Chystá se Babišova vláda ochočit Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo), tím ohrozit svobodu projevu a v konečném důsledku demokracii? Nebo je avizovaný přechod financování z beder veřejnosti a firem na státní rozpočet standardní evropská praktika, notabene když ji dvě ze tří vládních stran měly v programu? Za jednu z nich, SPD, přišel do Salonu Echa poslanec Josef Nerušil. Mediální analytik a zakladatel magazínu Marketing & Media Daniel Köppl je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dnes i poslaneckým asistentem Oty Klempíře, na ministerstvu kultury však nepůsobí. Opozici zastupují hned dva stínoví ministři kultury, Jan Lacina za STAN a Martin Baxa z ODS.

Stáhnout MP3

Proč jsou ČT a ČRo ve stávkové pohotovosti? Tady musím předeslat, že jsme hodně stáli o přítomnost někoho z obou kolektivů, ale prý se nehodí, aby chodili do jednoho pořadu s politiky.

Lacina: Myslím, že obě instituce se nechtějí nechat uvařit jako ta pomyslná žába a že pochopily, že voda okolo nich je čím dál víc horká. Přitom ony nic neudělaly. No tak se rozhodly v nějakou chvíli do věci, která se jich bytostně dotýká, také vstoupit. Považuji to za úplně logické, ze snah vládní koalice čouhá jako sláma z bot, že nejde o změnu financování, ale o snahu obě instituce poškodit, umenšit, marginalizovat. Možná je i zničit.

Pane Nerušile, chce je vládní koalice zničit?

Nerušil: Samozřejmě je nechceme ani zničit, ani nikoho pomalu uvařit. Z mého pohledu je stávková pohotovost zbytečná, ale na druhou stranu pochopitelná: pracoval jsem v České televizi i v Českém rozhlase a vím, že kdykoli se začalo mluvit o jakékoli změně, že by třeba došlo jen ke změně struktury organizačního řízení, vždycky to v redaktorech a v personálu vyvolávalo značnou nervozitu. Časem je snad přesvědčíme, že s nimi žádné zlé úmysly nemáme, že je naopak chceme posunout dále.

Baxa: Moje osobní interpretace zní, že vyhlášení stávkové pohotovosti přišlo teď proto, že zaměstnankyně a zaměstnanci obou institucí měli zcela oprávněný pocit, že se rozhoduje bez konzultace s nimi. Připomenu dnes už legendární schůzku pana ministra Klempíře s oběma generálními řediteli. Tři dny před zveřejněním návrhu zákona jim evidentně vůbec neřekl, co se bude dít. Takže zaměstnanci mají oprávněný pocit, že se jedná o nich bez nich.

Asi vždycky když máte nad sebou vedení nebo někoho, kdo vás platí, tak se nakonec rozhoduje o vás bez vás, ne?

Baxa: Každopádně když já jsem dělal velkou mediální novelu, tak to o nich bez nich nebylo. A přitom například obchodní omezení obou stanic bylo v té novele zásadní. Tehdy ČT a ČRo nebyly spokojené, jak jsme jim omezili reklamní čas, nelíbilo se jim, že nově musejí odvádět část těchto příjmů do státního fondu kultury. Tehdy taky měly důvod k nespokojenosti, ale my jsme s nimi od začátku jednali otevřeně.

Köppl: Když to řeknu decentně, ta stávková pohotovost je poněkud unáhlený krok. Návrh zákona teprve vzniká, v připomínkovém řízení jistě dozná řady změn. Zadruhé jsem úplně nepochopil, co ti zaměstnanci chtějí. Dávám si to do souvislosti s dlouholetým nešvarem českého mediálního prostředí, politizací novinářů. Řada z nich má politické inklinace a projevuje je. Není úplně šťastné, když se teď část veřejnoprávních novinářů nechá okázale podporovat jednou částí politického prostoru. Prospěl by jim větší odstup od podpory, kterou jim například tady deklarují pan Lacina a pan Baxa. Zbytečně se to zanáší do politické roviny, přitom celý mediální zákon a dění kolem není nic jiného než vyjádření nějakého pohledu na mediální služby pro rok 2026 a výš. Je fér si říct, že zákon z roku 1991 se přežil.

