Ústavní soud rozhodnutím o předběžném opatření ve věci účasti prezidenta Petra Pavla nezdrženlivě zasáhl do politického dění. Myslí si to někdejší soudce Ústavního soudu Radovan Suchánek, který soud opustil v roce 2023. Na rozhodnutí podle svých slov nahlíží velmi kriticky. Připomněl, že se nejedná o první „procesní faul“, kterého se ÚS v takto politicky exponované věci historicky dopustil. Suchánkův někdejší kolega Jiří Zemánek Echu naopak řekl, že by sám nepostupoval jinak, než jak konal Ústavní soud.

Vláda Andreje Babiše (ANO) původně po několikaměsíčním sporu prezidenta do delegace na summit nezařadila, Pavel proto v reakci podal kompetenční žalobu. Ústavní soud v předběžném opatření vládě uložil, aby hlavě státu zajistila účast. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) prezidenta spolu s doprovodem v pátek do delegace doplnil, vláda pro něj v pondělí také schválila letadlo. Delegaci ale povede premiér. Prezident by podle Babiše mohl projevit velkorysost a summitu se letos přes rozhodnutí Ústavního soudu neúčastnit. Jet by mohl příští rok, uvedl předseda vlády.

Představitelé Babišovy koalice reagovali na rozhodnutí soudu velmi ostře, hovořili dokonce o ústavním puči. Sám Babiš uvedl, že ho překvapila rychlost rozhodnutí, ale předběžné opatření respektuje. Rozhodnutí vyvolalo ale také vášnivou debatu mezi experty na ústavní právo a někdejšími soudci Ústavního soudu.

Jedním z těch, kteří s rozhodnutím ÚS nesouhlasí, je také Radovan Suchánek, který soud opustil v roce 2023. Za svou desetiletou činnost v ÚS byl Suchánek mimochodem soudcem zpravodajem ve 33 plenárních řízeních a ve 2890 řízeních senátních. „Na rozhodnutí Ústavního soudu o předběžném opatření ve zmíněné věci kompetenčního sporu nahlížím velmi kriticky a v podstatě se ztotožňuji s argumentací obsaženou v odlišném stanovisku soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové,“ uvedl Suchánek.

„Samozřejmě, že tímto rozhodnutím Ústavní soud opět nezdrženlivě zasáhl do politického dění. A opět neváhal tak učinit za použití jakéhosi ‚procesního novátorství‘,“ dodal Suchánek s tím, že takových „procesních faulů“ se v takto politicky exponovaných věcech Ústavní soudu nedopouští poprvé. „Stačí vzpomenout na nález a ‚doprovodná‘ usnesení v kauze ‚Melčák‘, vedoucích ke zrušení ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny,“ připomněl Suchánek.

Kauza Melčák je spojena s ústavním zákonem o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, který byl přijat 28. května 2009 Parlamentem České republiky, prezident republiky Václav Klaus jej podepsal a koncem června 2019 byl vyhlášen ve sbírce zákonů. 10. září 2009 byl zrušen Ústavním soudem České republiky.

Jedná se o první ústavní zákon platný v České republice, který byl ústavním soudem prohlášen za protiústavní a zrušen. Tento ústavní zákon měl zkrátit volební období Poslanecké sněmovny, které podle obecné ústavní úpravy končilo 3. června 2010, tímto způsobem: měl skončit v roce 2009 dnem voleb do sněmovny, které se měly konat do 15. října 2009. Ústavní stížnost tehdy podal nezařazený poslanec Miloš Melčák a i tehdy vydal ÚS předběžné opatření, kterým odložil vykonatelnost prezidentova rozhodnutí na neurčito.

Podle názoru soudu nebyl parlamentem schválený zákon o zkrácení volebního období sněmovny zákonem ústavním, byť se tak označuje, a proto není ani podstatné, zda ho schválila ústavní většina zákonodárců či nikoli. „Obsahem nejde o zákon, nýbrž o individuální konkrétní rozhodnutí přijaté ve formě ústavního zákona,“ uvedl tehdejší generální sekretář soudu Tomáš Langášek. Zrušená norma nesplňovala podle soudu zásadu obecnosti – týkala se jen konkrétního subjektu, tedy Poslanecké sněmovny, v konkrétní situaci. Navíc působila zpětně, což je nepřípustné.

Zemánek: Ústavní soud nejednal aktivisticky

Další emeritní ústavní soudce Jiří Zemánek, který u soudu skončil v roce 2024, má jiný názor než Suchánek. „Ústavní soud učinil jen nezbytné (předběžné) opatření, bez něhož by jeho odpovědi na další otázky položené v kompetenční žalobě postrádaly smysl. Neodchýlil se od své role zdrženlivosti, neboť nešel nad rámec žaloby,“ míní Zemánek, který se Suchánkem nyní působí na Univerzitě Karlově.

Urychleně přitom soud podle Zemánka jednat musel, aby nebyla vládou dále blokována ústavní povinnost prezidenta konat, jinak by prezident byl vmanévrován do pozice mimo ústavní rámec. „Postavení prezidenta tu není ‚political question‘, dávající mu otázku účasti na summitu NATO pouze k úvaze, ale věcí ústavně právní, neponechávající mu takový prostor. V tom směru lze jeho postupu přikládat i jistý preventivně varovný účinek vůči případným jiným pokusům vlády tlačit ÚS v časové tísni před ‚hotovou věc‘,“ míní Zemánek.

ÚS podle něj mohl zrušit usnesení vlády o sestavě delegace na summit NATO, které bylo žalobou napadeno. „V celé této ‚kauze‘ mi chybí věcnost. V čem konkrétně se měl vládě jevit prezident nedostatečně kompetentní k zastupování státu? Čemu konkrétně mohla naopak s ohledem na předpokládaný obsah debaty na summitu napomoci ‚váha‘ hlavy státu oproti ‚váze‘ premiéra?“ pokládá si otázky Zemánek a dodává, že sám by nepostupoval jinak, než ÚS nyní učinil.

Už předběžné opatření o samotné účasti prezidenta bylo podle Zemánkových slov „pouze“ deklaratorní povahy, tedy nikoliv právotvorné, neboť zastupování státu navenek prezidentem je mu Ústavou nesporně dáno. „Ústavní soud ho jen potvrdil, nejednal aktivisticky nad rámec svých pravomocí. Totéž lze říci i o z toho plynoucího vrcholného postavení prezidenta při tvorbě delegace na summit. Bez prezidentova souhlasu proto nemůže být v čele delegace nahrazen jiným představitelem státní moci. ÚS by takový výklad slova ‚zastupuje‘ nepochybně potvrdil, byl-li by na to tázán,“ dodal Zemánek.