Italský speciál: Tutto bene

A je to tady, dostal jsem se na úplný dno. Stal jsem se visitorem, kterýmu věnujou denní dávku, aby zjistili, jestli potom, co si šlehne, umře, nebo zůstane naživu. Když zůstane naživu, nařezali to dobře a můžou prodávat, když umře, tak to přepískli a musí to udělat slabší. Takže teď každý ráno vstávám a nastupuju na stopadesátsedmičku. Sednu si k okýnku a opřu si hlavu o sklo. Trochu se dívám na silnici, na projíždějící auta, pospávám. Na konečný vystoupím. Opírám se o zeď, abych se udržel na nohou, a pomalu se došourám na plácek. Sednu si na sluníčko nebo na déšť, na tom stejně nesejde, a čekám ve frontě spolu s ostatníma. Čekám, až mi přinesou připravenou stříkačku, najdu si žílu, kde je ještě místo, zapíchnu do ní jehlu a naperu to tam. A oni mezitím zjišťujou, jak to na mě působí, aby věděli, jestli umřu, nebo zůstanu naživu. Chvíli se na sebe dívám do zrcadla, pak odvrátím hlavu a snažím se jít, doklepat to do konce tohohle dne a doufám, že je poslední, doufám, že se pánbůh slituje a jednou provždy tuhle frašku ukončí. (Andrej Longo: Deset, s. 36–37. [Dva. Nevezmeš jméno Boží nadarmo], přeložila Monika Štefková).

Kdo by se nechtěl hned dvakrát za sezonu vydat na dovolenou do Itálie? S nakladatelstvím Meridione to nebude žádný problém. „Naší vlajkovou lodí je literatura italská, či lépe řečeno ta, jež vznikla a vzniká na území Itálie. Italianistická edice na českém knižním trhu chybí a její vybudování je jedním z našich cílů. Současně bychom našim čtenářům rády zprostředkovaly i informace o italských reáliích, které jsou bohužel často zkreslovány či zjednodušovány na základě předsudků a názorových klišé, jejichž obětí se jih stává častěji než sever,“ vysvětluje své pohnutky ředitelka nakladatelství Alice Flemrová. V knize Deset (Andrej Longo) se tedy nepodíváme nikam jinam než do Neapole. V deseti povídkách nazvaných podle jednotlivých přikázání Božího desatera autor intimním pohledem zachycuje – někdy v horizontu hodin, jindy dnů a jen výjimečně celých let –, jak těžkosti lidí snažících se vzdorovat vábení všudypřítomného mafiánského systému, nehřešit a jednat správně, tak problémy těch, kteří se s tímto systémem, jenž město ovládá, zapletou, podlehnou mu a začnou uctívat jeho bohy. Přítomnost camorry je často jen naznačená, odráží se však ve způsobu uvažování i jednání jednotlivých postav a v jejich morální zpustlosti. Autor prostřednictvím autentických promluv a svižných dialogů rozkládá zavedené představy o životě pod Vesuvem, například ty o posvátnosti rodinných vazeb a „kmenové“ soudržnosti. Ne nadarmo se říká, že ta pravá Itálie začíná až pod Římem.

Andrej Longo: Deset, vyd. Meridione, překlad a doslov Monika Štefková, 152 str.

La dolce vita

Během půl minuty vyšlo z mládežnické kanceláře celé procesí. Spanò a Marta se ukázali před Guarrasiovou jako první, potom Nunnari a nakonec Fragapane s Lo Farem v patách. Bonazzoliová ji políbila na tváře a objala ji. „Tak co, milánkové, co mi povíte?“ řekla Vanina, zabořila se zády do opěradla a vytáhla cigaretu. Macchia, který se usadil na židli naproti ní, zvedl jedno obočí. „Tito, proč si taky nezapálíš doutník?“ navrhla mu. Velitel rezignoval. Zapálil si doutník, ale požádal Lo Fara, aby otevřel dveře na balkonek. „Ráda bych tě upozornila, že venku je zima jako v morně,“ varovala ho Vanina. „To už bys chtěla moc, Guarrasko.“ Když jí Macchia říkal Guarrasko, znamenalo to, že je konec diskuze. Spanò spustil dopolední hlášení. „Takže, paní doktorko, ten mrtvý se jmenoval Esteban Torres, narozen v Havaně 3. února 1942.“ Podal jí mobil s fotkami, které pořídil. Vanina si zvětšila nebožtíkův obličej. Anthony Quinn v roli Tiburona Mendeze v Pomstě. Kdoví jestli i on měl nevěrnou manželku, kterou znetvořil a málem zabil. (Cristina Cassar Scalia: Na mydlárně, s. 35-36., přeložila Sára Rodová).

Cristina Cassar Scalia pochází ze sicilského Nota, původní profesí je oftalmoložka a ve světě literatury se prosadila jako autorka čtenářsky úspěšné série detektivních románů se svéráznou šéfkou oddělení vražd Giovannou „Vaninou“ Guarrasiovou. Ta jako správná Sicilanka důvěřuje víc než slovům svému šestému smyslu. Příběhů zasazených převážně do Katánie, kde autorka žije, už v Itálii vyšlo celkem jedenáct. V českém překladu nyní přichází řada na třetí díl. V něm dojde nejen na další mord, ale hlavně na poctivou sicilskou kuchyni a nespočet večerů, během nichž se naše hrdinka oddává sledování starých italských filmů. A pak že „Ital nezná ten zázrak“, jak zpívalo parodické uskupení Triky a pověry.

Cristina Cassar Scalia: Na mydlárně, Meridione, překlad: Sára Rodová, 304 str., vychází 5. 6. 2026