Bývala to rodinka jako z reklamy. Nebo z netflixového thrilleru, kde navzdory idylickým kulisám od počátku víte, že se už brzy stane něco velmi špatného. Ona krásná štíhlá brunetka, on fešák atletického vzhledu. A jejich tři roztomilí blonďatí chlapci. Sloužili jako důkaz, že konzervativci nepožadují návrat žen do kuchyní. Naopak, byl to on, kdo ustoupil do pozadí a pečoval o děti, aby si jeho žena budovala kariéru, nejprve jako maďarská státní sekretářka pro EU, pak ministryně spravedlnosti.

O tři roky později je všechno v troskách. Manželství bylo rozvedeno, ona sama se stáhla z veřejného života a naopak její bývalý manžel se se svou stranou Tisza stal nejsilnějším politickým vyzyvatelem Viktora Orbána od roku 2010. Judit Vargová bývalého muže obvinila z dlouhodobého domácího násilí, on zveřejnil tajné nahrávky, které si pořizoval už v době manželství.

Pokud se Péter Magyar po parlamentních volbách v neděli 12. dubna stane novým maďarským premiérem, bude to epochální završení zdánlivě banálního příběhu o lásce, z níž se stala nenávist.

Únava z Orbána

Počátek Orbánovy politické dráhy můžeme datovat do března 1988, kdy společně se spolužáky z budapešťských práv založil Fidesz, tehdy jako protikomunistické mládežnické hnutí. Brzy to tedy bude už 38 let, co Maďaři vídají jeho obličej ve spojení s politikou. V březnu 1990 byl Fidesz, v mezičase transformovaný v politickou stranu, zvolen do parlamentu a Orbán se stal poslancem.

Na webu maďarského parlamentu měli donedávna k dispozici starší verzi stránek, kde měl každý poslanec fotku z doby, kdy byl poprvé zvolen. Orbán a několik jeho kolegů z Fideszu tam měli opravdu fotografie, které jim udělal parlamentní fotograf tehdy na jaře 1990.

Mladé tváře s drzými úšklebky by dnes už málokdo správně přiřadil k solidním šedesátníkům s nadváhou. Hned na počátku devadesátých let se v maďarské politice vytvořily dva velké bloky, národně-konzervativní, vzešlý z antikomunistického hnutí, a socialisticko-liberální, jehož hlavní oporu tvořili postkomunisté. Fidesz se po krátkém váhání zařadil do prvního tábora a postupně ho opanoval, hlavně silou Orbánovy osobnosti, kombinace živočišného kouzla s horečnatou pracovitostí a vytříbeným citem pro maďarskou duši, získaným jednak dětstvím na chudém venkově, jednak dlouholetým studiem politiky a historie. Se stipendiem Sorosovy nadace studoval Orbán v Oxfordu politologii a podle svého okolí stále čte desítky knih ročně a nutí k tomu i své podřízené.

V roce 1998 se mladičký Orbán stal premiérem poprvé. Zpětně to hodnotí tak, že ještě nebyl na vládnutí připravený. Na to skutečné vládnutí, ne na pouhou správu věcí veřejných. Média, „hluboký stát“, zahraničí – nikdo jim prý tehdy nepřál a oni volby o čtyři roky později volby těsně prohráli. Pro Orbána se jednalo o obrovský šok, dlouho si lízal rány a analyzoval, kde vlastně udělal chybu.

V roce 2006 se to navíc opakovalo. Levice u moci nepředváděla žádné závratné výkony, ale do jejího čela se dostal energický a rétoricky zdatný Ferenc Gyurcsány, jehož Orbán znal od mládí, kdy Gyurcsány vedl komunistický svaz mládeže. Jejich vztah byl nevraživý, ale zároveň zvláštním způsobem respektující. Gyurcsány ho nejdřív porazil v předvolební debatě (z tohoto traumatu se Orbán dodnes nevzpamatoval a předvolební debaty nenavštěvuje), pak i ve volbách.

Možná tehdy Orbán i chvíli uvažoval, jestli by se neměl z politiky stáhnout a začít se konečně živit prací, jak by řekl humorista. Jenže za pár měsíců přišel osudový moment: z uzavřeného mítinku socialistů v Balatonőszödu unikla nahrávka Gyurcsányho projevu, v němž se vulgárně přiznává, že volby vyhráli díky otevřenému lhaní voličům o stavu země a především ekonomiky. Orbán pochopil, jaká šance se mu naskytla, a zavelel do útoku. Gyurcsány se navíc rozhodl pohár hořkosti vypít až do dna, tedy „schytal“ i ekonomickou krizi 2008, která oslabené Maďarsko poslala na kolena.

