To, že se náš úhledný svět rozpadá, je myslím už nezpochybnitelně určující zkušenost současné doby. To nemá být výzva ke katastrofismu, nýbrž jen konstatování, že mentální modely všech možných oblastí lidského a společenského života, s nimiž jsme vyrostli, se prostě ukazují jako velmi omezené. V mezinárodní politice je už omšelou rétorickou figurou, že Fukuyamův konec dějin, triumfálně vyhlašovaný po konci studené války, se dokládá (i když Francis Fukuyama si dal pozor, aby předpověděl, že po logicky vyhlížejícím cílovém stavu liberální demokracie přijde něco dalšího, jen obezřetně neříkal, co). Každopádně tu máme nazpět soupeření velmocí a války států v Evropě, něco, na co instituce budované posledních třicet let vůbec nejsou připravené. Iniciativu mají aktéři, kteří si ve svém ustrojení zachovali cosi pradávného, primitivního. To platí v různé míře pro Rusko, pro Izrael, pro Írán, pro Donalda Trumpa.

Staví to do výhodné pozice ty, kteří se zabývali věcmi v našem postmoderním světě považovanými za přežité, nebo aspoň výstřední.

Nemusí jít jen o geopolitiku. Z amerického katolického světa přišla zpráva, jež by před nějakou tou dekádou vzbudila nejspíš pobavený úšklebek, nejspíš spojený s narážkou na jeden legendární film: arcibiskup washingtonské arcidiecéze kardinál McElroy sesadil arcidiecézního exorcistu. „Kardinál McElroy uvedl, že výroky, v nichž Monsignor Rossetti dal do souvislosti UFO s přítomností démonů (…), vážně podkopávají velmi přesné učení církve o ďáblovi, démonech a exorcismu,“ čteme v tiskovém prohlášení arcidiecéze.

Modely umělé inteligence, které vstoupily do našeho světa, vykazují chování a působení na uživatele vymykající se našim dosavadním zkušenostem se stroji. Řada lidí včetně některých vývojářů těchto modelů veřejně mudruje o tom, zda AI dosáhla vědomí, osobnosti či duše, přičemž mnozí tyto pojmy používají zaměnitelně a zjevně nemají tušení, o čem mluví, a dosud o tom nikdy nepřemýšleli. Zazněly i domněnky, že některé projevy AI mohu být projevem démonů.

Vlna obnoveného zájmu o UFO je na rozdíl od AI omezena na USA, takže řekněme jen, že administrativa odtajnila várku pozorování různých podivných jevů (UAP, unidentified anomalous phenomena, jak se nyní oficiálně říká místo UFO), které se zdají mít fyzickou povahu a vládní vědci pro ně nemají uspokojivé vysvětlení.

Dokud byla budoucnost jedna rovná dálnice, církev dostávala dotazy tak leda na to, kdy povolí potraty. Teď je to kolem nás samý anomální jev a najednou se nezdá být úplně marné mít po ruce velmi přesné učení o ďáblovi, démonech a exorcismu.

Samuel Rubinstein se na webu UnHerd zaměřil na jeden aspekt dozvuků vraždy Henryho Nowaka (podrobněji k ní též Ondřej Šmigol v tomto vydání), jehož vrah byl odsouzen minulý týden. Všichni politici zleva doprava oceňují „důstojnou“ reakci Nowakovy rodiny. Což je sice chvályhodné, ale oni na ní oceňují a citují jedinou větu: o tom, že Henryho smrt by neměla být využívána k dalšímu rozdělování a nenávisti. Vražda by se neměla „politizovat“, opakují vládní politici.

Rubinstein připomíná případy vražd, kdy se přání pozůstalých politikům nehodila, a tak je nerespektovali. Ale hlavně ta přání nemohou být jediným vodítkem:

„Toto dovolávání se údajných přání rodiny Nowakových vychází ze staré klanové logiky. Někdo z rodiny X zabije někoho z rodiny Y; poté rodina Y rozhodne, jak na to zareaguje. Patriarcha rodiny Y v případě Nowakových vydal (jak se má za to) svou definitivní odpověď; nyní by se všichni ostatní měli uklidnit a jít dál. To se zdá být postojem vlády. Ale řekněme jasně, že takhle to u nás nefunguje. Takhle to u nás nefunguje už od raného středověku,“ píše Rubinstein. Naše systémy trestního soudnictví se posunuly za hranice feudalismu, „když rodina nebo klan ztratily svůj tradiční monopol; jinými slovy, když přijaly, že každý zločin je ze své podstaty politický, že všichni ostatní ve společnosti mají zájem na jeho potrestání a prevenci“.

Jak snadné je tohle zapomenout. A jak bolestné je to znovuobjevovat v zemi, jako je Británie, kde se díky neuvážené imigrační politice klany znovu dostávají ke slovu.