Válka USA proti Íránu nebere konce, eskaluje i válka Ruska s Ukrajinou, která sice prohrává, ale v uplynulých týdnech se jí dařilo zasahovat ruské rafinerie. Ceny ropy a zemního plynu jsou podle expertů krok před prudkým růstem. Benzin vystoupal u pumpařů nad 45, diesel pod 50 korun za litr. České domácnosti, které topí plynem, čeká od ledna zdražení o třetinu. Babišova vláda oznamuje regulaci cen pohonných hmot od října a snížení spotřební daně z nafty. Vicepremiér Karel Havlíček (ANO) deklaruje energetickou krizi.

Bude ta energetická krize velká? Na čem závisí její rozsah?

Bohužel už v ní jsme, i když na účtenkách pro domácnosti se ještě neprojevuje. A ani ne u všech firem, díky delším kontraktům a fixaci cen. Ale stačí se podívat na vývoj cen plynu: momentálně přes 80 eur za megawatthodinu, přičemž v lednu to bylo kolem 30. Ale co je ještě důležitější – v USA je plyn za osm až devět eur za megawatthodinu, máme desetkrát dražší plyn než v Americe.

Čím si ten rozdíl vysvětlujete?

Samozřejmě že něco je vinou války na Ukrajině, v Hormuzu a druhé fáze této války, která se odehrává v Jemenu. Z mého pohledu ale ta finální rána přichází z Evropy. V kombinaci s dekarbonizačním procesem v Evropě a vším, co je s ním spojeno, jsou ty války doslova a do písmene smrtící koktejl.

Prohloubí energetická krize schodek rozpočtu na příští rok? Cenové stropy i nižší daň na naftu jsou další tlak na rozpočet.

Základ je, že my nepřipustíme, abychom během další energetické krize měli u nás vyšší ceny energie než v okolních zemích. Zaplaťpánbůh za to, že jsme lidem prominuli platby za obnovitelné zdroje. To byl klíčový krok a dnes nám hrozně pomáhá, máme díky němu druhou nejnižší energetickou inflaci. Teď ale musíme reagovat na vývoj cen pohonných hmot. Pokud takové kroky podnikají okolní země, jiná cesta není. Přece nebudeme mít dražší energie a pohonné hmoty než Německo. To není možné.

Proč vlastně?

Když mají lidi tady třikrát nižší příjmy než v Německu? Kdyby se k tomu ještě dopustilo, že v Německu mají levnější naftu a benzin, tak to tu nikomu nevysvětlíte. Musíme prostě nějak reflektovat dění okolo nás. Opačný přístup už vyzkoušela minulá vláda. Čekala na evropské řešení a skončilo to nejvyšší inflací široko daleko. Vy jste se ptal, jaké dopady budou naše kroky mít na státní rozpočet. Teď se ještě těžko odhadují. Záleží, kam až půjdeme, a to zase záleží i na tom, co udělají okolní země. Zatím nás kroky kolem cen pohonných hmot letos na jaře a v létě stály jednotky miliard.

Schodek rozpočtu na příští rok, který v těchto dnech dohadujete v koalici, je přirozeně bez těchto subvencí?

Ano. V každém rozpočtu máte drobný manévrovací prostor v řádu několika miliard, ty by se našly. Ale návrh státního rozpočtu řekněme s desítkami miliard korun na podporu cen energií samozřejmě nepočítá. Tu částku ani nejde odhadnout, když nevíte, jak se bude vyvíjet situace. Schodek v návrhu státního rozpočtu na příští rok stlačíme oproti původnímu návrhu o nižší jednotky miliard. A v příštím roce po dohodě s Motoristy ho stlačíme tak, aby to celkem dělalo dvacet miliard (ve srovnání se startovním návrhem ministryně financí – pozn. red.).

Přidržel bych se ještě vaší metafory se smrtícím koktejlem. V jakém poměru jeho tři složky – Hormuz, Ukrajina, Green Deal – jsou?