V čem?

Köppl: Definuje pro veřejnoprávní média příliš mnoho úkolů, je moc taxativní.

Baxa: Nemyslím, že by byl příliš taxativní a explicitní. Legislativa je naopak formulována velmi obecně, a proto vydržela desítky let. V naší novele (přijaté loni – pozn. red.) jsme usilovali o to, aby zůstal zachován duální systém médií – veřejnoprávní vedle soukromých. Takže jsme veřejnoprávní média trochu sešněrovali, kam mají dosáhnout a kam už chodit nemají. Ale překonaná veřejná služba není, v tom asi máme rozdílný pohled na věc. Ještě chci říct, že obě stanice veřejné služby se okázale nehlásí k podpoře politiků ani ji nevyžadují. Heslo zaměstnankyň a zaměstnanců je: Občané, média patří vám, ne politikům. Já třeba si velmi dávám pozor na to, abych kohokoli z jejich novinářů do toho zatahoval nebo se jimi nějak zaštiťoval. Hájím je jen proto, že plní své funkce pro občany Česka.

Lacina: V tom minulém volebním období jsme veřejnoprávním stanicím dorovnali koncesionářské poplatky, na které se nesáhlo od roku 2005 u rozhlasu a 2008 u televize. A k tomu jsme přidali indexaci vždycky, když inflace překročí šest procent, aby se o inflaci dorovnaly poplatky. Díky nám to obě instituce dnes mají nastaveno tak, že příštích dvacet let na ten systém nikdo nemusí sahat. Systém je plně funkční a oba ředitelé nemusejí chodit žebrat do parlamentu o zvýšení poplatků. Nastavili jsme to nejlépe v Evropě, odborníci říkají, že jsme dnes vzorem pro další země střední Evropy. Proto když teď do systému někdo sahá, nedělá to, aby ho vylepšil, dělá to účelově a politika z toho čouhá jako sláma z bot.

Kdybych naši debatu moderoval v roce 2008, dělám to z Lidových novin, které měly přes sto zaměstnanců. Echo jich má tak dvacet. Potřeboval bych vědět, proč zrovna ČT a ČRo se zbytkem médií nemají sdílet jejich osud.

Lacina: Vezměte si, že ani naše navýšení nebylo dorovnání inflace o sto procent, dorovnalo se u televize o 11 a u rozhlasu o 22 procent. Poplatek jsme kvůli inflaci zvyšovali po dvaceti letech. Na začátku minulého nastavení poplatků měly obě instituce hodně, po deseti letech tak akorát a po dvaceti letech už měly málo.

Není to tak, že kdyby obě stanice za covidu nehysterčily, kdyby nejely linku, že covid je nejsmrtelnější infekce od španělské chřipky a my musíme zbytek života prožít v lockdownech, nemusela být ani taková inflace?

Lacina: Covid je vaše téma, moje téma to úplně není. Ale můžu vám odpovědět tím, že komerční média si inflaci normálně přidávají do reklamy.

Köppl: Tady přece nejde jen o inflaci. V mezičase se přece objevily platformy jako facebook a instagram, které odsávají řádově miliardy korun z českého trhu. Miliardy, které dřív končily tady, a to i u soukromých médií, a dnes končí převážně v Americe. I proto když jste v minulém parlamentu přidali veřejnoprávním médiím bambilion, byl to od vás nefér krok vůči těm soukromým.

Lacina: Další rozdíl oproti roku 2008: veřejná služba se výrazně rozšířila. Vznikla regionální studia, televize má víc programů… Dnes má ČT na trhu zhruba třetinu zásahu a Radiožurnál coby nejposlouchanější rádio čtvrtinu zásahu – což je podle našeho názoru pro českou mediální krajinu velmi zdravý poměr.

