i ekonomické škody, protože zejména v přímořských oblastech mohou turistické služby generovat i nadpoloviční většinu pracovních míst.
Zelená voda je ta část vody, která je obsažena v půdě a slouží hlavně k růstu rostlin. Je základem všeho živého na souši. Její celkový objem je větší než objem modré vody – tedy všech sladkovodních jezer, nádrží a řek. Přesto jí byla až donedávna věnována mnohem menší pozornost. Zhruba 80 % celkové zemědělské plochy a asi 60 % potravin se získává přímo díky dešťovým srážkám, teprve zbytek tvoří závlahové hospodářství, jehož plocha se sice každým rokem rozšiřuje, ale velice rychle naráží na omezené vodní zdroje.
Evropská unie trpí zvláštním vztahem ke Spojeným státům – je to komplex lásky a nenávisti. Na jedné straně je antiamerikanismus jediným oficiálně tolerovaným šovinismem zdvořilých evropských kruhů. Odsuzování americké ekonomiky, zahraniční politiky, náboženství či trestního práva je běžnou rétorickou vycpávkou. Někdy řečníci používají jako zaměnitelné pojmy „americký“ a „anglosaský“, jako by už Británie byla z EU vyloučena.
V posledních letech se začíná používat praktické, jednoduché označení různých typů vody jako voda modrá, zelená a šedá. Modrá voda je déšť, řeky a potoky a také voda v podzemních zásobnících. Když doma otočíme kohoutkem nebo se jedeme vykoupat, zacházíme s modrou vodou. Naproti tomu zelená voda není vidět a do přímého kontaktu s ní skoro nikdy nepřicházíme. Je to totiž vláha skrytá v půdních pokryvech, kterou pro svůj růst využívají rostliny včetně obilí i lesa.
Je příznačné, že Andrej Babiš, někdejší obdivovatel newyorského miliardáře Michaela Bloomberga, neodolal kouzlu Donalda Trumpa. Ve svém vyjádření z počátku března sice pro jistotu dodal, že pro Bloomberga by hlasoval nejraději, ale to byla celkem neškodná pojistka vzhledem k tomu, že Bloomberg právě tehdy ohlásil, že se definitivně rozhodl nekandidovat.
V roce 1993 sledovala většina tehdejší mediálně-politické „pražské kavárny“ přípravy ke spuštění první soukromé televize se skepsí. Sliby, s nimiž přicházela, se zdály legrační a Vladimír Železný, někdejší tiskový mluvčí neúspěšného levicově elitářského Občanského hnutí, nepravděpodobným vůdcem populistické televizní revoluce. Rok s rokem se sešel a tytéž kruhy si mohly jen bezmocně zoufat (a zoufaly) nad Železného úspěchem.
„Vítejte na stránce BeautifulPeople.com. Následujících 47:55:11 jste kandidátem. Členové opačného pohlaví budou po tuto dobu hlasovat o vašem profilu,“ hlásí na obrazovce černé počítadlo. Za necelé dva dny se dozvím odpověď na otázku, kterou si alespoň jednou za život doma před zrcadlem položila snad každá žena: „Jsem krásná?“ Nebo v tomto případě: „Jsem dostatečně krásná na to, aby mě statisíce ,vyvolených‘ přijaly mezi sebe?“
Příkladem budiž takzvaná Istanbulská úmluva, která se tváří prostě jako úmluva proti násilí na ženách. Když před třemi týdny v české vládě byla hádka o její ratifikaci, předkládající ministryně práce Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) vzdorující lidovce shazovala otázkami, jestli snad doma bijí své manželky. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se dotčeně bránil: tady přece vůbec nejde o násilí na ženách, to máme dávno ošetřeno českými zákony, ale o to, že se tu pod krycí maskou ochrany žen zavádí genderová ideologie – do českých zákonů i do škol.Kulturní válka je pojem z konce 19. století a z Bismarckova Německa, ale kulturní války probíhají i dnes, jen si tak neříkají.
Ostrý Grúň je na první pohled celkem obyčejná vesnice pod jižním svahem pohoří Vtáčnik. Na středním Slovensku byste našli spoustu rázovitějších, turisticky zajímavějších. Z provinčnosti se obec trochu vymyká pravidelným pořádáním mistrovství světa v kosení trávy, provozováním menšího lyžařského střediska nebo technickou památkou – prvorepublikovým železničním mostem.
