Jeden z největších favoritů letošních prezidentských voleb Jiří Drahoš není vůbec nadšený, že Evropská komise aktivovala vůči Polsku článek 7 Lisabonské smlouvy kvůli vládní reformě tamní justice. Podle Jiřího Drahoše se tak prohlubuje příkop mezi Evropskou unií a některými jejím členskými zeměmi.
Ladovské Vánoce zná každý. S koledníky ve sněhu, rozsvícenými kostely, vánočními ozdobami ze slámy a všechno obklopené černými lesy. Nepřipomínají nic, s čím bychom se mohli v běžném životě potkat, mají však připomínat atmosféru, kterou snad měly Vánoce v časech Josefa Lady. Existují někde na zemi taková místa, kde se dá setkat s ladovskou atmosférou ještě dnes?
Praha má zvláštní vztah k Jeruzalému. V jakési zrcadlové a ideální podobě je jeruzalémské Staré Město otisknuto do podoby pražského Nového Města.
Anthony Burgess představil v roce 1962 knihou Mechanický pomeranč temnou vizi budoucnosti britské mládeže. Vypravěč Alex a jeho parta se flákají v baru Korova, kde do sebe pod tlakem perou drogu zvanou plus mlíko, aby pak po nocích rozjeli obvyklou dávku ultranásilí: vykrádaček, znásilňování a čirého vandalismu.
Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) byl 22. listopadu odsouzen poslední z řady obžalovaných, Ratko Mladić. Za vraždy a deportace tisíců bezbranných lidí dostal „pouze“ doživotí, bosenštní Muslimové se přesto radovali.
Žijeme ve zvláštně rozpolcené době. Jedna studie za druhou napříč západním světem ukazuje, že mladí lidé jsou čím dál tím dětinštější. Jsou méně samostatní, později dospívají a později jsou schopni převzít skutečnou odpovědnost za svůj život. Generace „helikoptérových“ rodičů sleduje své potomky až do teenagerovského věku na každém kroku.
Kvalita vládnutí v Česku klesá, naštěstí nový kabinet Andreje Babiše zajistí obrat k lepšímu. Se slibem designovaného premiéra jsou v rozporu jména ministrů, které navrhuje. Deset z nich bylo v minulé vládě nejméně v pozici náměstků a na úpadku státu se podíleli. Bude úpadek pokračovat, anebo se státní správa zhroutí úplně?
Možná nejsprávnější bude říct hned na začátku slovy komentátorky Gaby Hinsliffové z britského Guardianu, že Evropa neumírá, ale nestárne dobře a že jednou o tom někdo napíše skvělou a hroznou knihu, ale že to nebude ta, o které se teď budeme bavit. Pojďme však k počátku věcí.
Ratka Mladiče jsem nikdy nepotkal, zato jeho klonů dost. Podsaditých důstojníků různých armád v celé bývalé Jugoslávii. Měli vždycky podobný výraz i styl mluvy. Jistá přirozená autorita se jim nedala upřít. Byl to ten typ velitelů, které byste na vojně nechtěli potkat, když usnete na stráži. Mluvili obvykle pomalu a důrazně, stylem mužů, kteří nejsou zvyklí, že jim někdo odporuje nebo má jiný názor.
Hlasovací stroj Babiše, Okamury a Filipa rozdal karty při sestavování sněmovny a otevřel cestu k menšinové vládě hnutí ANO. Tím se Česko vydává cestou národního státu, který je v opozici vůči Evropské unii. Když se za obranu českého národa berou rodáci z Bratislavy a Tokia, pak vyhlídky pro národní věc nejsou nejlepší.
Majitel TV Nova, americká skupina Time Warner, se po letech spekulací konečně rozhodla, že prodá nejsledovanější českou televizi. Přesněji řečeno v žádném případě nechce prodat Novu samotnou, ale spolu s ní i celou svou středoevropskou televizní skupinu CME. V ní jsou kromě Novy ještě komerční televize na Slovensku, v Rumunsku a Bulharsku. Cena, kterou Warneři žádají, je velmi vysoká.
Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry. Psal o obyčejných lidech své doby, v jejichž životech se něco zvrtlo. Na nedostatek inspirace si stěžovat nemohl, v roce 1896 byl obviněn ze zpronevěry a před úřady uprchl do Hondurasu.
Bezvýznamný muž, jenž definoval epochu. Ikonický vrahoun, který nikoho nezabil. Přihlouplý blábolil a temný prorok, jehož duch, bohužel, kráčí dál. Po šestačtyřiceti letech věznění zemřel předminulou neděli Charles Manson (83), muž, který – slovy spisovatelky Joan Didionové – zabil šedesátá léta, podle jiných zas odhalil dřív skrytou temnou stranu.
Zastupitelská demokracie bude v Česku fungovat, dokud bude mít Česko sněmovnu. Existence sněmovny je závislá na jejích šesti funkcionářích, předsedovi a pěti zástupcích. Čtyři z nich jsou představiteli nesystémových stran, u nichž není v praxi prověřeno, jestli stávající model demokracie vůbec chtějí.
Inspirativní esej Ivana Krasteva z roku 2007 Zvláštní konec liberálního konsensu přináší postřeh, který by neměl zapadnout. Když vysvětluje, proč je mylné při prvních příznacích populismu vytahovat varovné analogie s předválečnými autoritářskými, fašizujícími, antisemitskými hnutími, přichází taky s lepší analogií. Je to podle něj západoněmecký rok 1968.