Tak když do smrtícího koktejlu naliju od každého jedu kapku, budete zkoumat, který přesně mě zabije? I Amerika je pod tlakem narůstajících cen. Ale protože si nenaordinovala takovou dekarbonizaci jako Evropa, dokáže nastupující krizi ustávat s násobně levnějšími energiemi. Pro mě je asi tou smrtící přísadou koktejlu Green Deal v podobě, v jaké byl implementován v roce 2022. Tedy Fit for 55, detailní prováděcí scénář Green Dealu. Nic podobného na sebe Amerika neuvalila. S Trumpovou energetickou, klimatickou a migrační politikou souhlasím bezezbytku. S jeho celní politikou nesouhlasím, a jestli se mě zeptáte, zda jeho někdy tvrdá, invazivní politika v mezinárodních vztazích je o. k., tak v celé řadě případů bychom ho podpořili, někde ne. Ale ty tři pilíře dělá dobře.

Když USA napadly Írán a ten v odvetě ostřeloval Emiráty a další země Perského zálivu, odkud USA útočily, náš ministr Macinka nelenil, zavolal si na kobereček íránského velvyslance a pokáral ho, že se jeho země brání. Má takhle vazalský přístup pořád smysl?

Myslím si, že nikdo neočekával, že se válka bude vyvíjet tímto způsobem. A nepodceňoval bych, že íránský režim dokončoval jaderný program, což představovalo velký problém.

Pro to nejsou žádné důkazy. Tvrdil to tak maximálně Mosad a americké služby mu oponovaly.

Jasně, je o tom diskuse. Ale já bych ten motiv nepodceňoval, i kdyby pravděpodobnost byla jen deset procent. Každopádně byla podceněna míra vzdoru Íránu. Ten nás dneska drží v klinči přes ceny energií. To je realita a je třeba si ji přiznat.

A když jsme tedy Američany na začátku s psí věrností podpořili, teď když to je jeden z faktorů energetické krize, chodíte aspoň za nimi a říkáte jim: Nechcete už to, kluci, skončit?

Nejsme v situaci, kdy bychom Američanům mohli radit, co mají dělat v Íránu. Buďme při zemi. Ale my s nimi máme fakt velmi dobrý vztah. Oni naši vládu považují za hlas rozumu. Neznamená to, že máme souhlas úplně ve všem, koneckonců s nimi nesouhlasíme s těmi procenty HDP na armádu. Nemůžeme se nechat tlačit do rohu nějakou tabulkou, kdy dáváme jeden rok 2,4, další rok 2,8, pak 3,1 a 3,5 procenta HDP na obranu. To je akorát tlak na zbrklé nákupy. Nákupy produktů, které nepotřebujeme nezbytně nutně, které budou předražené a kdy výběr bude netransparentní. Snažíme se jim vysvětlovat každým dnem, že peníze musíme dávat i do bezpečnosti vnitřní, energetické, průmyslové – a oni tomu velmi dobře rozumějí. Na rozdíl od naší zmatené opozice, která na jednu stranu říká: Snižujte deficit, a na druhou stranu volá: Dávejte víc do armády!

Když jste oznamoval energetickou krizi, zmínil jste, že nejhůř v Evropě zasáhne střední Evropu. Proč?

Střední Evropa se kvůli německé Energiewende zbavila velkých kapacit uhlí a jádra, tím se stala závislou na dovozu plynu. Ten jak známo tvoří závěrnou cenu elektřiny na burze. Ve chvíli, kdy je extrémně drahý, pak tu ránu schytáváme větší. Ve střední Evropě reálně není možné oddělit cenu elektřiny od ceny plynu. Technicky by to šlo, ale nikdy s tím nebude souhlasit Německo, které by v tu chvíli muselo zadotovat paroplynové elektrárny. Krize postihne střední Evropu nejvíc proto, že má energetický mix nastavený naprosto katastrofálně. A pokud je plyn tak drahý, potrvá několik let, než se cena zase srovná. Do té doby budou muset vlády pracovat se svými nástroji.

Čistým řešením by samozřejmě bylo přesvědčit Evropskou komisi k razantní změně emisních povolenek. Někoho by to i bolelo, zejména spekulanty. Ale minimálně by to zmenšilo tlak na odstavování uhelných zdrojů. Ty se dosud odstavují a dál se budou odstavovat kvůli emisní povolence. Což opět zvýší cenu energií.