Nerušil: Já bych to za zdravý poměr určitě nepovažoval. Zrovna ČRo má rozpočet stejný nebo ještě větší než všechny komerční stanice dohromady. Takhle zdravé prostředí nevypadá.

Baxa: Bylo by myslím nepoctivé nepřiznat, že poplatky v letech 2005 a 2008 byly nastaveny štědře, že tehdejších 135 korun pro Českou televizi byly velmi slušné peníze. Ale domácnosti v Česku si média veřejné služby platí i proto, aby ta média byla relevantní, aby postupovala s technologickým vývojem. Bylo by absurdní chtít, aby zůstala technologicky v roce 2005. Český rozhlas a speciálně Česká televize jsou lídry v technologických změnách. Při přechodu z analogu na digitál, na full HD soukromá média dodnes zaostávají.

Aha, a nemohl byste tedy jako poslanec iniciovat, ať se i soukromým médiím z koncesionářských poplatků dávají peníze na technologický pokrok?

Baxa: A proč by to soukromá média měla chtít, když mají reklamu, kterou my jsme médiím veřejné služby dramaticky omezili? Pane Nerušile, k čemu je vlastně váš argument, že rozpočet ČRo je větší než součet rozpočtů všech komerčních rádií?

Nerušil: K zamyšlení, jestli stávající systém nevychyluje trh.

Baxa: Jenže Český rozhlas poskytuje služby, jaké by komerční rádia nikdy neposkytovala.

Köppl: Tohle je starodávná debata, už legendární Michel Fleischmann (kdysi ředitel Evropy 2 a posléze Frekvence 1 – pozn. red.) správně říkal, že je podivné, aby Radiožurnál měl stejný hudební mix jako komerční Evropa 2. Nedává to smysl a ano, trh to deformuje. Veřejnoprávní média disponují penězi, která jinak na trhu nikdo nemá. Plně rozumím naštvání soukromých médií po vašem loňském navýšení rozpočtu, protože oni sami škrtali, umravňovali se v rozsahu vysílání a jedině veřejnoprávní média si žijí ve své pohodě. Já jim to přeju – ale vlastně nevím, jestli jim to přeju tak moc. Pokud veřejnoprávní televize i rozhlas byly číslo jedna na trhu s menším rozpočtem, jaký důvod byl dávat jim rozpočet větší? Ze své manažerské zkušenosti vím, že když v soukromé televizi nebo rádiu poptáváte profese, tak vás ČT automaticky přeplácí. Pro soukromá média velký problém.

Nerušil: Jen bych ještě zareagoval na argument, že veřejnoprávní média jsou lídry modernizace. Jim například digitalizace a přechod na multiplexy byly dány zákonem. Zato kde veřejnoprávní média určitě lídry nejsou, je úspora pracovního času a větší efektivita. Kdo zná útroby rozhlasu na Vinohradské třídě a televize na Kavčích horách a může to porovnat se zázemím Prima CNN nebo nějakého komerčního rádia, vidí ten nepoměr. Když se po setmění procházíte po chodbách Českého rozhlasu a na dveřích čtete názvy nejrůznějších profesí a pozic, vidíte, jak se občas někdo v pantoflích přišourá do kuchyňky uvařit si čaj – tak to má člověk opravdu strach, co na něj z těch dveří vyskočí. To u soukromých nevidíte, tam vidíte malé, efektivní prostory. Když někam přijede vůz Novy, sedí v něm dva pracovníci. Kameraman odřídí, natahá dráty a nachystá vysílání. A redaktorka mu ještě pomůže. Kdežto ČT přijede s dodávkou, kdy je jeden od toho, aby řídil, druhý aby tahal kabely, třetí aby dělal zvuk.

Lacina: Co tady popisujete, nevím, jestli je báseň, povídka, nebo příhoda. Argument to není. Ty velké soukromé televize u nás vykazují miliardové zisky. Veřejnoprávní stanice žádný zisk negenerují a všechny příjmy vracejí do služeb veřejnosti. Považuji to za významný rozdíl. Vím, že každý příměr kulhá, ale já mám rád příměr s Českými drahami. ČD taky jezdí všude, zatímco soukromí dopravci jezdí tam, kde se jim to vyplatí.