Nastává něco, co jsme ještě nezažili. Do vysokých státních funkcí nastupují nereformovaní komunisté v míře nevídané od roku 1989. Spolu s nimi zahájili pochod institucemi nacionalisté z hnutí SPD, s nimiž dosud jsou minimální zkušenosti. Kde se rudé a nahnědlé tažení zastaví?
Připadají vám následující slova jako obstojný popis současné situace? „Rostoucí napětí mezi demokracií a liberalismem, vzestup ‚organizované netolerance‘, sílící volání po přímé demokracii a množství charismatických vůdců schopných mobilizovat hněv veřejnosti.“
Slovo Bauhaus zní i v češtině dobře, byť je to nepřeložitelný novotvar: stavba-dům. Vymyslel je architekt Walter Gropius a stalo se mýtem: před snobem a estétem stačí říct „Bauhaus“, a je vzrušen. Pravda, normálnímu lidu se před očima nyní zjeví spíš pytle s cementem, pro které jezdí do stejnojmenného ráje kutilů.
Od návratu demokracie nebyli extremisté nikdy tak blízko moci. To není výsledek rozhodnutí voličů, protože strany SPD a KSČM, které mají k extremismu blízko, získaly dohromady 37 poslanců, méně než komunisté a Úsvit při minulých volbách.
Před pěti sty lety skončil středověk. Prozřevší mnich Martin Luther osvobodil člověka od jeho existenciální závislosti na církvi a zásadně přispěl ke vzniku moderního světa. Luterská revoluce však má i svou odvrácenou tvář, paralýza, k níž Západ dospěl, je jejím pozdním plodem.
Mediální a politické elity musí mít značnou schopnost vyvolávat hysterii, při níž se zapomene na zdravý rozum a uvěří úplnému nesmyslu. Vždyť v říjnových volbách získaly populistické strany ANO, SPD a komunisté celkem 115 poslanců a rozdílovým argumentem bylo varování, že zlí mafiáni z Britských Panenských ostrovů ukradnou, co je cennější než zlato – samotné krušnohorské lithium.
V Rakousku mají po volbách a sestavují vládu. Tak jako před 17 lety toto překlápění výsledků demokratických voleb vyvolává napříč Evropskou unií bolehlav. Na rozdíl od tehdejší situace už nehrozí diplomatický bojkot ze strany ostatních členských států, ale neoficiální izolací Rakouska v unijních strukturách se podle zákulisních zpráv vyhrožuje.
V současné době v USA a některých dalších západních státech pozorujeme obrovský rozvoj reklamy cílené na nákup tabletů a podobných pomůcek pro děti již od devíti měsíců a zejména pro roční děti. Již v roce 1999 vydala respektovaná Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics) doporučení, že děti pod dva roky by neměly sledovat žádné obrazovky včetně televize.
Sociologové přinášejí dobrou zprávu. V gymnazijních lavicích a posluchárnách univerzit právě dospívá generace, která by Česko mohla pozvednout. Dává šanci, že by se z ní mohl vylíhnout nějaký český Bill Gates nebo Mark Zuckerberg. Člověk, který skutečně něco vymyslí a bude to umět dobře prodat a dobře na tom vydělat.
Zcela nedoceněná – vyjma jejími zahraničními nepřáteli – je i ohromná geopolitická zásluha EU v nedávné minulosti. Zatímco členské státy se zaměstnávaly výše (minule – pozn. red.) uvedenými problémy, mír mezi národy západní Evropy a trvalý růst jejich blahobytu.
Americký zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, jehož úkolem je vyšetřit spolupráci „osob spojených s kampaní prezidenta Donalda Trumpa s ruskou vládou“ a související trestnou činnost, zaznamenal první zářezy. Obvinil dva lidi, kteří jednu dobu v kampani oficiálně působili, a jednoho externího poradce dotlačil k přiznání. Několik dalších lidí je prý blízko obvinění.
Bylo to před pěti lety v Petrohradě na tramvajové zastávce u Finského nádraží, pod Leninovým pomníkem, kterých je v tom městě pořád ještě plno. Tenhle připomínal, že tady Lenin vystoupil 3. dubna (16. 4.) 1917 po deseti letech v exilu z vlaku, do kterého ho před týdnem posadili v Curychu Němci. V jedné kapse čepici, kterou si koupil ve Stockholmu, měla štítek a měkký okraj, takže se do té kapsy dala strčit, říkalo se jí pak „leninka“.
Vzpomínáte si na takzvanou Steeleovu složku? Soubor memorand, které sepsal bývalý britský rozvědčík Christopher Steele o kontaktech Donalda Trumpa v Rusku. Když byla letos v lednu publikována, způsobila prvotřídní senzaci, jakou nevyhnutelně vzbudí tvrzení, že ruské tajné služby disponují materiály zachycujícími Donalda Trumpa v kompromitujících situacích.
Jsou to dva rozdílné světy, pro které platí úplně protikladná pravidla. Ten starý, klasický, offline je svázán regulací, stát na něj nakládá byrokratické povinnosti a vymáhá na něm placení často velmi vysokých daní. Ten druhý, online a technologický svět všemu z toho uniká.
Zprávou, že bývalý premiér Mirek Topolánek (v úřadu 2006-2009) kandiduje na prezidenta, dostala prezidentská volba úplně jiný spád. Nesouvisí to přímo s Topolánkovými vyhlídkami, může se ukázat, že pro kritickou masu voličů bude nestravitelný kvůli špatné pověsti, spíš pociťované než založené na znalosti faktů.
