Když se pár let po sametové revoluci vyslovilo „Hliněná bašta“, bylo to tajemné, neprobádané, byla to výzva, kulinární pojem, atraktivní tahák pro každého, kdo byl důležitý, významný, anebo si o sobě aspoň myslel, že něco znamená. Pak nastala nějaká pauza, z mého pohledu trochu vzduchoprázdno, ovšem to už dávno neplatí! Pro ty, kdo nikdy nebyli v Průhonicích u Prahy, musím zdůraznit, že jde o velmi zvláštní „satelit“.
Miluji paradoxy! Nejzajímavější a podle mého názoru dnes nejkreativnější vegetariánskou kuchyni v Praze nabízí šéfkuchařka, která sama má ráda maso, od dětství umí stahovat králíka a pochází z Moravy. Miluše Makó již čtvrtým rokem vládne unikátní restauraci schované v atriu administrativního komplexu Florentinum. Co je tu zvláštního? Skoro všechno! Nejvíc asi to, že se tu setkáte se skutečně reálnou udržitelností a cirkulární ekonomikou. Květiny jsou zavlažovány vyčištěnou vodou z vlastního provozu, vzduch je čištěn ekologickými filtry, biodynamické osvětlení reaguje na aktuální venkovní prostředí.
Snad každá země má své unikátní kulinární speciality a úchylky, různá období v roce, kdy se konzumuje nějaká sezonní potravina nebo se jen tak blbne pro legraci a zábavu. Megajedlíci se něčím cpou k prasknutí, a kdo toho spucne nejvíc, ten vyhrává. A tak se pořádají závody, kdo sní rychleji kila švestkových knedlíků, pizzy, řízků, hamburgerů, vypije nejvíc piva nebo na posezení spořádá padesát vajec natvrdo (možná se vám vybaví známá filmová scéna, kdy tohle zvládne vězeň „Frajer Luke“ v podání Paula Newmana).
Strašlivě jsem se mýlil, když jsem podlehl dojmu, že o třeboňské gastronomii vím téměř všechno! Pečenou hlavu sumce a k tomu ještě jeho vel-rybí dolní čelist jen tak na obíračku? To jsem opravdu nečekal. Výtečné, okouzlující, nové, neokázalé a navíc – jak říkají neplýtvači – ta ryba byla zpracována „od čumáčku až po ocásek“. Do romantické, rybníkové jihočeské Třeboně se jezdí na cyklistické výlety, na ryby, na běžky, na výlovy, na procházky a samozřejmě do lázní. Lidé, kteří vyznávají kvalitní kulinární zážitky, tu určitě doporučí nejméně pět zaručených tipů!
Nikdy bych netušil, kolik zlé krve, tupých xenofobních výpadů a odpudivé zášti (ale naštěstí i mnoho normálních lidských názorů) přinese moje celkem běžné facebookové upozornění na novou ukrajinskou restauraci The Boršč umístěnou na rohu Strossmayerova náměstí v Praze 7. Jak je to vlastně s tím borščem? Tady mají na meníčku třeba hovězí nebo vegetariánský boršč se smrkovým hřibem, kyjevský kotlet, varenyky s tvarohem a koprem, tatarák ze sledě, ale také uzená vepřová ouška a spoustu dalších ukrajinských pokrmů.