Často se potkávám s argumentem, že my jsme prohráli volby, tak ať necháme vítěze uskutečnit svůj program. Na což říkám: Prosím vás, ale ve sněmovně dnes sedí 105 poslanců, kteří kandidovali se slibem, že systém koncesionářských poplatků zůstane. Nejen současná opozice, taky všichni Motoristi. V programu Motoristů se jednoznačně píše, že chtějí koncesionářské poplatky, aby se obě stanice nestaly vládními. A teď chudák pan ministr Klempíř musí hájit pravý opak.

Köppl: Vy do toho dáváte strašně moc politiky a zabíjíte podstatu. Stávajícímu návrhu automaticky podsouváte špatné úmysly. Věštíte apokalypsu České televize.

Lacina: Tak máme tu laboratoře: Slovensko a Maďarsko i Polsko.

Köppl: Chci říct, že tou politickou rovinou se celé debatě strašně ublížilo. Debata byla fajn do chvíle, kdy se řešilo, co ČT a ČRo mají plnit. Jinde v Evropě existuje model, ve kterém veřejnoprávní mají povinnost podporovat média soukromá. Otevřít takovou debatu by mi dávalo větší smysl než hesla o apokalypse a kdovíjaké tragédii.

Pánům Baxovi a Lacinovi tu vyčítáte, že debatu politizují, na druhou stranu oba jsou politici.

Köppl: Já se na věc dívám pohledem mediální branže. Ta je ve velmi špatné situaci a vy jste jí ještě naložili. Ať chcete, nebo nechcete, politizací celou debatu znevěrohodňujete. V Dánsku nebo v Nizozemsku se podobné debaty točí kolem toho, jak pomoci soukromým nezávislým médiím, která i tam jsou na tom špatně. Vy jste debatu o trhu posunuli do absurdní polohy: apokalypsa – obavy – všichni veřejnoprávní redaktoři budou vyhozeni z práce! Ne, podstata je daleko zásadnější, do veřejnoprávních stanic teče hodně peněz, a ať se vede debata o tom, jestli část těchto peněz nemá mířit jinam. Na debatách o tom, jestli všechno v ČT je efektivní, není nic špatného. Vedou se, jak jistě víte, i nad BBC a výsledkem bude desetiprocentní šetření. Vedou se v Nizozemsku, vedou se všude. Jen u nás se budeme tvářit, že debaty o efektivitě v televizi jsou něco strašného.

Baxa: Kdybyste byl ministr kultury a hlásal tohle, tak my bychom zase nemluvili o žádné apokalypse ani o konci veřejnoprávních médií v Česku. Podívejte, můj návrh, který byl schválen ne zcela šťastně až ve volebním roce, se táhl i proto, že jsme vedli ostrou dlouhou debatu se soukromými médii. První verzi jsme předložili v září 2022 a byla tak ambiciózní – větší navýšení poplatku, menší omezení podnikání pro ČT a ČRo –, že ji soukromá média odmítla. Přepracovali jsme ji, majíce na paměti, že je třeba zachovat duální systém. Současná vláda s ničím srovnatelným nepřišla. Oto Klempíř, pod nímž se podle mě už houpala židle, protože nic nedělal, najednou vystřelí takhle paskvilní návrh, který má tolik nedostatků, až jsem přesvědčený, že ho nepsala legislativa ministerstva kultury. A nadekretuje převod pod státní rozpočet a zásadní omezení peněz bez pojistek proti zásahům vlád. Žádná debata kolem toho neběží, jen Oto Klempíř a Patrik Nacher mlátí do stolu. Má to pak tak absurdní konotace, kdy ministr Klempíř řekne: Mně se StarDance nelíbí, nemá co dělat ve veřejnoprávních médiích, načež přispěchá Andrej Babiš, že jemu se StarDance líbí – a taky Peče celá země. Ve výsledku mají aktéři v politice, ve veřejnoprávních médiích i v občanské společnosti obavy. Proč se na tu změnu takhle bláznivě spěchá?