Na jaře to vypadalo, že se rýsuje změna u povolenek ETS 1. Komise pod tlakem skupiny vlád včetně české navrhla menší rozvolnění. V těchto dnech to Evropský parlament vrátil zpátky, byť by to byl o trochu lepší stav než ten platný dnes.

Jsou to takové mikroúspěchy, ale žádné zásadní řešení. Česká republika dnes s Itálií a dalšími státy zejména z východu Evropy v těch věcech skutečně velmi tlačí. Troufám si tvrdit, že někdy jsme i na čele pelotonu. Odpor proti nařízení o metanu jsme jednoznačně iniciovali my. Podařilo se nám tu o tři roky odsunout průšvih s metanem. Kupci si měli zjišťovat lidově řečeno životopis plynu anebo ropy: odkud je, kolik při těžbě a dopravě uniklo metanu. Odklad této povinnosti jsme iniciovali my, dostal jsem na naši stranu 17 zemí. Je to dílčí úspěch. Laicky to nařízení o metanu vypadá jen jako výkazy a byrokracie, ve skutečnosti by znamenalo, že z některých zemí se suroviny nemohou brát. A to by se projevilo ve vyšší ceně.

Ale takhle jde jedna věc za druhou: ať jsou to cíle pro emise do roku 2040, nebo cíle pro automotive v letech 2030 a 2035. Kam se podíváte, tam se tyčí nějaká ambice, nějaký unijní cíl. Většinou se ho podaří trochu zmírnit. Teď se nám povedlo uhrát u povolenek ETS 1 energeticky náročné obory, které měly přicházet o povolenky zdarma. I to se oddaluje, do roku 2030. Můžeme tedy říct, že pro ty firmy se situace nezlepší, ale zaplaťpánbůh se ani teď hned nezhorší. Energeticky náročný průmysl jsme zachránili na tři roky, možná na čtyři. Ale tu hrozbu jsme jen oddálili. I když já jsem vděčný aspoň za to oddálení. Jako ministr průmyslu bych nechtěl být u toho, jak to naše sklárny, ocelárny, hutě, výrobci stavebních materiálů, keramiky, cementu, samozřejmě slévárny balí. Proto, že tlak už nejde ustát.

Celkově byste řekl, že se vám daří, nebo nedaří ten zelený buldozer EU brzdit?

Naše vláda samozřejmě nemá sílu, aby otočila kormidlem dějin. Jsme už poučenější. V minulé vládě jsme hodně sázeli na V4. I když Visegrád bude křičet – a je důležité, aby se ozval, tak popravdě řečeno je to pořád málo. Dnes nám připadá důležité, že se k nám z velkých zemí připojila Itálie. Na úrovni premiérů i na úrovni ministerské je ta spolupráce skvělá. Racionální je například Belgie. A musím říct, že racionální názory zaznívají i z Německa, leč tamní vláda je v zelených otázkách rozpolcená. Takže ministryně hospodářství z CDU Katherina Reicheová hlasuje na radách pro energetiku s námi, podpořila nás s metanem, kde pozice Německa dlouho nebyla jasná. Ale druhý den přijde rada pro životní prostředí a tam její kolega z vlády, člen jiné strany, hlasuje opačným směrem.

Při pohledu na Německo našim kritikům doma říkám: Važme si toho, že u nás je středopravá vláda – catch-all ANO, pravicoví Motoristé, pravicová SPD –, která má jasno v hospodářské politice, zajedno, že motorem růstu má být privátní sektor, a ne stát, jak nás přesvědčovali sociální demokraté v naší minulé vládě. Já jsem tak vděčný, že se socdem už nemusím ve vládě být, že už naši vládu nedrží tak jako minule pod krkem komunisti. Nemáme spory ani v tom, že je potřeba deregulovat. Proto stavební zákon. Jednota panuje i v tom, že máme dělat racionálně politiku energeticko-klimatickou. V případě české vlády je nepředstavitelné, že já něco jeden den odhlasuji na Hospodářské radě, a druhý den by přijel náš ministr životního prostředí a celé to tam podrazil. V takové vládě bych nemohl pracovat.