Duše českého národa je průmyslová, řekl svého času premiér Vladimír Špidla. Letos uplyne sto let od úmrtí toho, kdo průmyslovou duši českému národu vdechl – a koho český národ vytrvale ignoruje. Jmenoval se František Josef I. Na průčelí Chrámu svatého Víta hlídají hlavní vstup do katedrály sochy císaře Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Roste v lidech nenávist? Podle aktuálního výzkumu z USA se zdá, že ano. Heidi Beirichová se spolupracovníky vydala v rámci SPLC, což je americká právnická organizace zabývající se chudobou, zprávu o nenávisti v Americe, která, jak upozorňují další komentátoři, např. Amy Goodmanová z televize Democracy Now!, pomáhá vysvětlit volební úspěch Donalda Trumpa.
V prosincové debatě republikánských prezidentských kandidátů dostal Donald Trump otázku na modernizaci tzv. jaderné triády. Tedy jaderné bombardéry, rakety a ponorky – tři nosiče atomových zbraní, jimiž USA disponují. To Trump ale netušil, přestože mu to moderátor v otázce napověděl, a reagoval zamotanou odpovědí, již zakončil slovy: „Myslím, že jaderná, prostě ta síla, ta devastace je pro mě velmi důležitá.“
Málokdy bylo všem tak jasné, že došlo ke zločinu za bílého dne, jako v případě pražské elektronické jízdenky Opencard. A málokdy byl každému od začátku znám viník, v tomto případě primátor Pavel Bém. Veřejné mínění se však hluboce zmýlilo.
Je to asi nejbizarnější pasáž dokumentárního filmu Matrix AB. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš rozdává předvolební koblihy ve vestibulu stanice metra I. P. Pavlova.
Skon soudce amerického Nejvyššího soudu Antonina Scalii vzbudil nejen diskusi o jeho následovníku, ale také hlubší otázky o přijímání smrti názorového oponenta. Scalia byl velikán amerického ústavního práva, všeobecně považovaný za intelektuálního vůdce konzervativní frakce soudu.
Polský Instytut Pamięci Narodowej získal několik balíků archivních dokumentů. Jeho ředitel Łukasz Kamiński následně oznámil, že mezi archiváliemi, které nabídla ke koupi za více než 650 000 korun vdova po komunistickém ministru vnitra, je i originál svazku agenta polské Státní bezpečnosti s krycím jménem Bolek, kterým byl nositel Nobelovy ceny míru a bývalý polský president Lech Wałęsa.
Nová vládní garnitura v Polsku ohrožuje demokracii. Rumunský premiér odstoupil, protože byl obžalován z korupce. Makedonský premiér rezignoval kvůli aféře s nelegálním odposlechem opozičních politiků. Český prezident vtipkuje o tom, že nejlepší nástroj na odstranění premiéra je kalašnikov.
Normálně si dávám pozor, abych nepsal o sobě, protože to není zajímavé, ale v tomto případě se nahromadila řada subjektivních zkušeností, jež, myslím, ukazují rychlou proměnu veřejné diskuse. Jako určitý bod obratu vnímám počátek uprchlické krize zhruba před rokem, kdy jsem měl silný pocit, že se veřejná média rozešla s tím, jak situaci prožívali a hodnotili lidé kolem mě, nejvíc od roku 1989.
Stalo se módou ohrnovat nos nad strachem z terorismu. Argumenty (přesněji řečeno přezíravé úšklebky) se vyskytují dvojího typu: srovnání v časové řadě a srovnání s jinými typy nebezpečí. Údaje třeba z Global Terrorism Database z Marylandské univerzity skutečně ukazují, že západní svět si v posledních deseti letech mohl ulevit, zejména pak ve srovnání se vzdálenější minulostí, když ještě al-Káida nebyla.
Po impozantním „restartu“ česko-čínských vztahů, k němuž došlo v posledních dvou letech a po ještě triumfálnější, ač dosti předčasné zprávě, že by naši malou republiku mohl letos zjara navštívit sám prezident Si Ťin-pching, je nejvyšší čas začít oddělovat zrno od plev.