Protivládní demonstrace v ulicích policie potlačovala s brutalitou pro střední Evropu nezvyklou. Byla to jízda po skluzavce. Orbán se v roce 2010 vrátil k moci, získal ústavní většinu. Tentokrát už byl připravený, s robustním mediálním i finančním zázemím, se seznamem změn, které musí co nejdříve uskutečnit. Transformaci politického systému provedl během prvních dvou let, než se Evropa stačila rozkoukat. Od té doby vybral všechny zatáčky, v letech 2014, 2018 a 2022 pokaždé znovu zvítězil s ústavní většinou. Každou krizi nakonec zvládl a obrátil ve svůj prospěch.

Dokonce se říká, že bez krize je Orbán mrtvolný a jeho podpora klesá. Zdroj krize pak musí být primárně v zahraničí. V roce 2014 to bylo ohrožení maďarské ekonomické suverenity, v roce 2018 vnucování migrace Bruselem, v roce 2022 válka na Ukrajině. S těmito incentivy Orbán pracoval jako bůh. Svou roli hrála i neschopná opozice, zejména Fidesz léta těžil z přítomnosti Gyurcsányho, jenž působil jako toxická figura mající svou skupinu voličů (obvykle žen vyššího věku), ale absolutně neschopná získat většinu. A to je v Maďarsku důležité, protože Maďaři na rozdíl od Čechů neradi rozdrobují moc a nevolí malé strany. Volby v letech 2002 a 2006 Orbán prohrál s více než čtyřiceti procenty hlasů. Takového výsledku v Česku nedosáhl nikdy žádný vítěz sněmovních voleb.

V roce 2022 se opozice spojila poprvé do jednoho celku (dle slov lídra koalice Pétera Márkiho-Zaye „od komunistů po fašisty“) a šla proti Orbánovi v jednom šiku. Jenže Márki-Zay se opakovaně projevoval spíš jako blázen a neřízená střela než jako „moderní konzervativec“, jak se ho snažili představovat veřejnosti. Jeho nešťastné výroky a pochybné charisma vedly k další spektakulární porážce, navzdory slibným průzkumům a už tehdy patrné únavě Maďarů z Orbána.

Krátce před volbami Rusko vpadlo na Ukrajinu a maďarská veřejnost zareagovala úplně jinak než například ta česká. Maďarské vztahy s Ukrajinou byly bez povšimnutí zbytku Evropy kontinuálně špatné již od roku 2014, kdy vláda v Kyjevě podle interpretace Budapešti zahájila tažení proti „právům národnostních menšin“, včetně té maďarské. Rozhodně neplatí, že by Maďaři většinově sympatizovali s Ruskem, ale Orbánova rétorika o tom, že to není jejich válka a jediným maďarským zájmem je zachránit příslušníky maďarské menšiny před mobilizací do ukrajinské armády, má podporu. To, že v této věci udělali chybu, později připustilo několik opozičních politiků, kteří s údivem zjistili, že ztratili voliče i v oblastech, jež si historicky vždy přisvojovaly levicové strany.

Přichází Maďar

Magyarova největší výhoda je, že pochází takříkajíc z útrob a zná orbánovskou strategii. Nebyl jen manželem ministryně, sám ve Fideszu působil od roku 2002 a prostřednictvím své ženy byl součástí nejdůvěrnějších intrik. Šikovně tak reaguje na polínka, která mu nyní Orbán hází pod nohy. Ta samá, o něž levicová opozice opakovaně zakopávala, s předvídatelnými výsledky. Věrnost ideologickým dogmatům jim znemožňovala uznat, že v otázkách jako migrace, LGBT nebo Ukrajina má Orbán na své straně pohodlnou většinu maďarské společnosti. Nebo že pokud opakování bruselských výhrad k maďarskému právnímu státu vedlo ke čtyřem volebním porážkám, popáté to zopakuje opravdu jen ryzí šílenec.

