Chtělo by se říct, že střet mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše nedávnou cestou na summit NATO do Ankary neskončil. A to když hlava státu tento týden vetovala novelu zákona o veřejných rozpočtech, která Babišově vládě umožňovala v případě potřeby výrazně popustit žilou. Když se však blíže podíváme na okolnosti veta, je zřejmé, že tentokrát je hlavní důvod jiný.

Už předchozí vládě Petra Fialy, ač s ní byl názorově mnohem víc spřízněn než se současnou Babišovou, pak před dvěma lety poměrně zavařil, když o den odložil podpis změny valorizace penzí. Ač šlo spíše o symbolické vyjádření výhrad k novele, Fialově kabinetu tehdy pozdržení znemožnilo zavést zákon od 1. září, musel měsíc počkat. Pavel se také nevyjadřoval nijak zvlášť pozitivně o návrzích státního rozpočtu bývalého ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS, byť je nakonec vždy schválil.

Současnou novelou si však Babišova vláda vysloveně koledovala. Na jednu stranu lze brát argument ministryně financí Aleny Schillerové z ANO, že bez změny zákona by vláda musela připravit rozpočet s maximálním deficitem 150 miliard korun. Což by při současných zvyklostech sestavovat rozpočty s dvojnásobným deficitem skutečně z pohledu vlády mohlo znamenat neřešitelný problém představující – slovy Schillerové – „devastaci naší ekonomiky“.

Úplně jinou věcí však je, proč šla vláda daleko nad rámec možností sestavit si zase rozpočet s 300miliardovým deficitem. A do novely si přidala také možnosti půjčovat si následujících deset let výrazně více než doposud nebo navyšovat některé výdaje státního rozpočtu, aniž by to muselo projít klasickou změnou zákona a hlasováním ve sněmovně. Nově by mělo postačit, když si to vláda nechá schválit ve svém vlastním poradním orgánu – Bezpečnostní radě státu.

Takové opatření by bylo pochopitelné v době války nebo ekonomické krize. Nic z toho ale zaplaťpánbůh teď v České republice neprožíváme. Ekonomika roste, inflace se drží v pohodové hranici kolem dvou procent, po delší době dokonce začaly Čechům růst i reálné mzdy. K takto stavěnému de facto krizovému zákonu, který vystřihla Babišova vláda, tak teď vůbec není důvod. A není divu, že Pavel ve vztahu vůči ní využil svého prvního veta. Což je také dobré zmínit, protože z pohledu vracení zákonů to zatím od prezidenta žádná „extrémní forma kohabitace“ není – předchozí Fialově vládě vrátil zákony dva.

Pavlovi to samozřejmě nebude nic platné, vláda má ve sněmovně dost hlasů, aby jeho veto přehlasovala. Novela zákona tak zanedlouho začne platit. A ač snad lze Babišově vládě věřit, že na dřeň nových možností zadlužovat se a navyšovat rozpočet nepůjde, jak se snaží strašit někteří představitelé opozice, opravdu to s velkorysostí vůči sobě samotnému vládní kabinet s novelou trochu přehnal.