Včera sněmovní výbor pro obranu jednomyslně podpořil nominaci Miroslava Hlaváče do čela generálního štábu armády. Při té příležitosti se odehrála zajímavá politická výměna mezi dvěma členy výboru. Zatímco vládní poslanec Jindřich Rajchl generála Hlaváče vyzval, aby politickou komunikaci nechal na ministrovi (jímž je shodou okolností nominant „jeho“ SPD), opoziční Jan Bartošek kontroval, že náčelník generálního štábu má mít na zřeteli především zájmy armády: „Nemyslím si, že je tu od toho, aby držel hubu a krok.“

Ve velkém ta subordinace začala před třemi lety, kdy Řehka na protest proti tomu, že si Černochová osobovala právo zastavit jmenování jednoho plukovníka (pro podezření z korupce), jel za premiérem. Jeden z jeho nápadů, jak spor řešit, byl naprosto šokující: vyvést generální štáb zpoza ministerstva obrany do gesce Úřadu vlády.

Druhý takto výrazný moment přišel zhruba o půl roku později. To zase Řehka v jednom interview vypustil myšlenku plošných, prý jen administrativních odvodů. Ministerstvo obrany se o tomto nápadu dozvědělo těsně před tiskovou konferencí, kde ministryně a náčelník generálního štábu společně vystupovali. Idea znovuzavedení odvodů se od té doby tu a tam vynořuje a celou tu dobu je politicky naprosto výbušná. Mezi její proponenty patří vedle Řehky prezident republiky a někteří radikálnější politici bývalé vlády. Ale třeba tehdejší premiér Fiala generálovi na schůzi vlády vytkl, proč nadhazuje odvody ve chvíli, kdy česká armáda ještě ani zdaleka nevyčerpala potenciál dobrovolníků, kteří směřují do aktivních záloh či na letní vojenské tábory.

Třetím momentem, kdy nebyla udržena huba ani krok, je Řehkova (a – opět – prezidentova) ochota předávat víc zbraní (letadel a tanků) ukrajinské armádě, než byla ochotna i velmi proukrajinská Černochová. Ve strategických věcech či v geopolitických názorech mezi ministryní a náčelníkem generálního štábu rozdíly nepanovaly, a když tohle generál v rámci žehlení vztahů občas veřejně řekl, říkal pravdu. Ale kdyby ty rozdíly měl, má se buď zařídit podle ministra, nebo rezignovat.

Toto pondělí si Řehka na jedné konferenci, a tedy veřejně, posteskl, že válka na Ukrajině dala armádě šanci, kdy byla veřejnost ochotna přijmout všechno možné (čti: masivní zbrojení i ty dobrovolné odvody s možností povinného povolávacího rozkazu). Byly to čtyři roky velkého zmatení rolí. Jestli má republika nějak fungovat, měl by být Řehka v análech české armády zařazen do rubriky Tudy cesta nevede.