Nerušil: Pane Baxo, před měsícem jsme spolu byli v debatě, kde jste naopak ministra Klempíře plísnil, že nic nepředkládá a že chcete, aby už to neschovával a předložil, ať se může otevřít diskuse. Což se tím návrhem otevřelo.

Lacina: Nezlobte se, pane Nerušile, předkládat nedodělky, aby se v připomínkovém řízení zásadně zlepšily, to je strašlivě amatérské. Nabídnu ještě jiný pohled: my jsme v minulém období se sněmovnou objeli kvůli mediálním zákonům velkou část Evropy. Od té doby vím, že média veřejné služby u nás mají daleko lepší postavení než třeba ve Španělsku. Tam jim vždycky dojdou peníze v půlce a ředitel musí jít do parlamentu. Vy se zeptáte ve španělských kontrolních radách: A propisuje se to do závislosti na vládě? Kontrolní rady odpovídají: Ne, vůbec ne, všechno je v pořádku. Načež přijdete do největšího španělského deníku El País, kde vám na stejnou otázku odpovědí: Ale samozřejmě se to propisuje, v tu chvíli jdou média veřejné služby vládě brutálně na ruku. V Nizozemsku nám zase sdělili, že museli koncesionářské poplatky nahradit státním rozpočtem proto, že v zemi byla nízká platební morálka. Nic z toho není případ České republiky, my náš systém máme nastavený mimořádně dobře. V tomhle jsme fakt premianti Evropy a rozkopat ten systém je mimořádně špatný nápad.

Chopil bych se aspektu, který nakousl Daniel Köppl: Jak se stalo, že se veřejnoprávní média do takové míry stala předmětem politického boje?

Baxa: Musím říct, že když jsme připravovali mediální novelu my, já jsem nezačal dobře. V polovině roku 2022 jsem vyhlásil, že poplatky se zvedat nebudou a že se jen rozšíří okruh poplatníků. Ale v programu vlády jsme stabilizaci financí veřejnoprávních médií zanesenou měli a i já jsem nakonec dospěl k názoru, že lepší bude mix – rozšířit i navýšit. Ale nebral jsem to jako politické téma. Zato tehdejší opozice – ANO a SPD – se toho dramaticky chopila a místo věcné rozpravy se ve sněmovně odehrála brutální bitva s dlouhými obstrukcemi a legendárním 11hodinovým projevem Tomia Okamury. Pak se z toho přirozeně stalo téma do voleb. Dnes je to politické téma a to už nepůjde vrátit zpátky. Schválně jsem se díval, jak to probíhalo v letech 2009 a 2010, kdy se mediální zákon řešil naposledy.

Tehdy chtěla poplatky rušit vaše ODS.

Baxa: Ale nikdy jsme to nepřetavili v cosi zásadního. V roce 2009 byly poplatky relativně nepolitické téma. Parametry zásadního střetu to nemělo.

Může to souviset třeba s tím, že se ČT a ČRo od těch dob samy zpolitizovaly?

Baxa: Spíš se změnil mediální prostor jako celek. Objevila se řada internetových médií a youtubových kanálů, které dramaticky vykládají svět kolem nás a kterým veřejnoprávní média leží v žaludku. Ani tohle už se myslím nikdy nevrátí zpátky, veřejná debata takhle ostrá bude už navždycky.

Lacina: Rád bych upozornil na slova Andreje Babiše z posledního sněmu ANO, že největším nepřítelem jsou média, pozor, média, ne jen ta veřejnoprávní. Babišovy útoky na Seznam Zprávy, tento velký, silný informační portál, trvají. Snaží se tím znevěrohodnit celý mediální svět. Mít přímý kanál ke svým ovečkám je pro politiky ANO daleko efektivnější než jít se hádat do média, kde vás vidí jen desetina publika a ještě tam musíte vést polemiku. Právě proto média veřejné služby paradoxně získávají na významu jako komunikátor schopný propojit celou společnost, podle mě komunikátor poslední, s dostatečným dosahem a mimořádnou důvěryhodností. Ve srovnání s jinými členy EBU (Evropská vysílací unie, sdružení hlavně veřejnoprávních stanic – pozn. red.) jsou silná a ještě schopna tu roli sehrávat.