Zatímco opozice je parta, která by do klimatické politiky rvala další stovky miliard korun a nás tlačí k nižším schodkům. Podívejte se, v jakých oni sedí frakcích Evropského parlamentu. STAN, lidovci, topka u lidovců Ursuly von der Leyenové. Kdo dnes řídí Evropu? Lidovci, socialisté, zelení. I Piráti jsou jednoznačně v tomto proudu. A když vidím, jak se mění ODS, jak získávají navrch lidé typu Evy Decroix a nejúspěšnějším občanským demokratem je pirát Lipavský, pak je jen otázkou času, než do toho hlavního evropského proudu spadnou i oni. Že takový Saša Vondra mluví docela racionálně, je fakt. Ale on tam zjevně začíná být v menšině.

ETS 1 jsou povolenky pro průmysl. Co povolenky pro domácnosti: platí váš slib z volební kampaně, že ETS 2 nezavedete?

Platí náš slib a jsme připraveni udělat všechno pro to, abychom je nezavedli. Původně měly ETS 2 platit už od příštího roku, nakonec cukli a posunuli je na leden 2028. Není to domyšlené, což vidíme i na tom, jak chaoticky nastavují strop. Navíc já nemám rád manipulativní výroky typu: Cenový strop je 45 eur na tunu CO₂. Do pytle, tak si to dopočítejme: 45 eur v cenách z roku 2020 dnes fakticky znamená 60 eur. A pojďme si dopočítat, jaký bude jejich dopad. To myslí vážně, že si v situaci, kdy nám zásadním způsobem rostou ceny pohonných hmot, ještě uměle zvýšíme cenu emisní povolenkou?

Pokud ETS 2 nezavedeme, začnou nám už za rok a čtvrt nabíhat pokuty od Evropské komise. Jste na to nachystaní?

Musíme jednat, argumentovat, vysvětlovat.

Spekulujete třeba s tím, že ve Francii na jaře po volbách může dojít k politickému zemětřesení a EU nabere jiný směr?

Není to jen Francie, příští rok čeká Evropu tuším jedenáct voleb. Začnou se znovu rozdávat karty. Já věřím, že stále ještě lehce většinový evropský mainstream, který nechce cuknout z tvrdé dekarbonizace a není ochoten přiznat si s tím spjaté chyby, se posune k rozumu. Už se v politice pohybuji delší dobu a jezdím napříč Evropou, jednám s politiky prakticky ve všech zemích. A já skoro neznám v Evropě politika, který by ještě věřil tomu, že uhlíková neutralita k roku 2050, tyhle věci, jsou správná cesta. Všichni jsou naladění na to, že to nedopadne a že se zelené cíle budou přehodnocovat. Stanuli jsme kousek od chvíle, kdy se to začne říkat veřejně, ne jen za zavřenými dveřmi. Myslím, že je otázka času, kdy se v Evropě aspoň trochu přeskupí síly.

Když jsem v Americe jednal s členy Trumpova kabinetu, tak oni se nás ptali: Vy nám připadáte jako hlas rozumu, ale proč takhle nemluví v Evropě ostatní? Odpovídal jsem: Není to tak, že by nemluvili. Přinejmenším mezi ministry hospodářství dnes už většina z nich hovoří podobně jako my. Ne zcela oficiálně. Ale třeba u toho metanu se nová většina už projevila, bylo nás sedmnáct.

Máte představu, jak vysoké by pokuty při nezavádění ETS 2 pro Českou republiku byly?

Nikdo to dneska neví. Jsou různé varianty a velké rozstřely mezi nimi. I Evropská komise do toho teď popravdě řečeno příliš nebuší, protože se čeká na ty všechny volby. Já chci věřit, že se v roce 2029 při eurovolbách hlasům rozumu, racionálním silám v různých členských státech podaří lidem vysvětlit, že ty volby jsou zásadní, a že když se nepodaří změnit směr teď, tak EU spěje definitivně ke svému konci.

Jako že rok 2029 je poslední možnost zatočit a nevjet do zdi?

S plnou zodpovědností říkám, že pokud by dosavadní politika pokračovala i po evropských volbách roku 2029, budou pak ekonomické škody už tak nedozírné, že už se to nedá ustát. Čína nás úplně převálcuje. Amerika se nám ještě víc vzdálí. Když dnes vidíte, jak se rozevírají nůžky v Atlantiku a vláda Donalda Trumpa, ať se nám to líbí, nebo ne, si užívá potápění Evropy… Trump nepotřebuje činit pobídky pro evropské firmy, když těm firmám stačí porovnat si ceny elektřiny a plynu u nich a tady.