Magyar si dobře uvědomoval, že musí Fidesz vylákat na jiná kolbiště, kde není tak silný. Vedle korupce je to třeba dlouhodobě pokulhávající kvalita veřejných služeb, zejména školství a zdravotnictví, nebo úpadek infrastruktury. Svou roli určitě hraje i to, že zatímco v prvních deseti letech Orbánovy vlády se maďarská ekonomika po recesi zvedala a rostla, zhruba od covidu se to zlomilo a země se potýká se stále větším zaostáváním. Část peněz Maďarsku blokuje Brusel, což je delikátní téma. Na jednu stranu Maďary netěší, že o tyto prostředky přicházejí. Na druhou stranu jsou pověstní svou národní hrdostí a nechtějí se nechat vydírat.

Magyar našel jakousi zlatou střední cestu, kdy sice slibuje, že se Maďarsko „vrátí zpátky do Evropy“ a získá „peníze, které mu náležejí“, ale zároveň se mu daří působit „nebruselsky“. Jeho strana v Evropském parlamentu nehlasuje pro podporu Ukrajiny (jako jediná v Evropské lidové straně), slibuje „skutečný boj“ proti migraci a vyhýbá se spojení s toxickým progresivismem.

Ve vztahu k Rusku Magyar kritizuje Orbána jako „proputinovského“, ale nelze najít jedinou konkrétní věc, v níž by se od jeho politiky plánoval odchýlit. To, že Rusko je v ukrajinském konfliktu agresor a válka musí skončit vyjednáváním, říká i Orbán. V otázce migrace Magyar poukazuje na to, že zatímco vláda verbálně brojí proti migrantům, dováží množství gastarbeitrů z Asie do maďarských fabrik. Magyar tvrdí, že v případě vítězství své strany zakáže dovoz pracovníků ze zemí mimo EU.

Když Orbán připravil polínko v podobě zákazu Pride pochodu, Magyar pouze řekl, že podporuje právo na shromažďování občanů bez ohledu na to, za jakým účelem. „Stará opozice“ by na to skočila a obalila se do duhových vlajek. Kromě toho Magyar vytáhl proti Fideszu i v jeho výsostném tématu, ochraně maďarských menšin za hranicemi. Magyar se ostře pustil do slovenského zákona proti zpochybňování Benešových dekretů, přičemž dal najevo tradiční maďarskou aroganci a pro Slovensko používal výhradně výraz „Horní země“ a pro Bratislavu uherský název „Pozsony“.

Fidesz může samozřejmě poukazovat na jednotlivé nekonzistence a na různé výstřední projevy lidí z Tiszy, které nasvědčují tomu, že Magyar je prostě zdatný populista, jenž díky svému původu „v útrobách“ ví, co Maďaři chtějí, ale jako premiér bude sloužit „jiným zájmům“. Že se mu jeho rétorika v Evropě trpí, protože je to jediný způsob, jak porazit nenáviděného Orbána. A že logika za tím je jednoduchá: Budapešť ho bude volit stejně, proto se musí zaměřit na venkovské voliče. To všechno je možné, a dokonce pravděpodobné, ale nakonec tomu stejně uvěří jen ten, kdo tomu uvěřit chce.

Existuje i kompromat, který zřejmě čeká na své zveřejnění těsně před volbami. Podle některých informací by mělo jít o video, na němž Magyar souloží s bývalou přítelkyní a především konzumuje drogy. Orbán má zkušenost z voleb 2002, kdy socialisté těsně před volbami masivně rozesílali SMS s falešnou zprávou, že Orbán napadl svou manželku a ta skončila v nemocnici. Je to jedno z Orbánových těžkých traumat, ale i poučení, co všechno se dá dělat, když je souboj těsný.

Fungovat to může, ale také nemusí, záleží na míře naštvání maďarské společnosti. Těžko lidé pevně odhodlaní volit proti Orbánovi změní názor, protože předseda opoziční strany má sex. Optimismus Fidesz čerpá z toho, že průzkumy před čtyřmi lety ukazovaly těsný souboj, ale nakonec v důsledku působení různých faktorů z toho byla ústavní většina pro Fidesz. Ten má za sebou robustní zázemí a nepochybně už vládní stratégové vypracovali důkladný plán pro rozhodující týdny.

Souboj s Magyarem je každopádně nová kvalita, protože, jak se zpívá v jedné populární maďarské národovecké písničce, je to člověk „stejné krve“. A to v Maďarsku znamená hodně.