Když byste teď zkusil poodstoupit a podívat se na jejich zpravodajství pokud možno objektivně, máte pocit, že jejich pohled na svět se víc shoduje s vaším pohledem než s pohledem pana Nerušila?

Lacina: Nevím, jestli se do tohoto kouta chci nechat zahnat. My chodíme do debat, odpovídáme na otázky, nevyhýbáme se nepříjemným tématům, zatímco Andrej Babiš v nějakou chvíli prohlásil média veřejné služby za zlo a začal je ignorovat.

Nemyslel jsem debaty, myslel jsem zprávy a publicistiku.

Lacina: To bych řekl, že zpravodajsko-publicistický tok obou stanic je velmi korektní, u rozhlasu to dokonce nikdo ani nezpochybňuje. Vy zase musíte vidět, že co si napsal radní ČT Pavel Matocha do svého notýsku, že skončí Otázky Václava Moravce, že z obrazovky zmizí Nora Fridrichová, Jakub Železný a Marek Wollner, že to se všechno stalo. Pan Matocha se tím ani netají. Píše si na sítě, že s takovým úkolem do televize přišel, a hlásí splněno.

Nerušil: Pan Matocha tu ale je od toho, aby hlídal určitou politickou vyváženost. A pokud je řeč o zabarvení zpravodajství a publicistky, tak podle mě je naprosto nelze označit za politicky nezabarvené. Stačí se podívat na soukromé účty na sítích redaktorů, editorů i tvůrců, jako je třeba pan Hřebejk. Oni tvrdí, že dokážou oddělit svou roli ve veřejnoprávních médiích od soukromého vystupování. No nedokážou. Když jsem ještě seděl v rozhlasové radě, prosadil jsem usnesení, že ČRo, zpravodajství a publicistika, nedbá zásad objektivity a vyváženosti.

Köppl: Jako čtenář britského Spectatoru tu použiji ve Spectatoru citovaný argument BBC: Jsme féroví proto, že si na nás stěžují obě strany. To u nás si stěžuje jen jedna strana.

Baxa: A proč se nepočkalo čtvrt roku a nepředložil se líp napsaný návrh, ale návrh, který logicky vyvolal veřejnou reakci? Žijeme v citlivé době a obava, že by nám mohlo po 35 letech zmizet něco ze svobody a demokracie, nemůže být oslyšena.

Nerušil: Velmi citlivý je tu především personál ČT a ČRo na jakékoli změny.

Lacina: Zajímalo vás, jak vznikla politizace celého tématu. Před deseti dny v nedělních Otázkách Radek Vondráček z ANO vyhrožoval moderátoru Martinu Řezníčkovi slovy: Dejte si pozor a dělejte svou práci lépe. To když ho Řezníček upozorňoval, že vláda nedodrží závazek dvě procenta HDP na obranu. Načež teď premiér Babiš jen tak oznámil, že vláda dvě procenta na obranu skutečně nedodrží. Celkový obrázek je takový, že vláda s deficitem 310 miliard letos a horším výhledem na příští rok bude veřejnoprávním stanicím, které hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, nařizovat: Musíte šetřit.

Köppl: Technická poznámka k těm vyrovnaným rozpočtům – taky se v nich rozpustily rozpočtové rezervy, že.

A co vlastně ta dikce Radka Vondráčka podle vás měla znamenat?

Lacina: Ta dikce byla jednoznačně výhružná.

Köppl: Média budou vždycky tak silná jako jejich management a novináři. Samotné znění zákona vám žádnou nezávislost nedá. Věřte mi, že jsem zažil hodně redakcí a vím, o čem mluvím. Jsme v Echu, tak pardon, když řeknu, že šéfredaktor Echa Balšínek je schopen jít do jakéhokoli střetu. Proto je Dalibor tak cenný. Vybočovat tím, že svůj názor jste schopný si obhájit – to teprve dělá sílu média. Tu nedělá věta v zákoně. Nebuďme dětinští.