Američané i na svých nízkých cenách plynu ještě vydělávají. Přijeli jsme nakupovat americký plyn a v Henryho hubu, což je obdoba evropské plynové burzy v Rotterdamu, stojí megawatthodina 8,5 eura. V Rotterdamu stojí 80 eur. Chceme patnáctiletý kontrakt. Američani: Oukej, pojďme ho podepsat. Oni nám nedávají nějakou vyšší cenu, nevyužívají toho, že v Evropě máme vyšší ceny. Takže my nakoupíme za osm padesát a konečná cena je kvůli stlačení, dopravě lodí, tady zase rozmrazení a dopravě po kontinentu bohužel několikanásobná, někde mezi 20 a 30 eury za megawatthodinu. Ale pořád je to lacinější než kupovat v Evropě! A nejzajímavější na tom je, že i pro Američany je prodej za osm padesát pořád, jak říkají, super byznys.

Nechci teď hodnotit, jestli to bylo správné geopoliticky, ale objektivně vzato je rána pro českou ekonomiku, že jsme byli odříznuti od ruských fosilních paliv?

My jako Česká republika jsme se neodřízli. Byli jsme a jsme závislí na tom, co k nám doproudí z Německa. Česká republika fakticky nikdy nekupovala ruský plyn. Kontrahovala ho s někým jiným, ale ty molekuly samozřejmě byly ruské, protože do Německa šlo velké množství ruského plynu. Samozřejmě válka na Ukrajině má dopad na ceny energií pro celou Evropu. Musíme ale tento pohled vyvažovat pohledem na bezpečnostní rizika, úvahou, do jaké míry je nákup ruských surovin posilováním Ruska. Reflektuji stav, který dnes máme. Potvrzují se do puntíku má slova z roku 2022, kdy jsem říkal, že Evropa se nemůže tak rychle zbavit ruského plynu. Tenkrát mě za to kritizovali. A dnes jsme po skoro pěti letech války v situaci, kdy Evropa pokrývá spotřebu plynu 15 procenty z Ruska. Ruský LNG šel hodně nahoru. Francouzi a Španělé ho prostě kupují.

Ukrajině od počátku dáváme bezpodmínečnou podporu, pomáháme jí financovat válčení. Pak tento náš spojenec nejdřív zničí plynovod, kterým k nám chodil levnější plyn, než jaký dnes dovážíme loděmi, načež vyřazuje z provozu ruské rafinerie. Přispívá tak k dražší ropě na světových trzích. Jste ochoten jako politik lidem říkat, že to je nutná daň za pomoc Ukrajině, že ta má na veškeré kroky právo, i když budou čeští řidiči tankovat dráž?

Musíte se na to dívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden je ekonomický, druhý je bezpečnostní. Zaprvé je tedy Putin agresor. Zadruhé ale samozřejmě vidíme i negativní dopady v oblasti energeticko-ekonomické. Taky proto už čtvrtým rokem neustále opakujeme, že jediné možné řešení je urychlit jednání a jít na kompromis. Nakonec ty kompromisy stejně nějaké budou. Skutečný lídr dělá všechno pro to, aby válka nevznikla, anebo aby byla ukončena, pokud vznikne. Na začátku války se kompromisy hledají snadněji, než když už mezitím byly zmařeny statisíce lidských životů. Je fatálně špatně, že se to tady nepodařilo v roce 2022. Teď jsem měl na návštěvě vysoké činitele z Turecka a potvrdili nám, že k dohodě bylo na jaře 22 v Istanbulu hodně blízko. Světoví lídři tehdy selhali. Jak říkám, lídr hledá způsob, jak válku ukončit, ne jak v ní pokračovat. Před dvěma lety byla naprosto nepřijatelná myšlenka, že by kdokoli jednal s Putinem. Německý kancléř Scholz mu chtěl telefonovat a dostal kartáč. A dneska se to bere jako racionální přístup. To není obhajoba Ruska, chraň Bůh, Rusko je agresor, neměli na Ukrajině co dělat. Totálně to přešťavili.