Lacina: Můžu dát příklad ze soukromých médií? Na Slovensku byla televize Markíza, pořad Na tělo, velmi výrazný moderátor Michal Kovačič. Kovačič v přímém přenosu oznámil, že jeho práce už je cenzurovaná natolik, že v ní nemůže pokračovat. Majitelem Markízy je česká společnost PPF. Ta má na Slovensku mnoho dalších ekonomických zájmů a nepotřebuje silného novináře Kovačiče, který si cokoli obhájí. Takže na Slovensko pošle českého šéfredaktora, ten moderátora chvíli dusí – a odchází moderátor, protože přece svou prací nebude kazit ekonomické výsledky PPF na Slovensku. Tolik k vašemu příkladu s Daliborem Balšínkem.

Köppl: Ale média přece takhle fungují. Jak jinak mají fungovat?

Právě jste dal argument na podporu veřejnoprávních médií.

Köppl: Pozor, já si lidí tam a jejich práce v zásadě vážím. Jen to přece neznamená, že nemohou být předmětem kritiky.

Stala se z nich posvátná kráva?

Nerušil: To rozhodně ano, třeba uctívání ČT je až takový fetiš. Já ji jako záruku demokracie rozhodně nevnímám. Myslím, že než o financování by celá debata měla být o fungování redaktorů zpravodajství a publicistiky ČT. Oni jen těžko skrývají své preference a myslím, že od toho se odvíjí celé neštěstí ČT.

Lacina: Já myslím, že se z nich žádná posvátná kráva nestala. Ale matláctví v návrzích Oty Klempíře a Patrika Nachera může znamenat, že postupně se proti záměru vládní koalice zvedne mnohem větší odpor veřejnosti, než se na začátku dalo předpokládat. Už tu vlnu skoro cítím. Už se zvedá. A jak znám pragmatismus Andreje Babiše, tak on když si sečte výnosy a náklady, tak v jednu chvíli jako král otoček otočí a půjde od toho.

Taky myslím, že taktika opozice je udělat kolem financování ČT a ČRo takový virvál, aby si Babiš spočítal, že už se mu to nevyplatí, a aby cuknul. Chci se tedy na závěr zeptat, zda bude česká politika příštího půl roku ve znamení boje za svobodu redaktorů veřejnoprávních stanic.

Lacina: Když jsem s tím tématem přišel v roce 2021, měl jsem v té věci za sebou hlasy všech 33 poslanců STAN – a současně jsem cítil, že je to téma zas až tak moc nezajímá. Podporu jsem měl sice jednoznačnou, ale vlažnou. Teď máme interní výzkum mezi členy strany. V něm se ochrana médií veřejné služby posunula mezi tři nejvýznamnější témata, vedle mezinárodního vystupování České republiky a vedle snahy o vyrovnané rozpočty. Předstihla dokonce dostupné bydlení. Podpora médií veřejné služby paradoxně roste a nemůžu vyloučit, že opanuje veřejnou debatu na dlouhé, dlouhé měsíce.

Baxa: Pokud ten návrh budou prosazovat tak, jak je, a s dosavadní rétorikou a bez ochoty vést debatu, tak ano, může se stát jedním z velkých témat letošního roku.

V SPD jste připraveni?

Nerušil: Jsme připraveni na to, že debata bude tvrdá a vleklá. Právě i kvůli tomu statusu posvátné krávy, který ČT požívá v části společnosti. Dají se čekat i další výstupy občanské společnosti, například Milionu chvilek, a nejsem si jistý, že to je to nejšťastnější, co se České televizi může stát.

Máte obavy, že by Babiš mohl cuknout?

Nerušil: Součástí vládního prohlášení je, že situace v ČT a v ČRo se bude řešit. Tak předpokládáme, že Andrej Babiš necukne.